79f1cd6a-5e3f-102d-9127-003048330e04: Košér Miroslav Kalousek

KOMENTÁŘ

Asi jsem nebyl sám, koho pobavila zpráva o tom, kterak byl ministr financí Miroslav Kalousek opětovně oceněn za nejlepšího ministra financí středovýchodoevropského prostoru.

1. října 2011 - 07:00

Tedy, aby mi nebylo špatně rozuměno - nejsem nepřejícný člověk a nejsem ani závistivý. Nemám potřebu zpochybňovat něčí zásluhy a remcat na někoho, kdo něčeho úctyhodného dosáhl. Právě proto mohu ale s klidným svědomím říci, že ocenění časopisu Emerging Markets je buď pořádný přešlap, nebo záměrná habaďůra.

Protože jde ale už o druhé ocenění (to první získal Kalousek v roce 2008), jsem spíše pro druhé vysvětlení. Ostatně, v době, kdy Kalousek přebíral první cenu, ležel už v parlamentu jeho návrh rozpočtu se schodkem 39 miliard, ze kterého se postupně vyklubal schodek 192 miliard - nejlepší ministr financí totiž jaksi nepostřehl, že se na západní svět řítí ekonomická krize, kterou pro nás všechny připravili kamarádi pana Schwarzenberga z Bilderbergu. A nebo to věděl a jen mlžil, podobně jako Zápotocký před měnovou reformou. Cena časopisu Emerging Markets musela pak mnoha lidem připadat jako nejapný žert. A nejinak je tomu i dnes.

Vždyť Kalousek je vším možným, jen ne zodpovědným hospodářem, do jehož role se před volbami stylizoval. Pokud by mu nějaký titul slušel, pak spíše titul "otec českého státního dluhu".

Se zadlužováním České republiky začal mnohem dříve, než se dostal k pomyslným klíčům od státní kasy. Už jako předseda rozpočtového výboru Kalousek státní dluh pečlivě vršil, když navrhoval, obhajoval a prohlasovával schodkové rozpočty. Když v roce 1999 ODS navrhovala ústavní zákon o vyrovnaném rozpočtu, Kalousek ho nepodpořil. V roce 2002 se v už zmíněné pozici předsedy vlivného sněmovního výboru podílí na do té doby nejvyšším schodku v historii - 111,3 miliard korun. V příštím roce trumfuje sám sebe a je to už 115 miliard. O rok později hlasuje pro přeřazení řady položek z pětiprocentní sazby DPH do sazby devatenáctiprocentní a podporuje zvyšování daní i přes veto prezidenta Václava Klause. V roce 2005 zvyšuje zadlužení státu pastelkovným a dalšími úplatky pro voliče z dílny ČSSD.

Za Topolánkovy vlády se stává ministrem financí a totálně rozvrací ekonomickou reformu (tzv. rovnou daň), kterou vymyslel Vlastimil Tlustý a na základě které ODS vyhrála volby. Daně, které ODS slíbila snížit, Kalousek zvyšuje a těm, co pravici volili, zůstávají jen oči pro pláč. Vláda, ve které byl Kalousek ministrem financí, nesplnila žádný ze svých slibů a střední třídě naopak finančně přitížila. V roce 2008 Kalousek trestuhodně podcenil ekonomickou krizi, jak už bylo zmiňováno a musel své cifry poopravit - a zase překonal sám sebe a Českou republiku obdaroval nejvyšším schodkem v historii (192 mld.). Hned další rok přidává další dluh 163 miliard. Vidíme tedy Kalouska plýtvajícího (rozhazovačného a zadlužujícího stát) a přitom obírajícího na daních obyčejné lidi a to po celou dobu jeho působení ve vládě.

Ve volbách 2010 šel Miroslav Kalousek do sebe, učinil "pokání" a přesvědčil voliče, že to ne on, ale všichni ostatní jsou ti, kteří je zadlužují a pak na daních odírají, kdežto on je poctivý hospodář, který šetří a daně snižuje (možná za tento akrobatický kousek nakonec ono ocenění získává, protože takový přemet se jen tak někomu nepodaří, natož aby mu to lidé uvěřili). Jednou z největších předvolebních prasáren v historii zůstane pak arogance tzv. Kalouskovy složenky, kterou svůj gigantický dluh rozepsal na jednotlivé občany České republiky. Převážně starším lidem, kteří tento vtip nepochopili, se udělalo nevolno, když uviděli sumu 121 tisíc a mysleli si, že ji mají skutečně uhradit. Nevolno se ale udělalo i všem ostatním, kteří sice pochopili, že jde o reklamní trik, ale značně nechutný až trapný. Kalousek se nicméně opět stává ministrem financí (funkci si vymůže, nic jiného prý dělat nechce) a rozjíždí další kolo zadlužování státu a okrádání občanů na berních.  

