Zákon totiž neprošel hlavně díky strategické chybě řídící schůze místopředsedkyně Jermanové za hnutí ANO, která před tak důležitým hlasováním neodhlásila zaregistrované poslance a neprovedla novou registraci, čímž 11 vládních poslanců, kteří se v té době potulovali po nejrůznějších sněmovních zařízeních, ač byli zaregistrováni, nehlasovali a v hlasovací sjetině jim počítač přidělil znak pro zdržení se hlasování.

Ač se jednalo o prokazatelný hlasovací zmetek z dílny poslanců vládní koalice, vinu s tvrdošíjností ne nepodobnou proslulému bývalému římskému politikovi Marcu Porciovi Cato Censorovi, který do historie vstoupil svým rčením, jež opakoval za každou druhou větou (Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno), hledal ministr financí Andrej Babiš opět vinu u opozice a najmě Miroslava Kalouska, když po hlasování prohlásil: „ Pan Kalousek a opozice stále dělají obstrukce. Nechápu, proč hlasují proti dluhopisům České republiky, jestli chtějí, aby naše země zbankrotovala. Jsou to permanentní obstrukce, ale my ten problém vyřešíme.“

Jak? To prozradil hned v následující větě: „Počkám, až prezident Miloš Zeman podepíše změnu rozpočtových pravidel, která umožní vydávat dluhopisy i bez speciálního zákona.“

A tak se veřejnost dozvěděla, že jak už jsem jednou uvedl „ poněkud nesvéprávná Poslanecká sněmovna“ před časem schválila Zákon, kterým se mění zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některýchsouvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů. Aby vstoupil v platnost, čeká se už jen na mezi Zemanem a Babišem předem dohodnutý podpis prezidenta republiky.

Zmíněný zákon však upravil nejen rozpočtová pravidla, ale Poslanecká sněmovna se v něm mimo jiné sama zbavila kontroly nad vydáváním a správou státních dluhopisů, tedy nad rozsahem, správou a řízením státního dluhu, což bylo až doposud v souladu s ústavním pořádkem státu s parlamentní demokracií upravováno speciálním zákonem, neboť se jednalo o výsostné právo nikoli moci výkonné, ale moci zákonodárné.

V parlamentní demokracii je výsostným právem parlamentu (v našem případě Poslanecké sněmovny) projednávat, měnit a schvalovat vládou navržený návrh státního rozpočtu, návrh státního závěrečného účtu a také návrh na způsob řešení buď schodku státního rozpočtu, nebo rozdělení jeho přebytku. A to vždy zákonem, což vytváří demokratickou pojistku, že o způsobu řešení dluhu státu bude vždy rozhodovat parlamentní většina, která je občanům za správu jejich země z Ústavy odpovědná.

Kromě toho, že touto Poslaneckou sněmovnou schválená novela rozpočtových pravidel svěřuje správu státního dluhu do rukou jednoho člověka, tedy ministra financí, umožňuje mu mimo jiné i dopředu vydávat i libovolně vyšší objem dluhopisů, než je skutečně potřeba, a to i s vícenáklady a riziky s tím spojenými.

Už druhý rok sledujeme trikovou hru Andreje Babiše na dobrého hospodáře tím, že v návrhu státního rozpočtu očekávaný schodek záměrně o desítky miliard nafoukne, aby na konci roku mohl říct, jak dobře hospodařil, protože skutečný schodek je nižší než ten očekávaný zbytečně nafouknutý. A teď si bude moci dělat podobného strýčka Příhodu i v objemu vydávaných státních dluhopisů.

V důvodové zprávě k zákonu, kterým se Poslanecká sněmovna vzdala své ústavní kontroly nad zadlužováním státu, se mimo jiné říká: „Vydávání státních dluhopisů (včetně státních pokladničních poukázek) na splácení jistin státního dluhu, včetně předčasného splacení jistin státního dluhu i úhrady jistin státního dluhu odkupovaných z trhu, muselo být vždy opakovaně řešeno navrhováním zákonů. Vedle skutečnosti, že takový postup je pouhou časově náročnou a zbytečnou formalitou, existuje také riziko, že zákon opravňující ministerstvo k vydávání státních dluhopisů, nebude schválen.

