Svátek má: Jiří

Zprávy

Velikost textu:

Jiří Dobiáš: "Před 75 lety jsem byl na pohřbu Jana Opletala"

Jiří Dobiáš: "Před 75 lety jsem byl na pohřbu Jana Opletala"

U příležitosti státního svátku, který připadl na 17. listopad,  media připomínají  drtivou většinou jen ty události, které se staly před 25 lety, ale zapomíná se na události před 75 lety, kdy byly na území Protektorátu Čechy a Morava uzavřeny vysoké školy.

Docent Jiří Dobiáš
15. listopadu 2014 - 23:01

Pokud se podíváte na zadní stranu jakéhokoliv českého městského plánu, tak v  rejstříku  ulic a náměstí  pravděpodobně najdete  název,  který bude  jako vystřižený z kalendáře. Není divu, když  desítky tuzemských ulic a náměstí byly pojmenovány podle slavného dne 17. listopad, který  byl  již  za druhé světové války vyhlášen Mezinárodním dnem studenstva.

Proč na výzvu předsedy ČSBS Jaroslava Vodičky politici neslyší?

Události  následující   po pohřbu  Jana Opletala 15. listopadu 1939, který  podlehl zranění způsobenému střelbou proti  účastníkům průvodu 28. října 1939, byly kruté. Devět studentských vůdců, kteří smuteční  průvod organizovali, bylo bez soudu popraveno, 1200 studentů  bylo odvlečeno do koncetračního  tábora a ze dne na den byly 17. listopadu 1939 uzavřeny všechny české vysoké školy. Tisícům  vysokoškoláků  bylo znemožněno další studium a protože vysoké školy zůstaly  uzavřeny až do konce války,  počet mladých lidí toužících po vzdělání nabyl ohromných počtů.

Jiří Dobiáš byl na pohřbu Jana Opletala

"Je to tak, zúčastnil jsem se jak protestní demostrace 28. října 1939, tak po několika dnech nato pohřbu Jana Opletala. Toho 28. října jsme  společně s přáteli procházeli Národní třídou až k divadlu. Tam nás zastavili němečtí vojácí, kteří před Národním divadlem  vyskákali z nákladních automobilů, aby nás vytlačili zpět z nedalekého mostu před Vltavu.  Byl to  první protest české veřejnosti proti okupaci. V té době se ještě nevědělo, že na jiném místě byl postřelen student medicíny Jan Opletal, který pak svému zranění podlehl," zavzpomínal Jiří Dobiáš na dobu, kdy byl prvním rokem studentem Vysoké školy báňské v Příbrami.

"Smuteční průvod, který procházel   za rakví  Jana Opletala Prahou, byl důstojný.  Pamatuji si, že průvod procházel  za hrobového ticha. Nikdo netušil, co se po této  události stane.  V Praze jsem se ještě zdržel a přátelé z Masarykovy koleje mne přesvědčovali, abych u nich z 16. na 17. listopad přespal, a do Příbrami, kde jsem studoval,  odjel až druhý den. Jenže měl jsem ještě nějaké úkoly do školy, které jsem chtěl přes noc splnit. Proto  jsem jel ještě  večer z Prahy posledním vlakem do Příbrami. Ráno 17. listopadu 1939 jsem se pak vydal ke škole, ale ta  již byla střežena oddílem německých vojáků a nikoho nepustili  dovnitř.  Tak byly Vysoká  škola báňská v Příbrami společně s desítkami dalších vysokoškolských pracovišť a zařízení uzavřeny až do roku 1945. Také bych dodal, že většina  mých  přátel z Masarykovy koleje skončila v koncetračním táboře,"  dodal  pamětník událostí, které si od té doby připomíná celý svět, Jiří Dobiáš, jemuž budou v prosinci 2014 devadesát čtyři roky .

Za války byl Jiří Dobiáš nasazen na práce na Ostravsku. Po válce si  udělal v Příbrami ještě nějaké státní zkoušky, ale protože se škola přestěhovala do Ostravy, přešel Jiří Dobiáš na ČVUT v Praze, kde začal později pracovat jako pedagog.

