Čína bude po Evropské Unii žádat, aby jí zpřístupnila své vyspělé technologie a Ruská federace slovy svého prezidenta Dmitrije Medveděva označila Severoatlantickou alianci za svého nepřítele. Pro nezúčastněného pozorovatele jsou tato vyjádření vzorovým příkladem pošetilosti a neschopnosti reálného pohledu na svět.

Čína ústy svého ministerstva obchodu jen několik dní před klíčovým summitem EU-Čína oznámila, že opět požádá o přiznání statutu „země tržní ekonomiky“ (usiluje oo to už roku 2003). Na tom by pochopitelně nebylo nic tak komplikovaného, ale všichni, kdo ví, o čem se v takovém případě mluví, také vědí, že by to byl zcela zásadní hospodářsko-ekonomický a stejně tak i politický průlom.

Přiznání statutu „země tržní ekonomiky“ totiž znamená nejen výhodnější pozici Číny při dovozech jejího zboží do zemí Evropské unie, díky zrušení evropské restriktivní antidupingové daně, ale především by to znamenalo volný – tedy zcela legální - přístup k nejvyspělejším evropským technologiím.

Přistoupí-li Evropská unie na svém nadcházejícím summitu s Čínou na tento požadavek, můžeme být ve velmi krátké době svědky nebývale rychlé produkce nejrůznějších technologicky náročných výrobků. Neměli bychom totiž zapomenout na noční můru značné části evropského průmyslu, kterou je právě realita v čínské ochraně průmyslového vlastnictví a know-how.

Prezident Ruské federace Dmitrij Medvěděv, jako by si bral příklad ze svých jihovýchodních sousedů, se rozhodl vylákat Evropskou unii na steku přerušení transatlantické bezpečnostní vazby. A aby dodal svým touhám na významu, přispěchal s dovětkem, že NATO je dnes pro Ruskou federaci nepřítelem. Medveděv chce „vytvoření nového schématu vztahů evropské bezpečnosti“ a varovně dodává že „"…nás (Ruskou federaci) takový přístup (rozšiřování NATO) v žádném případě neuspokojuje a budeme na něj reagovat."

Vybavuje se mi v této souvislosti šest let stará vojenská strategie Ruské federace (tehdy nazývaná jako tzv. „Bjelaja Kniga“), která byla, jen tak mimochodem, prezentována na neformálním setkání ministrů obrany států NATO v americkém Collorado Springs na sklonku roku 2003. Dokument, který do Spojených států osobně přivezl tehdejší ruský ministr obrany a dnešní ministr zahraničí Sergej Lavrov poměrně pregnantně definoval, že hlavní bezpečnostní prioritou je pro Ruskou federaci „ochrana jejích ekonomických zájmů“. Za zásadní aspekt při posuzování bezpečnostních rizik federace – tedy ohrožení jejích ekonomických zájmů, pak označil ekonomické zájmy Ruska, a to hlavně v zemích SNS (Společenství nezávislých států – tedy všech svých sousedů).

Dokument, který se objevil nejprve jako nevinný souhrn ruských bezpečnostních a vojenských představ, však po skutečném přečtení a analyzování reportéry agentur Associated Press a Reuters, způsobil totální mediální i diplomatický poprask. Rusko v něm totiž jasně deklarovalo, že na ochranu svých bezpečnostních (čti ekonomických) zájmů je připraveno užít i tzv. „preemtive attack“ podle vzoru USA. Vzpomínám si, jak se s odstupem několika týdnů se ruský velvyslanec při NATO od „Bjeloj Knigy“ veřejně distancoval a označil ji za „interní materiál Ministerstva obrany“ o němž nikdo z celé tehdejší ruské administrativy nemá ani páru…

Vzpomínám si na tato fakta, když si pročítám zprávy o nové ruské bezpečnostní strategii, kde se mimo jiné říká, že „NATO a zahraniční a vojenská politika Spojených států představují i nadále významnou hrozbu pro mezinárodní stabilitu a sílu Ruska“. Rozdíl je ten, že „Strategie národní bezpečnosti Ruska do roku 2020“ už nese podpis prezidenta Dmitrije Medvěděva.

A tak mne napadá – abychom se nedivili - až Čína získá od EU vytoužený statut tržní ekonomiky a Rusko prosadí svůj nový koncept evropské bezpečnosti…