Proč ostuda? A čí ostuda? Ostuda pro nás všechny. Musím se ptát, kdo měl čas sedět u televize 16 hodin a sledovat chvílemi tragédii, chvílemi stand-up comedy, kdy komici účinkující ve stoje před publikem vypráví příběhy a monology, na které potom navazují krátké vtipy na "posilněnou". Myslím, že nikdo. A nikoho tato přehlídka „herců a hereček“ nezajímala. Ačkoli jediným bodem 17. schůze byla žádost Vlády České republiky o vyslovení důvěry, měli jsme možnost poslouchat až hysterické výlevy, měli jsme možnost slyšet nápady o „rozklikávacím“ rozpočtu, slyšeli jsme mnoho bájných příběhů, kterým sami účinkující věřili, možná i nevěřili, sami se navzájem utvrzovali a povzbuzovali kdo má lepší projev.

Nemám v úmyslu moralizovat, ani se vůbec nikoho zastávat, ale tito lidé místo, aby pracovali především pro lidi, kteří je zvolili jako své zástupce, tak si veřejně poměřovali svoje ega. Jediné, co je zajímalo, bylo se předvádět a upoutat zahraniční publikum. Přitom se nic nestalo. Neproběhl převrat. Pouze politické strany, jejichž zástupci byli zvoleni v řádných parlamentních volbách, vytvořily vládu a žádaly o důvěru. A ti, kteří ve vládě nejsou, neakceptují principy demokracie, ale raději se pouští do kritiky všeho a všech. Namísto toho abychom si doma snědli, co jsme si upekli, tak jsme si z ostudy ušili kabát, neboť jsme vykřičeli do celého světa úplně vše, i to co se nestalo a co není pravda. Dělá snad někdo povyk z toho, že u našeho souseda, neutrálního Rakouska, je koaliční vláda složená z pravicově populistických svobodných a lidovců? Téměř nikdo, protože občané chtějí, aby vláda pracovala především pro ně a jsou ochotni akceptovat změny, které se v politice dějí. On se totiž mění i svět kolem nás.