A ještě: „Ze stejných důvodů je do navrhovaného ustanovení vloženo i oprávnění ministerstva vydávat státní dluhopisy na úhradu rozpočtovaného schodku státního rozpočtu. Zákon o státním rozpočtu musí projít legislativním procesem a tvorba dalšího zákona, který by kryl schodek, je jen nadbytečným procesem.“

Neschválený návrh zákona o státních dluhopisech jen dokladuje, jakou zbraň dala sněmovna do ruky ministru Babišovi. Přestože schodek za rok 2014 se podle jeho vlastních slov bude pohybovat na úrovni 78 mld. Kč, v návrhu zákona požadoval Poslaneckou sněmovnu o schválení limitu na vydání dluhopisů v částce, která je rozpočtována ve státním rozpočtu na rok 2014 jako část schodku určená ke krytí zvýšením stavu státních dluhopisů a která činí 113 568 800 000 Kč.

Jinými slovy na úhradu části schodku, který se bude pohybovat kolem 78 mld., požaduje Babiš oprávnění vydat dluhopisy ve výši, více než 113,5 mld. Kč, tedy o více než 35,5 mld. Kč více než je skutečně potřeba. A to současně s opakovaným tvrzením, že zadlužování českého státu nezvyšuje, ale snižuje….

Na co tedy potřebuje oněch 35,5 mld. Kč, komu, za jakých podmínek a na jak dlouho je bude bez schválení parlamentem prodávat? Pro koho se stanou tyto nadbytečné dluhopisy super obchodním artiklem, bez vědomí a souhlasu parlamentu?

V zamítnutém zákoně chtěl Babiš od Sněmovny zmocnění k manipulaci s dluhopisy nejen za již vzniklé dluhy, ale i za dluhy budoucí.V momentu přijetí tohoto zákona by se rázem zvýšilo zadlužení ČR z  1,7 bilionu Kč na 2,4 bilionu Kč!!! Dluh by se tedy nejenže nesnížil, ale rázem zvýšil o více než 40%.

Je sice pravdou, že podle důvodové zprávy k zákonu požadoval Babišpřijetí nových dluhů formou dluhopisů i k tomu, aby formou vytloukání klínu klínem novými dluhy zaplatil staré, a to za jiných podmínek, čímž by se opět celkové zadlužení pravděpodobně snížilo, nikoli však pod úroveň stávajícího dluhu. Údajně by mělo být nové zadlužení výhodnější.  Ale výhodnějších pro koho?

Podle novely rozpočtových pravidel, pokud ji podepíše prezident, což se zdá býti pouhou formalitou, už napříště bude moci dělat Babiš tyto a zřejmě i další kšefty se státními dluhopisy bez vědomí, schválení a kontroly Poslanecké sněmovny, tedy mimo veřejnou kontrolu, netransparentně a s vysokým korupčním potenciálem.

Však se ministr Babiš ve Sněmovně i pochlubil, když hovořil o svém resortu: „My nejsme na Ministerstvu financí pitomci. Já jsem totiž i řídil nějaké firmy, které měly obrat 230 mld., a bylo jich asi 350, takže něco o tom vím. A také vím, že rozpočet co je, že to výnosy, náklady a dluh je cash flow.“

Inu skvělá kvalifikace k nekontrolovanému a nekontrolovatelnému kupčení se státním dluhem. Tím spíše, že dle nového zákona budou moci být dluhy vyplývající ze státních dluhopisových programů podle tohoto zákona splaceny nejpozději uplynutím 105 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

A tak je možná zpackané hlasování Poslanecké sněmovny o dluhopisovém programu ČR jakýmsi posledním mementem před tím, co nás při obchodech se státním dluhem pod taktovkou byznysmena Andreje Babiše v příštích 105 - ti letech čeká.