Svátek má: Bartoloměj

Politika

Velikost textu:

Vladimír Čermák: Před 390 lety začal černý totalismus

Vladimír Čermák: Před 390 lety začal černý totalismus

Před 390 lety byla ve Vídni odsouhlasena a zformulována v podobě Obnoveného zřízení zemského nová ústava platná od 31.7.1627, kdy byla slavnostně vyhlášena pro tehdejší Čechy, o rok později i pro Moravu, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Vladimír Čermák.

Vladimír Čermík
24. dubna 2017 - 03:20

Nová ústava nahradila nejen tu předcházející konfederační ústavu, která změnila státní uspořádání České koruny z léta roku 1619 na konfederační model holandského, tedy republikánského typu, ale i předchozí zemské zřízení platné za předbělohorských Habsburků. Tedy ústavy podle níž každý nový král, který by nebyl přímým potomkem předchozího vládce, musel projít volbou od stavovského sněmu a potvrdit práva stavů (tzv. politického národa) rozhodovat o rozpočtu státu a takéjejich, již dříve vyhlášená práva, včetně náboženské svobody (viz Rudolfův Majestát).

Uzákonění režimu nového typu založeného na totalismu zásadně měnícímu i majetkové poměry v království, kde předtím patřila stavům (rozumí se protestantským ovládajícím stavovský sněm vzhledem k tomu, že až do Bílé hory se 90% tehdejšího politického národa hlásilo k některé z protestantských konfesí a disponovalo naprostou většinou majetků) vedlo mj. k jejich masovému vyvlastnění a k nadvládě nejen katolického panstva, ale především katolické Církve v Čechách. Pokus o obnovu původní ústavy ze strany tzv. umírněných katolíků umožňující zachovat status quo před r. 1618 byl zablokován v roce 1624 aktivitami Z. V. Popela z Lobkovic.

Došlo tak k něčemu v tehdejším světě zcela nebývalému: byl instalován první - tzv. černý -totalismus v tehdejší Evropě. Církev s Habsburky nebo-li aliance oltáře a trůnu mohla tak rozhodovat jak o následnictví na trůnu, tak o výdajích státu, i o všem možném co se smí a nesmí. Nový režim (jako totalismus byl ale pojmenován teprve ve 20. letech minulého století) nepřipustil, aby obyvatelé království  směli vyznávat jinou víru než katolickou či spolurozhodovat o tom, co se smí a nesmí. Jistá, ale přesto silně omezená práva měla jen úzká skupina katolického panstva a církevních prelátů.

Kromě císaře, jenž jej parafoval na doporučení svých jezuitských poradců, jej parafoval i Z.V.P. z Lobkovic jako kancléř a faktický tvůrce nové ústavy. Církev se tak stala vedoucí silou v tomto státě a získala příležitost si nahrabat největší majetky, ovládnout tehdejší myšlení kontrolou tisku, škol, soudnictv i v jiných struktur moci.

Církev spolupracovala na zavádění totalismu především s katolickým panstvem. Vedle Z.V.P. Lobkovic (pocházejícího s nepříliš významného a předtím silně zadluženého rodu ze Sedlčanska, jenž si vzal za ženu vdovu Polyxenu z Pernštejna a stal se jako nový kníže zakladatelem celé dnešní žijící dynastie Lobkoviců v Čechách) jako představitele vlivné skupiny prošpanělsky orientovaného panstva spolupracovala i s Lichtenštejny, Valdštejny a dalšími zrádnými šlechtici včetně cizinců, kteří se během třicetileté války i po ní podíleli na devastaci království. Společně řídili proces úpadku, jenž po Bílé hoře a malé kaladě zasáhl český stát.


Zájmy církve reprezentoval především jezuitský řád. Černý totalismus je synonymem několikasetleté vlády katolické církve navazující na její hrabivost a mocichtivost přerušenou jedině na sklonku středověku. Konkrétně od roku 1421, kdy se její - dnes již jakoby zapomenutý- představitel, pražský arcibiskup Konrád z Wechty pod vlivem odkazu M. Jana Husa a také přijetím 4 artikulů na sněmu v Čáslavi, vzdal majetků, na nichž nikdo z kleriků neuměl a nechtěl sám nikdy nijak pracovat, až do událostí spjatých s Bílou horou.usilujícím přerušit reformační procesy, které se v této zemi zahájily. Neměly však být poslední zemí. Církev prosazovala zavedenínového totalitního konceptu moci jako model umožňující její novuovládnutí Evropy.

Habsburský císař ovládaný svým jezuitským okolím (Lamormaine i jiní) o dva roky po vyhlášení Obnoveného zřízení zemského v Čechách vyhlásil v celé Říši na jaře 1629 tzv. restituční edikt přikazující protestantskému panstvu obnovit církevní majetky ztracené v předešlých konfliktech. Neúspěch ve válce (po odvolání Valdštejna z funkce generalissima) však tuto obnovu majetkových poměrů v Říši z dob před vyhlášením augspurského míru neumožnil. Poměry na bojišti o několik let později donutili církev i Habsburky tento edikt odvolat. Rekatolizace Evropy se sice nekonala, ale Čechy zůstaly její obětí prakticky dodnes. Černá totalita ovládaná katolickými preláty se ale stala vývojovým článkem k instalaci pozdějších totalismů hnědého i rudého typu a pro experimentování s totalitou v řízení české společnosti.


Rekatolizace Čech byla v zásadě pojata i jako trest, který platil pro jejich obyvatele za to, že si dovolili odmítnout v husitské době katolicismus.V období do Bílé hory se ke katolicismu hlásila jen velmi omezená česká menšina z řad panstva aspirujícího za vlády Habsburků na kariéry u dvora a malých skupin obyvatelstva v některých okrajových regionech, kde se „jednušky“, jak se tehdy říkalo katolíkům přijímajícím tzv. pod jednou z různých příčin udrželi. Obnovená zřízení zemské podepsané 10.5.1627 katolická Církev využila nejen k rasantnímu zchudobnění obyvatelstva zbaveného jeho původních práv, ale i k likvidaci vzdělanosti.

Následovalo to, čemu se v českých dějinách obvykle říká temno. Pod trestem smrti byli naši předkové obráceni k víře, která byla a stále je s totalismem kompatibilní. Režim černého totalismu trvající v té nejtvrdší podobě po dalších 6 generací měl tvrdé dopady na morálku a vůbec chování českého obyvatelstva. Bez jeho reflexe je prakticky nemožné porozumět novodobým i současným českým dějinám.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)