Řekl to po odvetných náletech indických letounů na objekty teroristů na území Pákistánu. Ale za pár dnů uvedl opak, že napětí mezi Pákistánem a Indií nebude mít dopad na afghánský mírový proces. (Khaama Press, 27. února 2019) Tálibán byl tiše poučen, že eskalace napětí není v zájmu Pákistánu ani Indie.

V Afghánistánu se silně angažují Indie i Pákistán. Další, čínské angažmá, představuje úplně jinou ligu.

Pákistánu by vyhovovalo, aby mírové rozhovory skončily co nejdříve a Pákistán si pomocí islamistických stran  lákal Afghánistán mocensky k sobě.

Proto Pákistán je pro současnou tzv. prozápadní vládu v Kábulu spíše zdrojem nebezpečí.

Naopak Indie s Afghánistánem v posledních letech rozvinula větší úroveň spolupráce v oblasti vojenství a bezpečnosti. Indie od pádu režimu Tálibánu investovala přes 2 miliardy dolarů do různých projektů obnovy a infrastruktury.

Tálibán podle kábulské vlády využívá Pákistán jako základnu pro vedení bojů na afghánském území.

Jeden příklad za všechny: Petra Procházková v Lidových novinách 5. 10. 2015 v článku „Kábul viní z útoků Pákistánce“ uvádí o ofenzivě  Tálibánů proti městu Kundúz: „Stále není jasné, jak mohlo být město tak lehce obsazeno Tálibánem a vyšetřování v tomto směru je teprve na počátku. Ovšem afghánská média nepochybují o tom, že do akce byly zapojeny místní politické elity – nejspíš za tučné částky město prostě vydaly napospas. Svědčí o tom i fakt, že řada místních politiků včetně starosty nebyla v době útoku v Kundúzu.“

V článku Procházková též uvádí: „Série útoků na obce a města v severní části Afghánistánu podle tamních komentátorů jen tak neskončí. V rozhovoru pro televizi Tolo uvedl jeden z velitelů vládních sil, že mezi mrtvými rebely, kteří obsazovali Kundúz, je velké množství cizinců. Jmenoval především Pákistánce, Saúdské Araby a několik Čečenců.

Vláda v Kábulu tvrdila, že obsazení třistatisícového Kundúzu naplánovaly a financovaly zahraniční síly. Afghánští novináři popisují následující schéma: Tálibán jen realizuje plán pákistánské tajné služby a je financován zeměmi Perského zálivu. Jak uvedl zástupce náčelníka štábu afghánské armády generál Mjurad Ali Mjurad, největší zodpovědnost za tragédii nese pákistánská rozvědka (ISI), která doslova velí rebelům na severu Afghánistánu.“

Letos situace není lepší. Afghánský prezident Ashraf Ghani a viceprezident Spojených států Mike Pence si v polovině února 2019 povídali na okraji mnichovské bezpečnostní konference a Ghání pro média poom v souvislosti s tím prohlásil: „Doufám, že vztahy Tálibánu s Pákistánem, teroristickými sítěmi a drogovými kartely budou objasněny, pokud jde o to, jak jsou od sebe  odděleny."

Jsou to jenom slova, protože Pákistán pomalu směřuje k islamismu nejen v oblastech, kde je podporován v příhraničí Taliban.

Např. soudce Arif Iqbal Bhatti, který osvobodil dvě osoby obviněné z rouhání, byl zavražděn ve svém domě. Salman Taseer, guvernér pákistánské provincie Pandžáb, byl zavražděn osobním strážcem, který se obhajoval: „Udělal jsem to proto, že pan Taseer nedávno obhajoval navrhované změny zákona o rouhání.” Pákistánský ministr pro menšiny Shahbaz Bhatti byl zavražděn za obhajobu křesťanky Asie Bibi odsouzené a nakonec omilostněné za údajné rouhání. Potom uprchl ze strachu o život z Pákistánu advokát Asie Bibi Saiful Malook.

Stále více Pákistánců podléhá islamistickému primitivismu, takže pákistánská vláda ač se snaží vůči Západu být vstřícná, zároveň se neodvažuje zlikvidovat islamistické – džihádistické tábory teroristů.

Za útokem na indické bezpečnostní síly stáli džihádisté z Džajše Muhammad. Snaha pákistánského premiéra Imrana Chána omezit vliv islamistů (džihádistů) v březnu sice vedla k uzavření asi 200 islamistických zařízení – většinou náboženských škol (madras) vyučující radikální islamistický islám, ale je to jenom dočasné gesto.

Není potřeba se bát nových výcvikových táborů islamistů v Afghánistánu, protože dnes vesele fungují v Pákistánu. Uzavřít tábory si ale pákistánská vláda netroufá, očekává se nanejvýš exemplární uzavření jednoho dvou méně významných výcvikových táborů.

Vláda směřuje k jakémusi dvojvládí. Islamisté jsou schopni mobilizovat velké davy, celá města příznivců. V Pákistánu islamistické organizace finančně podporované státy Perského zálivu, především ze Saudské Arábie, pomocí sítí charitativních zařízení podporují chudinu, která jim je za to vděčná. A islamisty podporuje.

Proto spolupráce Afghánistánu s Pákistánem po odchodu jednotek NATO a pádu současné vlády bude na úrovni islamistického souznění. Čili bude ještě hůře než dosud.