Tento názor vyjádřil na svých stránkách na Twitteru.

„Pochopil jsem strategii Zelenského k Donbasu. Vše je jednostranné: v odvetu nestřílet, odblokovat Donbas, a naopak začít s financováním,“ napsal.

„Vypadá to jako začátek plazení se před Moskvou,“ doplnil Kyrilenko.

V Minsku se 5. června konalo první setkání kontaktní skupiny pro řešení situace na východě země po změně prezidenta na Ukrajině. Po setkání se zvláštní vyslanec OBSE Martin Saidik vyjádřil, že skupina pro východní Ukrajinu na příštím zasedání zváží zrušení hospodářské blokády Donbasu. Bývalý prezident Ukrajiny Petro Porošenko již od hlavy státu žádal, aby veřejně odpověděl, na jakém základě hodlá ukrajinská delegace tuto otázku zvážit. Později přirovnal myšlenku Zelenského "neodpovídat palbou" k "masové popravě".

Savčenková: Chyba, kvůli které by Kyjev mohl ztratit Donbas!

Součástí kontaktní skupiny za Kyjev se stal bývalý ukrajinský prezident Leonid Kučma. Jeho delegaturu ocenili jak v Rusku, tak opatrně i v DLR a LLR. Právě Kučma se vyslovil pro inciativu začlenit do dokumentu „neodpovídat na palbu“ a stejně tak zákaz ostřelování civilních objektů, jako  škol a školek.

Před Zelenským stojí klíčová otázka, jak zvládnout a ukončit občanskou válku na jihovýchodě země, která již trvá pět let a přinesla 13 tisíc obětí. Jeho postavení se navíc komplikuje tím, že parlament – Nejvyšší rada – v podstatě stojí v opozici vůči prezidentovi a odmítá téměř všechny jeho legislativní návrhy. Ostatně s ostrou kritikou Kučmy nevystoupil jen Kyrilenko, ale i šéf ukrajinské delegace v PACE Vladimir Arjev, který označil exprezidentovy návrhy k Donbasu za „velezradu“. A samotné Radě označili návrhy Kučmy za počátek „kapitulace Ukrajiny před Ruskem“.

Následně Vladimir Zelenskij, zřejmě pod tlakem, prohlásil, že je třeba na "ostřelování tvrdě odpovědět".

Ukazuje se, že silovými prostředky, které prosazují především nacionalisté a nahnědlí politici a ozbrojenci, to nikam nevede. Nanejvýš k velkému krveprolití. To by je však nezastavilo. Jediné, co je ale brzdí, je vědomí rizika, že v případný plný vojenský útok na převážně ruskojazyčné oblasti, vyprovokuje Ruskou federaci rovněž k použití síly.