Čas na změnu se hrozně krátí, píše čerstvá zpráva mezivládního panelu pro klimatické změny (IPCC), ve které 107 vědců z 52 zemí zpracovalo výsledky sedmi tisíc studií o vzájemném vlivu klimatických změn a zemědělství a dalších aktivit na zemské souši.

Zprávy o vývoji klimatu, které zpracovává mezivládní panel vědců IPCC v pětiletých cyklech pod patronací OSN, se zatím zaměřovaly hlavně na energetiku jako hlavní zdroj uhlíkových emisí. Když se však v polovině tohoto cyklu spočítalo, kolik skleníkových plynů produkuje zemědělství a výroba potravin, zjistilo se, že představují stejnou klimatickou zátěž jako energetika a vypouštějí do atmosféry zhruba stejný, tedy čtvrtinový podíl celkových emisí. Najdeme to ve zvláštní zprávě o půdě, krajině a zemědělství, která je nyní dostupná na internetu.

Tiskovka v sídle Mezinárodní meteorologické organizace v Ženevě, po skončení závěrečné redakce uvedené zprávy, byla vysílána v přímém přenosu do celého světa. Sledoval jsem to v sále pražského zastoupení OSN a žasl, kolik přišlo novinářů, a uprostřed prázdnin! Seděli i na zemi. Něco podobného jsem naposledy zažil před třiceti lety, když jsem se protlačil na zem až přímo pod pultík, abych pro čtenáře Mladé fronty zachytil revoluční teze z prvního prohlášení Čalfovy prosincové vlády.

V Ženevě se střídali editoři jednotlivých kapitol a novináři v Praze psali s notebooky na kolenou rovnou načisto. V čem spočívá ten trhák? Stačí se rozhlédnout po českých umírajících lesích. Stačí denně sledovat zprávy, že ani poslední deště nevymanily republiku z katastrofálního sucha. Tak dlouho jsme se tvářili, že o nic nejde, až jsme v tom po uši.

Zatímco v energetice už probíhá nástup obnovitelných zdrojů a v dopravě spouští jasný trend elektromobility, v činnostech, které jsou spojeny s užíváním půdy a krajiny se situace zhoršuje. Pokud se nic neudělá, globální produkce skleníkových plynů ze zemědělství do roku 2050 vzroste o dalších 30 procent.

Globální? A co u nás? Už nás ani nezaujmou zprávy o děsivém odlesňování v Amazónii, kde se každou minutu mění v pařezy plochy o rozloze několika fotbalových stadionů, protože u nás je to víceméně stejné. A zatímco v Amazonii vláda ustupuje zájmům latifundistů a těžařských společností, u nás se do konfliktu velkých vlastníků s veřejným zájmem připletli ještě myslivci.  Přemnožená zvěř, jejíž stavy se bůhvíproč nemění, spase všechny mladé listnáče jako zpestřující salát.

Zpráva IPCC je vrcholem poznání v oboru, stačí fakt, že při jejím zpracování byly využity poznatky ze 7 tisíc vědeckých studii. Ovšem jedná se o mezivládní akci, takže zástupci vlád do toho mají také co říci. Z připomínkového řízení přišlo 70 tisíc poznámek a doporučení a konečný text se dával týden dohromady za účasti národních delegátů, mezi kterými letos lehce převažovali zástupci rozvojových zemí. Za ČR tam byl Radim Tolasz, klimatolog z Českého hydrometeorologického ústavu.

Jak pak informoval novináře v krátkém telefonátu z Ženevy, národním delegátům šlo hlavně o to, aby si zpráva povšimla jejich regionu. Některé formulace také naznačují obranu před příliš poplašným vyzněním, které by vlády dostalo pod tlak. Od trénovaných klimaskeptiků se obyčejně dozvídáme pravý opak, a sice, že vlády vědce ponoukají granty k tomu, aby lidi co nejvíce vyděsili...

