Ondráčkovým neúspěšným protikandidátem byl člen Pirátské strany Mikuláš Ferjenčík, který jako protiváhu dlouholetých Ondráčkových praktických zkušeností policisty nabídl své studium ve Velké Británii, péčí Open Society Fund, své nedokončené studium Základů humanitní vzdělanosti na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy (od zahájení svého studia roku 2011 dosáhl titulu bakalář) a argument nad jiné pádný, spočívající na předpokladu, že díky volebním výsledkům by tato funkce měla připadnout pirátům. Holt, jak říkal major Terazky, „odbornost vždy rozhodujúca“!
Ondráčkovou neúspěšnou protikandidátkou byla Zuzana Majerová Zahradníková, členka ODS, jejíž kádrová výhoda oproti Ondráčkovi spočívala v tom, že již ve svých 17 letech podepsala petici „Několik vět“ a v listopadu 1989 organizovala stávku studentů. Nedostudovala dějiny výtvarného umění a po dlouholetém pobytu v Kanadě se věnuje výuce angličtiny. Ona i Ferjenčík jsou však poslanci poprvé, a oproti Ondráčkovi nemají žádné předchozí zkušenosti ani s parlamentní, ani s bezpečnostní problematikou.
Tvrdým procitnutím do tušené nové reality je záhadné „fakebookové“ vyjádření Andreje Babiše. Prý by rád Ondráčka vyzval, ať se omluví, nebo ať na tuto funkci rezignuje. Když by to Babiš udělal rád, tak proč to Babiš neudělá? Ale když prý nikdo nenavrhne odvolání Ondráčka, udělá to prý sám.
Za co a komu se tedy omlouvali v listopadu 1989 příslušníci pohotovostního pluku na Letné? To byla kolektivní omluva, tedy i za Ondráčka. Všichni přítomní na Letenské pláni ji aklamací přijali. Nebo je omluva bez individuálního odpustku neúčinná? Proboha, za co by se měl Ondráček omlouvat? Snad za to, že mu je líto, že v lednu 1989 nepotkal na Václaváku Andreje Babiše?
Proč se neomluvil Miroslav Kalousek, který Ondráčka urazil tak, že to seznal i mandátový a imunitní výbor sněmovny a omluvu mu nařídil? Kalousek by se ostatně v logice věci měl omlouvat i za své členství v Lidové straně, pilíři Národní fronty v režimu, který sami poslanci uzákonili jako zločinný! Je však pravda, že není sám, kdo má máslo na hlavě, a že oproti Jaromíru Štětinovi, prokázaném agentovi StB a udavači, je Kalousek docela tuctový případ.
Ostatně, proč by se Ondráček omlouval, když ani po tomto ponížení by ho ostatní poslanci nevolili, jak se sami vyjádřili? Co to je za tyátr?
Bídná je intelektuální a politická zakrnělost těch, kteří okřikují Ondráčka. Není známo, že by Masarykova první republika vyžadovala spektakulární omluvy po c. a k. četnících, z nichž vytvořila vlastní bezpečnostní sbor! A ti nesporně za předchozího režimu vykonávali řádně své povinnosti!
Vtírá se otázka, co je toto vlastně za přístup – koho charakterizuje to bezohledné kádrování, které nezná míru ani promlčení? Nu ano, správně, je to typická charakterová vada přeběhlíků, především bývalých „komunistů“, kteří ve skutečnosti asi nikdy ničemu nevěřili, pouze oportunně převlékali a převlékají kabáty a agresivní kádrování druhých mají vyzkoušené jako účinnou obranu útokem. To jsou ti, kteří dělají každý režim nesnesitelným. Ti, kteří nepotřebují páteř, když mají hroší kůži.
Jan Schneider: Slovo do pranice
Jim podobní nyní zkouší zažehnout nějaký majdan na Slovensku, když chtějí tragickou událost zneužít k útoku na vládu a tak zmařit výsledky demokratických voleb a pootočit chod dějin. Slovenská vláda byla osočena několik hodin po objevení zastřelených a okamžitě vyzvána k demisi, aniž by kdo z těch turbo-aktivistů chtěl vyčkat na výsledek vyšetřování (časový horizont neomylně připomíná rychlost, s jakou byly uvaleny sankce na Rusko, aniž by bylo dodnes vyšetřeno, kdo malajsijský boeing sestřelil – zřetelně jde o identický modus operandi).
A ti naši turbo-aktivisti (jejichž ultrasenzitivnost na cizí chyby před téměř třiceti lety nutně připomíná princeznu na hrášku, nejde-li přímo o diagnózu) chtějí opět dostat lidi na Národní, kde by se zase mohla objevit nějaká další příležitost, jak eskalovat společenské napětí.
