Staronový ministr si počíná tak, jakoby tušil, že moc času mu nezbývá. Ostatně, v předchozí Topolánkově vládě prý nechal některé věci na poslední chvíli a všichni víme, jak to dopadlo. Proto si nyní pospíšil a téměř okamžitě začal uskutečňovat své plány.

Jakou vizi starý šlechtic sdílí, přesně nevíme. Do hlavy mu nevidíme a on se s ní nikomu nesvěřuje. Můžeme ji pouze podle jistých náznaků a dosud učiněných kroků či vyslovených záměrů jakžtakž rekonstruovat.

Dovolím si přitom říci, že blaho národa a úspěch české zahraniční politiky v této vizi určitě na prvním místě není. Pokud je vůbec na nějakém. Ze všech indicií to spíše vypadá, jakoby Schwarzenbergovým prvořadým úkolem bylo jednak obchodování s pozemky a budovami, a pak také destrukce české diplomacie. Jen nevím, v jakém pořadí.

Schwarzenbergovi se opojnou směsí jeho osobního charismatu, urozeného původu a hospodského humoru podařilo získat si srdce Čechů. A jako privilegovanému členovi bratrstva Václava Havla se mu také dostává bezprecendentního prostoru a kladného hodnocení ze strany médií. Málokdo se proto kriticky zamýšlí nad tím, co se vlastně ukrývá za kouřovou clonou Schwarzenbergovy dýmky.

Zkusme si proto vzpomenout, čím vším se dosud ministr po svém návratu uvedl: (1) trváním na tom, že by se Německu a Polsku měly odprodat pražské paláce, ve kterých sídlí jejich vyslanectví, (2) sporem o pravomoci tajemníka pro věci EU a (3) rušením českých ambasád v zahraničí.

Nevím, co je tak důležitého na tom, zda Němci koupí malostranský Lobkovický palác, že to ministr musí řešit jako prvotní úkol po svém nástupu. Zanedlouho poté řeší podobnou věc i s Poláky. Doufejme jen, že "zlé jazyky" na MZV jsou opravdu zlé a pouze mystifikují, když naznačují, že půjde o dobrý kšeft, až bude některá z realitních kanceláří tyto prodeje realizovat.

Ponechejme je tedy jejich klevetění. Pravdou ale je, že kníže má podobné obchody rád. Už ve své první ministerské funkci si pomýšlel na rozprodej některých budov v majetku ministerstva. Je to jen pár dní, co se v této souvislosti začalo psát o zámku Štiřín a o tom, jak chce Schwarzenberg jeho prodejem ušetřit resortní kase. To by bylo celkem chvályhodné, kdyby ale zároveň nešlo o několik let starý plán z doby, kdy o šetření nebyla ještě ani řeč. A kdyby nešlo jen o Štiřín.

Podle důvěryhodných zdrojů z ministerstva zahraničí měli Schwarzenbergovi poradci za úkol připravit odprodeje nejen tohoto zámku, ale i dalších nemovitostí ministerstva, jako je Toskánský palác, sklad Jiviny, budova v Rytířské a další paláce v blízkosti Pražského hradu. Až se tak bude dít a ministr bude tvrdit, že je k tomu veden ušlechtilou snahou uspořit, vzpomeňme na to, že je to jen starý oprášený plán, který nestihl za Topolánka. Bude také zajímavé sledovat, jaká realitní kancelář bude "u toho".

Někdo by se možná podivil, proč se Schwarzenberg kromě diplomacie zajímá o tak přízemní záležitosti, jako jsou prodeje budov a pozemků. Možná je to proto, že jsme až příliš uvěřili jeho dobrotivé tváři a neustále vrnícímu mediálnímu kolovrátku, který nám ho vykresluje jako šlechtice tak bohatého, že už více nepotřebuje. Jako šlechtice, který majetek předal synovi a nyní už dělá "jen politiku".

Přitom ale Schwarzenberg neustále nakupuje nové a nové pozemky. Je to jeho vášeň. Ve svém majetkovém přiznání za loňský rok uvedl, že jen loni si jich pořídil hned třiadvacet, především v jižních a středních Čechách. Podle jiných zdrojů skupuje ve velkém i pozemky na západě Čech.

Tedy nejen lesník a hostinský, ale i tvrdý byznysmen, který neustále rozšiřuje svůj majetek. Na tom není nic špatného, ale měli bychom to vědět.

To největší sousto ho ale ještě čeká. Více než čtyřicet miliard, které se točí ve sporu s jeho nevlastní sestrou Alžbětou Petzoldovou. Někteří lidé z politických kruhů říkají, že to je hlavní Schwarzenbergova motivace a že s ní souvisejí i jeho politické postoje ve vztahu k Evropské unii.

Prosazování Lisabonské smlouvy, zlehčování prezidentem Václavem Klausem vyjednané výjimky z Charty základních práv EU, otevřené útoky na Benešovy dekrety (jako český ministr zahraničí si v cizině dovolí otevřeně napadnout Benešovy dekrety jako špatné a postěžovat si, že zrušit je bohužel nelze) budí dojem, že Schwarzenberg sleduje svůj špatně skrývaný zájem domoci se zabaveného majetku a umně při tom využívá svůj politický vliv. Je si totiž dobře vědom toho, že současné posuny evropské integrace mu v tomto záměru hrají do not. Proto veškerá jeho dosavadní aktivita spíše budí zdání toho, že nehájí primárně národní zájem (tedy posunům v evropské integraci bránit), ale zájmy ryze rodové, osobní, soukromé. A pak ty evropskounijní.

