Svátek má: Alžběta

Komentáře

Jiří Valenta

poslanec PS PČR (KSČM)

Macron, migrace a plyn

Francouzský prezident Emmanuel Macron se velice rychle po svém zvolení vyprofiloval jedním z hlavních podporovatelů evropského superstátu, ke kterému bychom měli, alespoň podle něj, co nejrychleji dospět.

“Přirozeně” pod vedením Francie a Německa! Na suverenitu a svébytnost jiných členů EU se již v jeho úvahách nebere pražádný ohled. O tom naposledy přesvědčil na summitu EU, kde se na adresu středoevropských zemí vyjádřil opět velice kriticky.

Před novináři kritizoval “zrádný a cynický přístup” východoevropských politiků, kteří prý “Unii využívají pouze k čerpání peněz, aniž by respektovali její pravidla, a za to by prý měli  se svými zeměmi pykat”. Macronovy výrazové prostředky jsou však, a nejen v tomto ohledu, zcela nepřípadné a nevhodné, neboť ČR, ani další státy, nejsou podřízenými koloniemi Francie, anebo Německa, jsou stejně rovnoprávnými členy EU, jako tyto země. A jestli ony mají vlastní problémy s nezvládnutou migrací, neboť dlouhodobě a zcela nesprávně aplikují multikulturalistický přístup, dnes již obecně považovaný za dysfunkční, je to pouze a jen jejich věcí. Neregitroval jsem ani, že by v rámci EU nám také nějak pomáhaly s migrační vlnou vedenou na naše území z Ukrajiny či například Balkánu.

Macronův arogantní výrok je tedy nutno dešifrovat především jako kritiku dlouhodobých výhrad zemí V4 vůči povinnému přerozdělování migrantů. A nejvíce se v reakci na jeho totalitaristicky podbarvené výpady vymezilo Polsko, a to slovy státního tajemníka pro EU Konrada Szymanskyho, který oficiálně upozornil na nevhodnost takovýchto formulací. A není se co divit, protože právě Polsko a Slovensko dostaly v nedávné době dotaci ve výši 108 milionů Eur na propojení plynovodních systémů a Macron jim to není “nenápadně” připomněl. Poslušnost evropské centrále přece musí, alespoň v jeho pojetí, být trvale přítomna!

Loni zbudovaný terminál na zkapalněný plyn u polského města Świnoujście by měl být, do roku 2020, spojen se slovenskou sítí přípojkou 164 km dlouhou a měl by zajišťovat přenos až pěti miliard krychlových metrů plynu ročně.

Diverzifikace, tedy vyšší variabilita, dodavatelů plynu, a omezení závislosti na Rusku je jedním z dlouhodobých hospodářských cílů Polska. Jeho, tak nyní do jisté míry očekáváný “antiruský” postoj může země ještě v rámci EU navíc velice dobře zobchodovat s něčím, co se zmíněnou “plynovou strategií” na první pohled ani vzdáleně nesouvisí. A tím jsou eventuální ústupky ze strany Bruselu související s povinným přijímáním nelegálních migrantů. Polsko tak může “zabít dvě mouchy jednou ranou”!

Jiří Valenta