To už je ale i záležitost našich zpravodajských a bezpečnostních orgánů, aby si všímaly, kdo zvyšuje napětí a cílí do oblasti, kde stále ještě (zdánlivě) demokratické akce začínají mít za cíl změnu demokratických poměrů v naší zemi! končí komentář Jan Schneider.
Ondráčkovou neúspěšnou protikandidátkou byla Zuzana Majerová Zahradníková, členka ODS, jejíž kádrová výhoda oproti Ondráčkovi spočívala v tom, že již ve svých 17 letech podepsala petici „Několik vět“ a v listopadu 1989 organizovala stávku studentů. Nedostudovala dějiny výtvarného umění a po dlouholetém pobytu v Kanadě se věnuje výuce angličtiny. Ona i Ferjenčík jsou však poslanci poprvé, a oproti Ondráčkovi nemají žádné předchozí zkušenosti ani s parlamentní, ani s bezpečnostní problematikou.
Tvrdým procitnutím do tušené nové reality je záhadné „fakebookové“ vyjádření Andreje Babiše. Prý by rád Ondráčka vyzval, ať se omluví, nebo ať na tuto funkci rezignuje. Když by to Babiš udělal rád, tak proč to Babiš neudělá? Ale když prý nikdo nenavrhne odvolání Ondráčka, udělá to prý sám.
Za co a komu se tedy omlouvali v listopadu 1989 příslušníci pohotovostního pluku na Letné? To byla kolektivní omluva, tedy i za Ondráčka. Všichni přítomní na Letenské pláni ji aklamací přijali. Nebo je omluva bez individuálního odpustku neúčinná? Proboha, za co by se měl Ondráček omlouvat? Snad za to, že mu je líto, že v lednu 1989 nepotkal na Václaváku Andreje Babiše?
Proč se neomluvil Miroslav Kalousek, který Ondráčka urazil tak, že to seznal i mandátový a imunitní výbor sněmovny a omluvu mu nařídil? Kalousek by se ostatně v logice věci měl omlouvat i za své členství v Lidové straně, pilíři Národní fronty v režimu, který sami poslanci uzákonili jako zločinný! Je však pravda, že není sám, kdo má máslo na hlavě, a že oproti Jaromíru Štětinovi, prokázaném agentovi StB a udavači, je Kalousek docela tuctový případ.
Ostatně, proč by se Ondráček omlouval, když ani po tomto ponížení by ho ostatní poslanci nevolili, jak se sami vyjádřili? Co to je za tyátr?
Bídná je intelektuální a politická zakrnělost těch, kteří okřikují Ondráčka. Není známo, že by Masarykova první republika vyžadovala spektakulární omluvy po c. a k. četnících, z nichž vytvořila vlastní bezpečnostní sbor! A ti nesporně za předchozího režimu vykonávali řádně své povinnosti!
Vtírá se otázka, co je toto vlastně za přístup – koho charakterizuje to bezohledné kádrování, které nezná míru ani promlčení? Nu ano, správně, je to typická charakterová vada přeběhlíků, především bývalých „komunistů“, kteří ve skutečnosti asi nikdy ničemu nevěřili, pouze oportunně převlékali a převlékají kabáty a agresivní kádrování druhých mají vyzkoušené jako účinnou obranu útokem. To jsou ti, kteří dělají každý režim nesnesitelným. Ti, kteří nepotřebují páteř, když mají hroší kůži.
Jan Schneider: Slovo do pranice
Jim podobní nyní zkouší zažehnout nějaký majdan na Slovensku, když chtějí tragickou událost zneužít k útoku na vládu a tak zmařit výsledky demokratických voleb a pootočit chod dějin. Slovenská vláda byla osočena několik hodin po objevení zastřelených a okamžitě vyzvána k demisi, aniž by kdo z těch turbo-aktivistů chtěl vyčkat na výsledek vyšetřování (časový horizont neomylně připomíná rychlost, s jakou byly uvaleny sankce na Rusko, aniž by bylo dodnes vyšetřeno, kdo malajsijský boeing sestřelil – zřetelně jde o identický modus operandi).
A ti naši turbo-aktivisti (jejichž ultrasenzitivnost na cizí chyby před téměř třiceti lety nutně připomíná princeznu na hrášku, nejde-li přímo o diagnózu) chtějí opět dostat lidi na Národní, kde by se zase mohla objevit nějaká další příležitost, jak eskalovat společenské napětí.
To už je ale i záležitost našich zpravodajských a bezpečnostních orgánů, aby si všímaly, kdo zvyšuje napětí a cílí do oblasti, kde stále ještě (zdánlivě) demokratické akce začínají mít za cíl změnu demokratických poměrů v naší zemi! končí komentář Jan Schneider.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