S tím přímo souvisí i jeho nejnovější aktivita - rušení českých ambasád v cizině. Když odmyslíme, že jde opět o rušení (a tedy prodej budov - rezidencí a úřadů), je jeho seznam ´ambasád na odstřel´ zároveň materiálem navýsost politickým.

Chytré hlavy už totiž spočítaly, že jejich zrušení nepřinese žádnou finanční úsporu (protože si zároveň vyžádá spoustu jiných nákladů) a proto jsou řeči o šetření pouhou zástěrkou. Pokud ale nejde o to ušetřit, o co tedy jde?

Plán zrušit určité zastupitelské úřady v určitých destinacích je opět staršího data a pochází ještě z prvního Schwarzenbergova ministerského období. Teď se mu jen hodí Nečasův důraz na šetření a tak nám šikovný kníže pod pláštíkem úspor předvádí vrcholně politický manévr, který spočívá v oslabování vlivu České republiky na úkor EU, případně některých velmocí EU.

Je přitom krajně podezřelé, že o svém záměru neinformoval včas nejen vládu, ale ani prezidenta republiky. Sám prezident uviděl seznam velvyslanectví až při první schůzce s ministrem 12. srpna. To je nepřijatelné, stejně jako to, že Schwarzenberg materiál tajil i před poslanci a členy zahraničního výboru Poslanecké sněmovny. Ministr si tak v Černínu počíná jako samovládce, který jedním škrtem pera rozhoduje o tom, kde budeme zastupitelský úřad mít a kde nikoli.

Že přitom nejde o výběr náhodný, je nabíledni. Při pohledu na seznam (dívejme se nejen na to, co nakonec odsouhlasila vláda, ale na původní Schwarzenbergův koncept zahrnující i druhou vlnu rušení) je totiž jasné, že jde v prvé řadě o místa, která jsou z hlediska "pravdoláskařských" (čti proamerických) zájmů nezajímavá, případně, která jsou naopak velmi zajímavá pro některé velké země v Evropské unii.

Dovedete si představit, že by Schwarzenberg zrušil zastupitelské úřady v regionech, kde mají své výsostné zájmy Spojené státy a kde česká diplomacie vykonává funkci jakéhosi přisluhovače? V Bělorusku, na Kubě či v zemích, kde tak rád působí například Člověk v tísni, subjekt hrající si na humanitární organizaci, ale ve skutečnosti diverzně pracující proti místním vládám ve prospěch USA? Ona je i otázka, proč zrovna podpora disentu na Kubě by měla být jednou z priorit české zahraniční politiky, ale to je na jiný článek...

Ovšem místa jako Keňa, Kongo či Kostarika, ta jsou pro Schwarzenberga (a skupiny, které reprezentuje) nezajímavá. Proto je klidně škrtá, i když zároveň škrtá dlouholeté vztahy a obchodní kontrakty a prestiž naší země v daném regionu tak poškozuje.

Na druhou stranu jsou tatáž místa zajímavá pro jiné a jejich opouštění se nutně musí dít v něčí prospěch. Nedá tolik práce přijít na to, že ústup Česka zde ocení země jako Německo či Francie a vůbec EU jako taková. Ostatně, v druhé vlně chce Schwarzenberg rušit další desítky zastupitelských úřadů právě ve prospěch nového společného evropského diplomatického zastoupení.

Tyto postupné kroky jsou promyšleným jízdním plánem člověka, který se netají tím, jak moc se ho dotklo svržení vlády uprostřed českého předsednictví, kvůli kterému nemohl své plány dokončit napoprvé. Nyní je hnán touhou pád vlády odčinit, evropským partnerům se za to omlouvat a navazovat na to, kde se hrbení české vlády před unijní mocností na jaře loňského roku přerušilo.

I to je důvod, proč mu tak vadí představa Nečasova tajemníka pro záležitosti EU. Kníže má strach, že by neměl ve vztazích s EU potřebné kompetence a do toho, co s Unií upeče, by viděl ještě někdo jiný. Tím posledním, co by si Schwarzenberg přál, je totiž to, aby někdo kontroloval, co za našimi zády domlouvá. Představa, že je zpět na svém místě, ale přitom nemůže mluvit do unijních záležitostí, pro něj asi musí být trýznivá.

I proto je důležité, aby si premiér Petr Nečas tajemníka pro EU prosadil (nejlépe takového, kterého mu nenavrhne Schwarzenbergův kamarád Vondra, jako v případě Ivana Hodače, ale kterého si najde sám) a dal mu zároveň co nejširší pravomoci na úkor Schwarzenbergova ministerstva. Jinak se můžeme jen děsit, co zase komu kníže v Evropě či v USA slíbí, co kde zase zahuhlá o Benešových dekretech a které ambasády s kým vyhandluje.

To ať si raději prodává budovy a nakupuje pozemky, v tom alespoň české zahraniční politice tolik neškodí.

Pro Prvnizpravy.cz
Adam B.Bartoš