Jenže ono k tomu není třeba moc ponoukat. Lidé aktivně využívají přes 70 procent té části souše, která není pokryta ledem. Zemědělství používá 70 procent sladké vody, která je na Zemi k dispozici. Moc velké rezervy tam tedy nejsou. Jenže podmínky se zhoršují a populace roste. Rostou i požadavky. Spotřeba masa a rostlinných olejů na hlavu vzrostla na dvojnásobek od roku 1961. Přitom 25–30 procent potravin se vyplýtvá. Dvě miliardy lidí mají nadváhu, zatímco 821 milionů lidí trpí podvýživou. Je zřejmé, že není potřeba produkovat stále víc, ale lépe využít toho, co je už je. Problém není ve výrobě, ale v distribuci.

Historie nás učí, že když je půda v údolí obsazena, nová pole se tvoří na svazích, kde les musí ustoupit a holá půda je pak vystavena rychlé erozi. Proto už čtvrtina souše (mimo zaledněné oblasti) prošla degradací. Úbytek půdy je desetkrát rychlejší, než je její tvorba. Zdá se vám to moc? Jde o číslo z oblastí, kde se nepoužívá orba. Nám bude bližší číslo s orbou, tedy že půda ubývá stokrát rychleji.

Klimatické změny urychlují degradaci zejména v nížinách, deltách řek, ale také na územích s nedostatkem vláhy nebo s permafrostem. Mezi lety 1961 a 2013 se rozšiřovaly oblasti ohrožené suchem o jedno procento ročně. V oblastech, kde proběhla desertifikace, žije půl miliardy lidí, většinou obyvatelé jižní a východní Asie, severní Afriky a Blízkého východu. Podobný proces se rozbíhá i v dalších částech světa. Lidé, kteří žijí na degradovaných a desertifikovaných územích jsou klimatickými změnami obzvlášť těžce postiženi, píše zpráva a ponechává na čtenáři, aby zkusil odhadnout, co z toho může vzniknout.

Dobré je také vědět, že na souši rostou teploty rychleji, než je globální průměr. Zpráva nabízí graf, ze kterého je patrné, že skutečné oteplení na souši oproti druhé půli 19. století už překmitlo nad 1,5 stupně Celsia a je tedy o polovinu vyšší než sděluje běžně nabízený globální údaj.

Prof. Jana Haišlová, přední česká odbornice na kvalitu potravin z VŠCHT, upozornila na některé nebezpečné průvodní jevy klimatických změn. Například v zemích s tak čistým zemědělstvím, jako má Irsko, roste počet případů salmonelózy o 2 % ročně, a stejné je to i u nás. Další metlou jsou plísně, tedy hlavně jejich produkty v podobě jedovatých mykotoxinů nebo rakovinotvorných aflatoxinů. Dříve byly běžné hlavně v tropických oblastech, ale jak se klimaticky posouváme, zjišťujeme je i u nás. Budeme proto muset změnit kontrolní systém, aby to dokázal standardně podchytit.

V teplejším a suchém podnebí jsou rostliny vystaveny stresu a snadněji podléhají škůdcům. Zvýšené množství ochranných přípravků to může zastavit, ale je tu riziko, že klimatické změny ukážou i další svoji tvář v podobě přívalových dešťů, které ty jedy vyplaví do potoků a spodní vody. Bude tedy třeba zcela změnit technologie ošetřování rostlin.

Pozor na potraviny z dovozu. V extrémním teple – kombinovaném se znečištěním – více kvetou vody u pobřeží a sinice působí na akvakulturu s mořskými plody stejně jako na lidi v Hostivařské přehradě nebo na Máchově jezeře. V určitou roční dobu proto bude potřeba tyto chovy úplně přerušit. Budeme potřebovat modely, které dokážou tyto jevy předpovídat, a také nové technologie a nové způsoby ochrany potravinového řetězce. Vyžaduje to interdisciplinární a mezinárodní spolupráci, konstatovala profesorka Haišlová.