Tomio Okamura: Ne českému Romanistánu!

KOMENTÁŘ

Romové terorizují vesnici Strýčkovice na Domažlicku a místní obyvatelé dostali policejní ochranu. Ještě donedávna žila stovka obyvatel poklidným a spokojeným životem. Poslední rok ale tady zažívají doslova peklo.

22. března 2014 - 07:00

Přistěhoval se a vesničku terorizuje romský klan, který se tu usadil poté, co ho vyštvali lidé z jiné obce kvůli násilnostem. Každý před těmito Romy raději uhne z cesty. Jejich výpravy se opakují s pravidelností, když si vyzvednou sociální dávky a nakoupí za ně alkohol. Opilí pak ztrácejí pud sebezáchovy, nemají úctu k životu jiného člověka. Chodí po vsi a vykřikují, že jsme bílé svině, že nás rozsekají sekerou a vypálí domy. Smějou se nám do obličeje, že se jim nemůže nic stát, protože mají papíry na hlavu.

Další šílená situace! Slušní pracovití lidé jsou ve vlastní zemi šikanovaní, jako ovce platíme daně a parazité se nám smějí do obličeje. A vláda i další strany to odmítají řešit! Kdy už přestanou ostatní politici konečně mlčet, podpoří naše návrhy a přidají se ke snahám Úsvitu o rychlé vyřešení situce?

Buďme už konečně politicky nekorektní ! Přestaňme mlčet!

Vždy když pojmenuji problémy v naší republice pravými jmény, tak jsem jinými politiky a médii označen za populistu, rasistu, xenofoba a možná ještě něco horšího. Ale co to je takzvaná politická korektnost? V praxi to je pravidlo politiků a médií neříkat nepříjemné pravdy. Jenže právě to je podle mého názoru cesta do pekel.

Pokud dnes roste podpora protiromských názorů, pak to přece není tím, že to říká Okamura nebo že je názor „extrémistický“. Já jen upřímně říkám nahlas to, co si většina z nás myslí a cítí a reaguji na stávající neutěšený stav, který nejen politici za uplynulých dvacet let, ale jak vidno i současná vláda odmítá řešit. Hledat nápravu stávajícího stavu není možné, když politici úmyslně přehlíží příčiny. Řešením je otevřená a věcná diskuze na těmito problémy a konkrétní návrhy, bez nálepkování a shazování diskutujících.

A abych nebyl opět médii, pseudointelektuály a politicky korektními politiky, kterými se to hemží ve všech ostatních parlamentních stranách, hned nařčený z populismu, vyjmenuji hned několik zcela konkrétních návrhů řešení. Vláda spolu s dalšími politickými stranami před měsícem například zamítla zákon Úsvitu, aby byly dávky hmotné nouze zastropovány na cenu místně obvyklou – tím bychom skoncovali se sestěhováváním nepřizpůsobivých občanů na jedno místo. A vím, o jaké hrůze mluvím – u nás v Bystřici pod Hostýnem na Zlínsku máme takovou „ubytovnu“ s několika stovkami obyvateli přímo na náměstí. Kdo to nezažije na vlastní kůži, neuvěří. Sociální bydlení mají dnes v rukou lichváři, místo abychom peníze přesměrovali na obce, které by mohli díky tomu sociální bydlení vybudovat a mít ho zcela pod kontrolou a hlavně sami nastavit podmínky. Navrhujeme také podmínit vyplácení sociálních dávek pravidelnou školní docházkou dětí bez neomluvených hodin a pravidelnými zdravotními prohlídkami dětí – v těchto rodinách totiž dochází často k různému nestandartnímu chování. Navrhujeme také povinnou docházku do posledního ročníku mateřské školy, aby se romské děti měli šanci včas naučit česky a také základní hygienické návyky, jelikož sociologové se shodují, že tyto návyky získává dítě nejlépe do šesti let věku. Dnes končí romské děti převážně ve speciálních školách a kvůli handicapu z dětství pak mají celoživotně problém se pozitivně integrovat do společnosti. A v neposlední řadě – musí to v našem státě začít fungovat tak, že za jakýkoliv kriminální čin musí přijít rychle tvrdý trest. Aby každý z nepřizpůsobivých lidí, ať Romů či „neromů“, zlodějíčka z ulice nebo bankéře v bílém límečku s miliardami na kontě, jasně věděl, co bude hned následovat.   

