Přitom se o nic zvláštního nejedná, připomíná publicista František Roček.
Proměna pohledů
Proměna pohledů
Předvolební Trumpův pohled na odchod z Afghánistánu je pokračováním trendu prezidenta Obamy. Když usedl Trump na trůn v Bílém domě netrval rovnou na stahování vojáků. Na naléhání generálů nakonec souhlasil, že v případě potřeby v Afghánistánu navýší počty amerických sil i prostředky na jejich operace. Zároveň sílilo obecné vědomí, že v Afghánistánu je dlouhodobě patová situace, a jediným východiskem bude dohoda s Tálibánem o míru. V prosinci, podle zdrojů agentury Reuters z okruhu prezidenta, již Trump definitivně „ztratil s válkou v Afghánistánu trpělivost". Trumpova proměna pohledů má logiku.
Neexistuje rozumné řešení
Situace v Afghánistánu je patová. Obě strany konfliktu nemají dost sil na porážku té druhé. Proto bohužel neexistuje rozumné řešení afghánské situace.
V této souvislosti se nelze divit zprávě z konce prosince 2018, že budou afghánistánské prezidentské volby naplánované na duben 2019 odloženy o několik měsíců. Údajně budou odloženy k vyřešení technických problémů, které se objevily během říjnových parlamentních voleb. Ale odložení voleb především poskytne Američanům více času na jednání s Talibanem o ukončení 17leté války.
Tři (všechny špatné) varianty
Trump má v podstatě na výběr jenom 3 špatné varianty jak postupovat:
- Varianta 1: Ponechání zelených mužíčků USA v dosavadním počtu – udržování patového stavu.
- Varianta 2: Mírné navýšení počtu zelených mužíčků zhruba o 20 % by vyhovovalo americkým jestřábů mezi demokraty i republikány. Nebylo by to velké navýšení, ale velké gesto a posílení speciálních bojových jednotek.
- Varianta 3: Stažení 5 až 7 tisíc zelených mužíčků. Záleží na tom do jaké míry je stahování Američanů trikem kvůli mírovým rozhovorům s Talibanem. Varianta je mediálně nejhorší proto, že Američané přiznávají svou bezmoc.
Fenomén odchodu
Stahování může mít dvě varianty:
- klasické snižování počtu nasazených vojáků
- recyklace vojáků – Odletí amerikánští vojáci, ale některé jejich funkce budou recyklovány: Převezmou je vojenští nevojáci čili kontraktoři – bývalí vojáci. Kontraktory si najme afghánská administrativa nebo zahraniční firmy pracující pro afghánskou vládu za peníze USA.
Stahováni zbytečných
Pokud američtí generálové budou skutečně muset odsunout část vojáků z Afghánistánu, prosadí především odchod zelených mužíčků, kteří se podílejí na výcviku a servisních službách. Mohou je z části zastoupit civilní kontraktoři, část úkolů převezmou kuliové z jednotek NATO – třeba i Češi, jak se obává někdejší náčelník generálního štábu Jiří Šedivý (Šedivý: Stažení USA z Afghánistánu by byl pro spojence problém, tyden.cz, 21.12.2018).
Citujme z článku: „…Šedivý se domnívá, že by snížení americké přítomnosti znamenalo tlak na další zvýšení českého příspěvku. Podle nového mandátu, který schválil český Parlament v létě, může být v zemi až 390 českých vojáků. Podle Šedivého by spojenci po ČR mohli chtít třeba větší zapojení techniky, jako bylo v minulosti působení vrtulníků…“
Skutečně důležité jsou americké speciální bojové jednotky a expertní týmy pomáhající afghánskému velení v kritických bojích.
Stahování zabijáků by teoreticky přišlo na řadu až v poslední fázi. Americké speciální jednotky (a malé týmy speciálů i z některých států NATO) jsou krizoví hasiči v bojích afghánských vládních sil s povstalci. Jejich snižování bude pro odolnost afghánských jednotek v bojích znamenat problém.
Zabíjení z nebe a alžírská varianta
Mimořádně důležité je americké bitevní letectvo. Bez jeho podpory se afghánské jednotky neobejdou. Trumpovo snižování počtu Američanů by nemuselo snížit jejich zabíjecí kapacitu.
Sice dochází postupně k posilování malého afghánského letectva, ale v případě odchodu Američanů skončí podobně jako skončilo afghánské letectvo po odchodu sovětských vojsk.
Při jednání s Tálibánem ale již dnes určitě jednou z prvních podmínek odchodu cizáckých vojsk NATO z Afghánistánu je požadavek ukončení leteckých útoků nad Afghánistánem. Čili ukončení toho, co je pro afghánské bezpečnostní síly nejdůležitější.
Nelze se divit, že není den, aby se v afghánských médiích neobjevila zpráva o leteckých útocích s fotografiemi amerických bitevníků A-10 nebo dronů či vrtulníků. Zprávy jsou zdrojem oficiálního optimismu o úspěšném boji s Tálibánem či Islámským ne-státem.
Nedávno jsem psal, že Amerikáni v rámci jednání s Tálibánem použijí alžírský scénář, jako de Gaulle při boji s alžírskými partyzány – maximálně vystupňovat protipovstalecký boj.
Americké letectvo teď maká jako nafetované veverky.
K 29.12.2018 hrdě hlásí, že v posledních dvou měsících bylo na podporu afghánských sil provedeno 440 náletů a vyrobeno na 1 000 mrtvol. (Over 1,000 Militants Killed In Military Operations).
Za méně než dva poslední měsíce bylo na podporu afghánských sil v Afghánistánu provedeno více než 440 stíhacích náletů. V listopadu 392 náletů a během tří týdnů prosince 150 náletů v různých částech země včetně provincií Helmand a Farah. Dave Butler, mluvčí amerických sil v Afghánistánu, uvedl, že vojenský tlak na Tálibán je zaměřen na vytvoření podmínek pro politické řešení, čili potvrdil alžírský scénář.
Otázkou je, jaká je realita, protože Tálibán s tímto scénářem jistě počítal.
Lze předpokládat, že Tálibán vytvořil i pasti, aby svedl bombardování na cíle, kde zasáhnou Američané ve větší míře civilní oběti. I bez toho při běžných leteckých útocích letecké útoky vedou k průběžné výrobě civilních mrtvol jako druhotných ztrát. Proto šmoulové z OSN varují před zvýšením civilních obětí ve vojenských operacích a náletech. OSN uvedla, že nárůst náletů zvyšuje civilní ztráty.
Otázkou také je do jaké míry je 1 000 mrtvol reálná informace nebo účelová fake news. Ztráty protivníků jsou vždy nadhodnocovány.
Američané létají jako zběsilí, protože vědí, že pokud by Tálibán si dal striktní podmínku pro další jednání stažení letadel bezvěrců z nebe nad islámským Afghánistánem, afghánské vládní síly by ztratily většinu letecké podpory a jejich akceschopnost by výrazně poklesla.
P.S.
V knize Bombardovat nemocnice je normální (kapitola 2.1. Poučení z krizového vývoje v Afghánistánu) jsem v roce 2017 napsal: „Padne kolem roku 2020 prozápadní vláda v Afghánistánu? Autor knihy to předpokládá….“
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