Je dobré vědět, že všechny vysokoškolské objekty byly v listopadu 1939  po uzavření škol zabrány pro  gestapo, SS, wehrmacht a pro  německé školy.  Vysokoškolskou budovu v Dejvicích, kde probíhala výuka studentů Českého vysokého učení technického (ČVUT), zabralo německé vojsko. Veškeré vybavení, nábytek, pomůcky, knihy a další potřeby v evidenci ČVUT Němci nakupili do sklepních místností, odkud byly vyneseny až po válce.

Jiří Dobiáš je v pražském vysokoškolském prostředí legenda mezi pedagogy a není divu, neboť jeho jméno najdeme poprvé už ve vytištěném programu ČVUT z let 1948-49 mezi odbornými asistenty pražské techniky. Dodnes jej však můžete potkat v areálu České zemědělské univerzity a pokud nenapadne sníh, tak tudy projíždí na kole.

Docent Jiří Dobiáš, CSc., je pro absolventy a pedagogy fakult zaměřených nejdříve na lesnictví a životní prostředí České zemědělské univerzity, dříve Vysoké školy zemědělské a ještě dříve Vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství Českého vysokého učení technického, vzácnou, mimořádnou osobností, pedagogem, o kterém by současní kronikáři, kdyby se nějací našli,  mohli právem psát jako o legendě, chcete-li ikoně této univerzity.

Legendární pedagog z České zemědělské univerzity studium zahájil na vysoké škole báňské v Příbrami, kde jej 17. listopadu 1939 za dramatických okolností zastihlo uzavření vysokých škol, ale po válce už byl Pražanem. V metropoli se stal v roce 1949 absolventem Lesnické fakulty Českého vysokého učení technického v Praze, avšak v té době už byl také odborným asistentem.

„V roce 1966 jsem získal hodnost kandidáta věd pro obor Technika a mechanizace zemědělské a lesnické výroby, ale docentem jsem byl jmenován až 4.6.1990, neboť má disertace z roku 1968 nebyla z kádrových důvodů připuštěna k obhajobě. Nejvíce jsem byl pracovně vytížený začátkem šedesátých let, kdy jsem se zúčastnil vytyčovacích prací pro stavby inženýrských sítí a komunikací v areálu novostavby budov Vysoké školy zemědělské. Tři dny v týdnu jsem měl výuku a další tři dny, protože se pracovalo i v sobotu, jsem byl v Suchdole na stavbě budoucího areálu," vzpomíná Jiří Dobiáš.

"Na České zemědělské univerzitě kromě jiného dodnes pracuje v rámci celouniverzitního výboru oborového organizace. Je zakladatelem  dětského tábora při ČZU ve Vráži, který rovněž pomáhal před desítkami let budovat. Je to neuvěřitelné, když si uvědomíte, že Jiří Dobiáš jako jeden z mála cyklistů pamatuje, že až do 15. března 1939 se jezdilo i na kole ještě vlevo. Obdivuji ho, klobouk dolu. Učil mne, mého syna, skorem bych věřila, že bude učit i mého vnuka, " upozornila  na aktivity členka fakultního výboru odborové organizace Helena Michálková.

Koho potká, toho učil


Jiří Dobiáš poznal osobně všechny rektory VŠZ a ČZU, dále děkany a některé dokonce sám učil počínaje profesory Ivanem Ročkem, přes Josefa Grosse až po současného děkana Petra Skleničku. "Kromě Viléma Podrázského, který mi unikl, protože studoval v Brně a Marka Turčániho, který studoval ve Zvolenu," vysvětluje  Dobiáš  proč neučil všechny  děkany Fakulty lesnické a dřevařské.

"Obdivuji jeho paměť. Vždyť stále sleduje novinky ve své odbornosti a při setkání se studenty jim dokáže říci trochu více z historie třeba mechaniky zemin nebo o projektování lesních cest, jimiž se zabývá" zdůraznil před lety Dobiášův mladší kolega Pavol Klč.

Jiří Dobiáš je jeden z mála lidí v této zemi, kteří mohou porovnat vysokoškolské studium před desítkami let se současným.

„Často by stačila zavést pravidla pro studium, jaká byla tady před válkou nebo krátce po ní. Nebyly žádné přijímací zkoušky a fungovalo to. Ti, co nestačili, nedostali se do druhého semestru,“ říká legenda ze Suchdolských hor, jak občas  říkají studenti České zemědělské univerzity svému areálu.

Jiří Dobiáš se narodil se 3.prosince 1920
(ps, Foto: Petr Skála, Prvnízpravy.cz)