Vítěz primárek Socialistické strany pro prezidentské volby Benoît Hamon míří na podobný elektorát programem vznikající moderní levice a hlásí, že lid si teď musí vybrat, kým chce být.

Kdo je Benoît Hamon, vítěz primárek Socialistické strany a nyní její kandidát do prezidentských voleb? Ve druhém kole v sobotu vyhrál celkem přesvědčivě s 58 % hlasy, což muselo být pro jeho soupeře, premiéra Manuela Vallse značné překvapení. Valls se dokonce nechal strhnout k prohlášení, že on sám Hamonův program nepodpoří. Možná, že ne, končící prezident Francois Holland asi taky ne, ale kdo by se o jejich názory ještě zajímal? Ze zpráv, které z Francie přicházejí, je zřejmé, že lidé se stále více rozhlížejí po radikálním řešení, podobně, jako předtím občané v Británii nebo v USA. A Hamon zapadá do této mozaiky.

Volby jsou samozřejmě příležitostí nejen pro ideje. Ty ostatně nemá každý, ale to nemusí vadit. Větší kravál za stejné peníze nabízí praní špinavého prádla. Teď je na tapetě bývalý pravicový premiér Francois Fillon. Poslední průzkum ukázal, že skandál se zaměstnáváním manželky Fillona zasáhl a snížil jeho odstup od bývalého socialisty, nyní nezávislého kandidáta Emmanuela Macrona na pouhý jeden procentní bod. Chvíli se tedy přestalo mluvit o Marinně Le Penové jako o ruské spojce.

V průzkumu před víkendem skončili Fillon a Macron prsa na prsa s 22 a 21 procenty voličské přízně, podle údajů agentury Kantar Sofres-One Point pro list Figaro a stanice RTL a LCI. Zatím jasně vede sociálně střihnutá nacionalistka Le Penová se 25 procenty, ale podle zmíněného průzkumu do toho jde s jasnou vyhlídkou, že v druhém kole se proti ní spojí všichni ostatní.

Celkem neznámý bývalý juniorní ministr Hamon, na kterém neulpělo nic z jeho krátkého pobytu ve vládě za prezidenta Hollanda, se vyšvihl ve stejném průzkumu, tedy ještě před druhým kolem socialistických primárek, na čtvrté místo s 15 procenty, následován dalším levičákem, kterým je Jean-Luc Mélenchon s 10 procenty.

Je tu tedy několik vlivů, které promluví do prezidentských voleb zásadním způsobem. Prvním je izolace Marie Le Pen. To může odehnat voliče, kteří nechtějí prohrávat. Znamenalo by to přeskupení hlasů – ale kam? Na pravici? Kam udeřil hrom znovu v podobě skandálu bývalého premiéra Fillona s pochybnými platbami pro manželku? Možná, že Fillon mezitím vyšátrá nějaké papíry, které ho zachrání, ale ve volbách se hodnotí spolu s vizí také věrohodnost kandidáta. Je to tedy příležitost pro Macrona, který se snaží obsluhovat co nejstředovější střed? Zatím sázel na to, že co nejméně vadí. Nástup Hamona je však ze zcela jiných pozic. Oslovuje podobnou nespokojenost občanů, jaká vynesla nahoru Le Penovou.

Le Penová zdůrazňuje, že ekonomická nejistota občanů je ještě zesilována konkurencí přistěhovalců. A že dosavadní vlády si nechaly vnutit, aby priority Francie určoval někdo jiný, tedy Brusel. A taky že mocní jejich země ignorují právo obyčejných občanů na spravedlivý podíl na hospodářském růstu.


Jenže stejná témata lze uchopit i z jiné strany. Ekonomickou nejistotu může zmírnit nepodmíněný základní příjem pro každého, se kterým už se leckde experimentuje, naposledy ve Finsku. Hamon z tohoto tématu učinil základní pilíř svého programu, ale i z jeho vystoupení je zřejmé, že jeho pohled na věc se vyvíjí. V této fázi jde spíše o heslo, za kterým se skrývá mírně zvýšená stávající podpora v nezaměstnanosti a pro osoby s příjmy na úrovni minimální mzdy. Kdo splní podmínky, a je jich spousta, dostal by 600 euro měsíčně. Jen mladí mezi 18 a 25 lety by to dostávali automaticky. Až roku 2022 by to možná bylo rozšířeno na všechny dospělé občany.

