Ostatně nedávno ministerstvo vnitra zřídilo cenzorskou skupinu s patentem na pravdu, která bude mít za úkol s těmito údajnými dezinformacemi bojovat. Je vidět, že panu ministrovi souběh herecké a politické kariéry příliš nesvědčí. Nejenže role ministra obrany mu asi herecky nesedla, ale hlavně mu nezbývá čas sejít do podhradí mezi občany. Zjistil by, že je trápí úplně jiné problémy.

Například – když už jsme u toho internetu – má Poslanecká sněmovna probírat novelu zákona o Vojenském zpravodajství, která se týká zejména jeho možností kontroly internetu. Jedná se už o druhou verzi. Na rozdíl od té první je zde konečně zakotveno, že pro sledování sítě je nutné soudní povolení, ale pravomoci, které jsou rozvědce přisouzeny, považuji za velmi rozsáhlé. Odborníci dokonce varují před bezprecedentním zásahem do soukromí uživatelů. Toto považuji za obrovský problém. Alternativní weby totiž občany nikdo nenutí číst. Jsou sledovány zkrátka a dobře proto, že informace oficiálních informačních kanálů jsou často jednostranné.

Občané nejsou hloupí, umí si dát jedna a jedna dohromady a vyhodnotit situaci a informace bez toho, aby jim do toho mluvila cenzorská skupina ministerstva vnitra. Ale aby se každému z nás mohla vláda prostřednictvím rozvědky nabourat do počítače, projít si dokumenty, včetně e-mailů a navštívených webů, to už by bylo i na Orwella moc.