A tak vláda rozpočtové odpovědnosti, jak si koalice pod dojmem Kalouskových chvástavých řečí o dobrém hospodáři začne říkat, přichází s "úsporným" rozpočtem o schodku "už jen" 135 miliard, takže Česká republika celkově dluží 1 bilion 334 miliard.

Zároveň Kalousek zvyšuje daně (které sliboval nezvyšovat), zdražuje základní potřeby, léky a potraviny, když sazby DPH sjednocuje na 20 procent. Do toho stíhá bez vědomí parlamentu (tedy nám, občanům za zády) schvalovat "půjčky" pro Mezinárodní měnový fond, který je obratem nasype do černé díry s názvem Řecko (jakkoli mám Řecko a Řeky rád, tyto peníze už nikdy neuvidíme) a nebýt alespoň malého odporu premiéra Petra Nečase, kývnul by Kalousek i na kdejakou další zhovadilost, kterou v Unii vymyslí a kdy jednotlivé členské země zadlužené už beztak domácími kalousky mají ještě navíc zadlužovat i všemožní vanrompuyové, barrosové a další tragikomické figurky Čtvrté říše.

Na rok 2012 pak Kalousek navrhne rozpočet se schodem 105 miliard. Veřejný dluh České republiky je tak dnes 1 bilion 515 miliard korun a roste neustále rychlostí 4313 korun za vteřinu. Zatímco před volbami Kalousek rozpočítal dluh do složenek pro každého Čecha, Moravana a Slezana na 121 tisíc, dnes už by musel vystavit složenku na 143 tisíc. Na daních platíme více, než za některých předchozích socialistických vlád a to i přesto, že nám byl slibován opak. Kalousek škrtá všude, kde může, ale jen tam, kde se lidé nemohou bránit. Na peníze pro elity se nesahá. Obyčejní lidé přicházejí o práci, jejich platy se snižují a mohou si za ně koupit stále méně. Tomu se říká "úsporná fiskální politika."  

A přes to všechno (nebo spíše právě pro to všechno) časopis Emerging Markets prohlásí Kalouska nejlepším ministrem financí. Dobrej fór, co?

On to ale možná není fór. Záleží totiž na tom, jaké zájmy časopis Emerging Markets zastupuje a pro koho má být vlastně Kalousek tím nejlepším ministrem financí. Pro občany České republiky? Určitě ne. Pokud se na ale na věc podíváme z pohledu mezinárodních bankéřů, pro které je zadlužování vlád výnosným byznysem už od dob židovského velkofinančníka Amsela Rothschilda, pak Kalousek konající vše pro to, aby dluh České republiky těmto soukromým bankéřům neklesal, ale ještě více narůstal, je skutečně užitečným pomocníkem.

Kalousek ale umí nejen zadlužovat zemi ve prospěch židovských bankéřů, ale když už je krize (mimochodem opět vyvolaná těmi samými finančníky) tak velká, že se přece jen někde šetřit musí, pak umí i výborně balancovat tak, aby nepřesekl žádný důležitý penězovod pro ty nahoře a zároveň ztráty co možná nejvíce přenesl na obyčejné lidi jednak zvýšením daní a jednak osekáním těch částí rozpočtu, které se dotýkají každodenního života nás, běžných občanů. Do toho se nebojí slíbit naše devizové rezervy (26 miliard) všemožným finančním institucím jako je MMF a další lichvářské a kořistnické spolky.

No řekněte, být bankéřem, nedali byste takovému člověku, který soustavně zrazuje zájmy vlastních obyvatel ve váš prospěch, nějaký ten glejt, který vás nic nestojí? Jako že je ten ministr fakt dobrej, bla bla bla...

Teď zbývá jen zodpovědět, proč - když tito bankéři mají své kalousky v každé zemi a vesměs každá si počíná stejně příšerně (a nutno uznat, že jsou i takové, které si počínají ještě příšerněji) - proč je to právě náš kalousek, kdo cenu letos dostal? Ale ani tím se nesmíme nechat mýlit. Je to cena jen pro "rozvíjející se trhy" střední a východní Evropy a je to svým způsobem motivační. A ve skutečnosti - o nic nejde, je to jen divadlo. Kdo ještě více zadluží svou zemi příště? Kdo bude chtít trumfnout českého kalouska? Kdo chce být nejlepším ministrem financí v příštím roce? A kalouskové "rozvíjejících se ekonomik" mezi sebou soupeří, kdo rothschildům nasype ještě více dukátků. A kdyby se náhodou lidé začali zlobit, řekne se jim, že vše je v nejlepším pořádku, že ten pan ministr financí má přece v ruce papír, že je dobrý a že to dělá správně a že bychom tedy měli vládě důvěřovat. A jede se dál a peníze se točí a někdo si mne ruce.

Říkáte, že to není fér? Máte pravdu. Není to fér. Ale pro některé lidi to je takto košér.

Pro Prvnizpravy.cz

Adam B.bartoš






Anketa

Který z premiérů podle Vás hájí více národní zájmy své země?