Hamon nabízí také institucionální reformy. Míří hlavně na pozoruhodné právo francouzské vlády prosadit zákony dekretem, jak se o to pokoušela u zákoníku práce, byť nakonec parlamentem prošel. Tohle právo by Hamon zrušil, a samotný zákon taky. Ohlas dále může mít třeba návrh zákazu kumulace funkcí a dokonce zrušení druhého funkčního období prezidenta.

O dobrou práci lidi nepřipraví podle Hamona ani tak uprchlíci, jako nastupující digitalizace průmyslu, proto je třeba zdanit roboty, kteří ta místa obsadí, aby se vyrovnalo hřiště a vznikly zdroje pro sociální programy. Chce zvýšit minimální mzdu o 10 procent. Podpořit zkracování pracovní doby pod 35 hidin týdně. Spojit zdanění příjmu se sociálním pojištěním (jako mají v Dánsku) a posílit jeho progresivitu. Odmítá fiskální pakt EU, který limituje rozpočtový schodek 3 procenty HDP, ale vyhýbá se detailnímu vyčíslení svých ekonomických záměrů, takže není jasné, do čeho se vejde.

Je tu i rozhodný pokus prosadit ekologická témata jako programový prvek levice, aby nebyla jen třešničkou na dortu, kterou si přichucuje své výsady zbohatlická pravice. Hamon chce zavést enviromentální složku DPH, zakázat dieselové motory, snížit podíl jaderné energetiky a zavírat zastaralé elektrárny. Za pozornost stojí jeho boj proti endokrinním disruptorům (prášky, které berete třeba na bolení hlavy, ale rozhodí vám hormony, a jejich zbytky jsou všude, i v pitné vodě) a proti pesticidům (první na řadě je glyfosát). Z protikorupčních témat je zajímavá zejména podpora „lidí s píšťalkou“, aktivistů, ochotných o korupci a porušování zákonů v korporátní a veřejné sféře svědčit.

Na titulní stránce levicového listu Liberation dominuje pozoruhodná Hamonova výzva: Lid si teď musí vybrat, kým chce být. Zdá se tedy, že sáhl po stejných postupech, které přinesly úspěch pro radikální kandidáty budující elektorát zdola na jihu Evropy – Podemos, Syriza, Hnutí 5 hvězd. Ale nejen tam. Také americký socialista Bernie Sanders nebo předseda britské labouristické strany Jeremy Corbyn začali tím, že oslovili občany mimo jádro svých politických stran.

Všedhna tato radikální hnutí přinesla převratnou inovaci do volebního procesu tím, že do něj vtáhla nevoliče. Využila znechucení z ideologické veteše, která byla stranami tak dolaďovaná do bezzubého středu, že se dala prodávat jako lék proti nespavosti. Místo toho dokázala občany přesvědčit, kde všude mohou věci opravdu změnit, pokud přistoupí na to, že rozčílení, byť spravedlivé, je málo. Musí zvednout zadek a jednat.

Corbyn přilákal do řad aktivních voličů mladé lidí, kteří nikdy nečetli noviny. Sanders měl na shromážděních narváno, na náměstích i v univerzitních posluchárnách. Také na Hamonových shromážděních vládne vzrušení, jaké provází očekávání něčeho nového. A to je teprve na startu.

Rozbitá pravice by mohla být pro francouzskou levici výhodou, ale to je bohužel jen půlka pravdy. Na levici to zatím vypadalo tak, že nikdo s nikým nemluví. Hamon proto po vítězství v socialistických primárkách sliboval, že hned v pondělí zkontaktuje všechny levicové kandidáty a bude se snažit o nějakou dohodu. Mélenchon už mu vzkázal, že není zvědav na nějaké další socialistické školení. Macron se zatím bude tvářit, že tohle hřiště už je jenom jeho. Podle stejného průzkumu z úvodu by ve druhém kole porazil Le Penovou 65 : 35, samozřejmě, za předpokladu, že by se tam dostal. Fillon by vyhrál také, ale jen 60 : 40. Ale to bylo všechno předtím, než byly karty rozdány.