Petr Žantovský: Alibismus Vladimíry Dvořákové

KOMENTÁŘ

Vladimíra Dvořáková je profesorkou pražské Vysoké školy ekonomické, vede katedru politologie na Fakultě mezinárodních vztahů.

7. července 2014 - 08:04

Vedle toho je už od roku 2005 v čele Akreditační komise, která má absolutní a ničím neomezenou pravomoc rozhodovat o osudech českého vysokého školství, alespoň co se týče jeho obsahu. Nerozhoduje sice o tom, zda bude zavedeno školné, ale o tom, zda ta či ona škola obdrží na příští roky akreditaci, a tedy oprávnění vyučovat v daných oborech. A to, jak jistě uznáte, je mnohem podstatnější.

Předsedkyně Akreditační komise má zvláštní formální statut – je do funkce jmenována premiérem, ale nezpovídá se ze svých činů nikomu. Ani vládě, ani ministru školství, ani premiérovi. Znám případ, kdy na předsedkyni Akreditační komise byly podány stížnosti pro její podjatost a nezákonné chování na všechny zmíněné adresy, a ze dvou z nich, ze školského výboru Poslanecké sněmovny a z Ministerstva školství došla kafkovsko-švejkovská odpověď: na předsedkyni Akreditační komise si lze stěžovat – jen na Akreditační komisi. Nikdo jiný do její práce nemá co mluvit. To třetí místo, tedy premiér, se odpovědět ani nepokusilo. Nicméně právě on je tím, kdo do čela komise předsedu jmenuje a jediný ho také může odvolat, a měl by tedy s ním mít naprosto pevné funkční propojení.

Uvádím to proto, že se nestačím divit vcelku dennímu jevu, když média prof. Dvořákovou zvou do svých relací jako odborníka na českou domácí politiku. Naposledy Česká televize minulý týden do pořadu komentujícího výsledek soudu místopředsedy vlády Babiše o jeho lustrační kredit. Dvořáková, jak je jejím zvykem, naprosto apodikticky a svrchu okomentovala českou politickou scénu a zhodnotila  její aktéry, aniž by se byť jen na vteřinu zamyslela nad tím, zda není náhodou v kolizi zájmů. Jak může vystupovat jako nestranný odborník a posuzovat činy svého bezprostředního chlebodárce? Nebyla by na místě jistá cudnost, která by velela vyjadřovat se v roli politologa až tehdy, kdy přestane být de facto zaměstnancem posuzované strany? Takové dilema Dvořáková zjevně dlouhodobě necítí, a spolu s ní ani novináři, kteří ji soustavně oslovují se žádostí o její názory.

Teprve když se na webu objevil kritický názor, upozorňující na její střet zájmů, Dvořáková obratem vyrazila do útoku: obvinila moderátory České televize ze špatného vedení diskuse, kladení špatných otázek a de facto nevyužití jejího odborného potenciálu. Přehodila tedy pozornost na bedra televizních redaktorů. Tím se ovšem nikterak nevyvlékla ze základní otázky: je správné, aby zaměstnanec vlády vystupoval v médiích, notabene veřejnoprávních, a svého zaměstnavatele posuzoval jakožto nestranný expert? Na to Dvořáková neodpověděla, a dobře ví proč. Odpověď by nutně musela být záporná.

Nejsem patrně jediný, kdo se domnívá, že toto soustavné přešlapování etické čáry by mělo být tím důvodem, proč se současný premiér zamyslí, když už to tedy má jediný v kompetenci, nad tím, zda v čele Akreditační komise stojí ta pravá osoba a zda by tedy profesorce Dvořákové nebylo nakonec mnohem lépe v roli skutečně svobodné, na vládě nezávislé, nestranné politoložky. Teprve tehdy by totiž její odborné soudy mohly mít nějakou váhu.

Petr Žantovský


Anketa

Který z premiérů podle Vás hájí více národní zájmy své země?