Otázkou je také ochota příčiny hledat. Spousta takzvaně obecně prospěšných  lidskoprávních organizací žije právě z toho, že tyto problémy existují. Jejich likvidace by existenčně ohrozila i je. V České republice jsou největším "multikulturním" problémem zřejmě Romové. Ať mi odpustí ti, kterých se to netýká, ale velká část je prostě pro společnost obrovská přítěž. Podívejte se do věznic, kojeneckých ústavů nebo dětských domovů - každý hned pozná, že Romů tu je násobně víc, než by odpovídalo jejich podílu oproti bílé většině. Počet Romů ve společnosti roste, ale úměrně tomu se nezvyšuje jejich podíl na tvorbě společného bohatství. Naopak. A to drtivou část veřejnost štve. Oprávněně. Tohle je problém. A je to problém i těch pracujících a slušných Romů.

Ještě na počátku devatenáctého století se Češi styděli mluvit na veřejnosti česky a Čech byl totéž co lokaj nebo služka. Teprve Němci inspirované národní obrození začalo postupně Čechy nutit, aby sami hledali důstojné místo ve společnost jako Češi. Ostatně - pamatujete, jak po revoluci v německých a rakouských obchodech visely cedulky "Češi nekrást!"? Byl to rasismus? Ne. Jen přirozená reakce na české zloděje. Dnes už německé obchody české zákazníky vítají s nadšením a v češtině jsou už úplně jiné cedulky. To, že Cikán je dnes vnímané hanlivě, to není vina ani neonacistů ani Čechů ani Turků. To je v prvé řadě hanba Cikánů. Jejich dlouhá staletí pěstovaný životní styl a životní hodnoty chtěj nechtěj kolidují a kolidovaly s hodnotami ve všech civilizovaných zemích západního světa.  Já sám jsem od majority odlišný pro můj moravsko-korejsko-japonský původ a také jsem si za to v dětství dost vytrpěl jak při šikaně v dětském domově, kde jsem část dětství vyrůstal, ale i na ulici a ve škole. Naštěstí mě ale nedostali do rukou žádní "lidskoprávníci". Jen táta s mámou mně vysvětlili, že důležité je, co po člověku zůstane, co udělá pro společnost a ne to, jak vypadá. Moje odlišnost se mi stala motivem k práci - ano jsem jiný a chci vám ukázat, že jsem ne stejný, ale pokusím se být lepší.

Nikoli Čechové, Moravané, ale sami Cikáni musí začít bojovat o své uznání jako národa, který může být společnosti prospěšný a který bude úctyhodný. Staří Cikáni bývali skvělí koláři, muzikanti nebo kováři. Jak to, že dnes nevíme o jediném romském uměleckém kováři? Proč ve filharmonii není jediný Rom? Pokud takový je, proč své řemeslo nepropaguje, nepřitahuje další romské žáky, proč nevystavuje na tržištích nebo uměleckých výstavách? Čest výjimkám, jako jsou světově uznávaní muzikanti ze svitavského Točkolotoče. Pokud se tu a tam doslechnu o populárních Romech, tak je to boxer nebo polský mistr v kickboxu. Bojová umění jsou dobrá pro vlastní relax, ale stěží nahradí smysluplnou práci pro společnost. Nenahradí tvorbu kultury rovnocenné s těmi ostatními. Včerejší svět i ten dnešní v civilizovaných zemích byl a bude světem práce. Na tomto poli je třeba, aby Romové začali vynikat a vydobyli si uznání. Náš svět je světem techniky, kultury a vzdělání. I na tomhle poli musí mít Romové ambici vyniknout. Ale není to nutné. Dobrý cikánský zedník mi bude vždy milejší a veřejnosti prospěšnější, než bílý zloděj s vysokou nebo bílý feťák, co bydlí ve stejném baráku.

V čem je například extrémní názor že Cikáni by si měli založit vlastní stát a že Česká republika by měla podpořit jejich vystěhovalectví do země, odkud pochází jejich prapředci? S myšlenkou romského státu tzv. Romanistánu nepřišel ani Okamura ani extrémisté, ale přišli s ní v minulosti sami Romové –  například v roce 1936 žádal samozvaný cikánský král Janusz Kwiek italského diktátora Benita Mussoliniho, aby mu dal v Africe část okupovaného etiopského uzemí, kde by založil Romanistán. Tato myšlenka je v případě Romů v současnosti samozřejmě nereálná, ale podívejme se do historie - téměř všechny evropské vlády podporovaly založení Izraele a Židé sami o něj usilovali. Naopak sionisté bývali a jsou považováni za extrémisty. Je to samozřejmě dané tím, že Židé jsou národem knihy a mají už od starověku opravdu vysoké ambice.

Cestou proti stížnostem na diskriminaci je také to, aby si sami Romové přestali stěžovat a co nejrychleji přiložili ruku k dílu. Ten první zásadní krok je hlavně na nich. A v první řadě by příkladem měli jít jejich elity tím, že budou dělat mezi svými osvětu a motivovat je.

A my už konečně přestaňme být politicky korektní!

Tomio Okamura


Anketa

Který z premiérů podle Vás hájí více národní zájmy své země?