Týrání má širokou škálu možností „provedení“, stejně jako se může vyskytovat na různých místech a také postava agresora může být z různých stran, u seniorů nejčastěji ze strany bližního. K útoku dochází v 60 procentech přímo v bydlišti seniora. Podobné kauzy přitom končí před trestním senátem jen zřídka, a pokud k tomu dojde, většinou proto, že násilí přerostlo všechny meze a skončilo smrtí či těžkým zraněním oběti. 

Přiznání týrání je pro seniory to nejtěžší. Mají pocit, že některé věci jsou tabu a měly by zůstat za dveřmi. Důvodem je stud, pocit viny či závislost. A také proto, že násilníkem je většinou člen rodiny, partner, často i vlastní potomek, vnouče. Za násilí je kromě toho nejviditelnějšího fyzického týrání považováno i týrání psychické – slovní urážení, ponižování, vyhrožování, omezování styku s dalšími členy společnosti či rodiny, snižování důstojnosti a mnohé další. Stejně tak se jedná o zanedbávání péče a zneužívání peněz a majetku. Oznámené „dobrovolné dary blízkým“, které byly zpětně uznány za vynucené a nedobrovolné, se vyšplhaly přes neuvěřitelných 35 milionů korun za rok!

K týrání ale dochází i v nemocnici, domovech pro seniory či léčebnách dlouhodobě nemocných. V ČR se až pětina seniorů nad šedesát let setkala s nějakou formou zneužívání. Potvrdil to nedávný průzkum Jihočeské univerzity, podle kterého se třináct procent respondentů z řad seniorů setkalo s fyzickým napadením, a dvacet procent s psychickým týráním. Pouhých šestnáct procent takových případů ale podle průzkumu vyjde najevo, 84 % zůstane skryto. Bránit seniory z pohledu legislativy mají za cíl dvě poslanecké novely, z nichž ale ani jedna zatím nezískala širší politickou podporu. Zavádějí přestupek neoprávněného zásahu do soukromí, bezpečí a integrity osoby, které je poskytována sociální služba. Podle autorů by mohlo jít například o provádění intimních hygienických úkonů před zraky druhých, či zanedbání řádného podání stravy či tekutin. Postih za takové chování by byl až 250 tisíc korun pokuty nebo dokonce zákaz činnosti. Podle novely antidiskriminačního zákona by zase nově mohly podávat žaloby i neziskové organizace zastupující seniory.

Starší lidé se ale potýkají i s mnoha dalšími závažnými problémy. U nás je podle hrubých odhadů půl milionu až 700 tisíc osamělých lidí a většina z nich jsou ovdovělé ženy. Absence sociálního kontaktu přitom zvyšuje riziko úmrtí o polovinu. Neřešena zůstává i tzv. feminizace chudoby. Pětině českých žen ve věku nad šedesát pět let hrozí chudoba a z deseti lidí v důchodovém věku žijících pod hranicí chudoby je devět žen. Důvodem jsou nižší platy a následně i nižší důchody a také fakt, že ženy žijí celkově déle. Chování k seniorům je smutným odrazem života společnosti a právo na důstojný život je základní lidské právo. Nejen politikům a političkám by proto nezaškodilo si uvědomit, že stáří se týká každého…