Například: Kolik miliard ztratili Rusové během měnové reformy v roce 1991 a jaké jsou důchody v RF? Jaká je situace se čtením, knižními obchody a plánovaným rušením vědeckých časopisů v RF? Máme se bát robotů nebo ne? Jak pokračují stavby elektronických koncentračních táborů ve světě (USA, EU, RF, ČLR) a kde hledat jejich kořeny?

Před několika dny jsem se v podzimním kurzu - master class na Ruské univerzitě ekonomie G. V. Plechanova v Moskvě zmínil o výsledcích posledního výzkumu agentury Levada: 50% mladých Rusů touží po migraci, především kvůli korupci, potřebě změny politického systému a sociální nespravedlnosti. Nevědomky jsem se tak dotkl i jednoho z aktuálních témat v ČR: Vztah mezi Čechy a Rusy, respektem k vůdcům minulosti a přítomnosti, a památníkům.

Hlavní část mé odpovědi prakticky napsal a zveřejnil vážený Jaroslav Bašta ve svém příspěvku pod názvem Zpětný odpočet již začal (První zprávy 1.12.2019). Moje odpovědi by byly opakováním. Zbytek odpovědí dodal starosta Řeporyjí svým chováním, argumentací a důkazy, že nic neví o zkušenosti - Když se přátelíš s vlkem, měj sekyru po ruce, že nemoc člověka nekrášlí, a že debilizace společnosti vede k rozpadu státu. V situaci, kdy drozdovi pro radost kukačka do hnízda vejce snesla, odpovídat na otázky spojené s Vlasovem a Koněvem, a zabývat se minulostí, kterou nemohu změnit, mi nedává smysl. Rozpad čehokoliv, tedy i státu, neobsahuje totiž žádnou naději na obnovu origináu, jaký by on nebyl. Ruská přísloví praví: Rozbité nerozbiješ, mrtvého nezabiješ. Přemílat minulou dobu - přebírat kosti v hrobu.

Co se týče sociální nespravedlnosti? Ta byla vždy, je a bude i v budoucnosti. Proč? Odpověď na otázku vyžaduje kontextové vysvětlení, na které není v příspěvku místo a čas. Je možné však konstatovat, že pokud žijeme v hospodářské konjuktuře a bez války s krví v předdveří, což dovoluje idealizovat současné formy války často zvané hybridní, a občan si neuvědomuje, že na hezký kvítek kdejaká včela letí, vypuknutí politické a sociální krize je jenom otázkou času. Nejenom v RF, ale i jinde ve světě, díky i sociálním sítím a dalším technologickým vymoženostem doby. Rusové říkají: Chudoba krade a nouze lže.

Páteční televizní program manželů Olgy Vladímirovny (Skobejeva, 1984) a Evgenije Georgjeviče (Popova, 1978) potvrdil pravdivost obsahu přísloví. Monolog člověka s očividně minimálními předpoklady k veřejné funkci, s očividně narušeným zdravotním stavem, dovolující mu (doposud) beztrestně vyhrožovat fyzickou likvidací, a ticho oficiální moci státu odpovědného za zahraniční politiku a vztahy mezi státy, dokazují neúnosnost samosprávy, rozpad státu a nemožnost návratu ke vztahu vyžadujícímu respekt, důvěru a smysl.

Protože úslužný hlupák je nebezpečnější než nepřítel mělo vedení Sputniku ihned po útoku na svého reportéra Vladimíra Frantu podat trestní oznámení v ČR a RF. Po pátečním výstupu starosty pražské čtvrti by měla ruská televize oficiálně požádat ČT organizovat podobnou televizní diskuzi a nabídnout z ruské strany například vzdělaného historika, aktivního politika (od roku 1988), poslance Státní dumy (od roku 1993), zkušeného showmana, Vladimíra Volfoviče Žirinovského (1946). Ten 5. července 2010 řekl: Jsem ruský Clinton – mám stejné vzdělání a věk. Věřím, že by Vladimíra Volfovič rád přiletěl do Prahy za své a bez honoráře a diváci ČT by dlouho vzpomínali na jeho vystoupení a možná by pochopili, že slitoval se vlk, když chytil ovčí mládě: kosti jen ohryzal - a nechal na hromadě. Byl by to krátký pohled do starých zlatých časů.

Podaří-li se prezidentovi Putinovi přesvědčit mladou generaci, že je opravdu možně zkrotit korupci (například Stalin vydal příkaz postavit dva velké hřbitovy a po prvních mrtvých bylo klidněji), podstatně zmenšit zlovůli byrokracie (přinejmenším dislokací z komfortních měst) a přesvědčivě dokázat, že je to Evropa, která se neobejde bez Ruska, a ne Rusko bez Evropy, jak to mohou dokázat - provoz plynovodu Síla Sibiře (čímž končí de facto Evropský monopol na odběr ruského plynu), tvrdost při prosazování návratu do Ruska, tam ukradených, na Západě utajovaných miliard USD a Euro odsouzených ruských korupčníků a zlodějů, tvrdost během jednání s provinčním hercem v rámci Normandské čtyřky (9. prosince) týkající se dnes již provinční Ukrajiny (která nikdy nebyla nezávislá a samostatným státem), nebo o den dříve (8. prosince) vyřešit s konečnou platností rozpory ve vztahu Svazového státu RF – Bělorusko, snílkové o migraci na Západ pochopí přísloví - Neměj nikdy nepřítele za ovci a vždy za vlka. Kromě toho jejich počet snílků o migraci na Západ by se rychle zmenšil.

Bude málo těch, kdo bude mít odvahu dát povel střílet do mladých. Fungující vládnoucí systém v situacích podobných dnešním se bude snažit problémy identifikovat, diskutovat o nich a hledat řešení i za cenu totální změny politického systému. EU není schopna demokratickými prostředky rychle řešit rozkol v zahraniční politice. Jedná podle ruského přísloví: Smrt je daleko, co se bát. Smrt je blízko, co nadělat? Ve včerejším interview s  časopisem El Pais to opět dokázal nový Vysoký představitel EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Josep Borrell (1947).

V době, kdy žádný ze západních spojenců ČR neodstraňuje památníky, včetně Francie, jejíž Napoleon zničil svými falešnými ambicemi tři generace a téměř celou kulturu, kdy je toho málo z čeho se radovat a je příliš pozdě myslet na víno, když je sud prázdný, o to více platí ruské přísloví: Když se duše raduje, ničeho se nestrachuje. Ani smrti. Souhlasu netřeba.