Svátek má: Brigita

Komentáře

František Roček

novinář a spisovatel

Memorandum o rozpuštění a vypuštění NATO

Primárně bylo „memorandum“ jako soukromé určeno přátelům. Vydáváme memorandum s autorovým laskavým svolením.

Memorandum
Františka Ročka z Ústí nad Labem v České republice
o rozpuštění a vypuštění NATO
8. srpen L. P. 2016

Když jsem na půl žertem vypustil z dutiny ústní pár slov o nesmyslném varšavském summitu, a o tom, že si lidé ani neuvědomují, že probíhá rozpuštění a vypuštění NATO, byl to bonmot. Přináším pár vysvětlujících vět.

Od devadesátých let 20. století jsem považoval vstup ČR do EU za nesmysl, možné přijetí měny euro za nebezpečné. Proti vstupu do NATO jsem neměl podstatných námitek. Domníval jsem se, že to je funkční organizace, což na začátku devadesátých let ještě platilo.

1. Úvodní slovo o rozpuštění

Varšavská smlouva byla rozpuštěna, protože byla nefunkční. Aliance NATO ač existuje, je více méně již rozpuštěná svou nefunkčností. Tragédie NATO probíhá skrytě zhruba od doby občanské války v oblasti Jugoslávie. Problémy postupně gradovaly v rámci vítězných katastrof. Od Afghánistánu přes Irák, Libyi a barevné revoluce až k Libyi, Sýrii a invazi migračních nelegálů do Evropy.

V NATO jde o koncepční selhání. Po rozpuštění Varšavské smlouvy tápala NATO v tom, co by mělo být jejím posláním. NATO sklouzlo do protiteroristických post-post-post-koloniálních manýrů. Vyčerpalo svůj potenciál v koloniálních válkách v Afghánistánu, Iráku a celkově v oblasti Blízkého východu, v severní Afriky a dokonce i v oblasti Balkánu.
 
NATO rozpustilo či vyprázdnilo svou podstatu neschopností. Vždy jsem tak kritický k NATO nebyl. Neschopnost (fatální nahrazení reality politikou) jsem začal pociťovat až v druhé polovině devadesátých let. Obecně ale iluze alianční supersíly přetrvávaly ještě nejméně 10 let.

V počáteční fázi vždy silněji (technologicky) vyzbrojená armáda má při invazi úspěch. To platilo při sovětské okupaci Afghánistánu, při dočasné návštěvě Afghánistánu vojsky USA, a v pozdější fázi i vojsky NATO, při válce části NATO s Irákem v roce 2003. Protivníci v řadách islamistů se během let naučili paralyzovat snahu jednotek NATO o stabilizaci oblasti podle aliančních představ.

Vojenský ústup z Iráku, Afghánistánu, a velmi omezená a naivní letecká intervence v Libyi, ukázaly z vojenského hlediska na postupující neschopnost NATO v operační oblasti. První varovné signály se objevily již v roce 1999 v rámci války NATO proti tehdejší zbytkové Jugoslávii (Srbsku). Generálové z NATO se zoufale snažili, aby Srbsko kapitulovalo ještě před slavnostním summitem NATO. Marně.

Dnes mají v Kosovu USA velmi velkou vojenskou základnu a někteří bývalí kosovští zaměstnanci základny již byli identifikováni jako islamističtí aktivisté…

2. Rozpuštění NATO probíhá v několika rovinách

  1. Dlouhodobé vyčerpávání vojenského potenciálu států NATO díky nákladům v Afghánistánu a Iráku. Ani pro dominantní USA nebyly náklady zanedbatelné.
  2. Rozpouštění (oslabování) potenciálu přizpůsobováním investic do výzbroje určené k post-post-post-koloniálním (válkám) operacím v naivní představě, že NATO nečeká nic jiného než honění islamistů v oblasti Afghánistán, Iráku a Blízkého východu.
  3. Rozpouštění vojenské technologické převahy prodejem technologií potenciálním protivníkům. To vše ve snaze získat potřebné finance i udržet v chodu vysoce sofistikované zbrojní výrobní komplexy. Tímto způsobem postupovala i Ruská federace.
  4. Zbytečně velkorysé vyřazování staré (studenoválečnické) výzbroje, která s pomocí modernizačních programů může být významným přínosem i v současných podmínkách vedení boje. Bohatě to bylo potvrzeno v Iráku, při bojích s Islámským státem a v rámci občanské války na Ukrajině.
  5. Profesionalizace armád snižuje bojový potenciál států. Plně profesionální armádu si může dovolit jenom stát s vysokým počtem obyvatel - USA, Čína, Indie, a další státy, kde profesionální armáda slouží také ke zmírnění nezaměstnanosti. U států Evropy (tedy i NATO) s menším počtem obyvatelstva profesionalizací armád se snižují  bojeschopné zálohy obyvatelstva postupně až téměř na nulu.
Aliance NATO se sama rozpouští svou nefunkčností kvůli výše uvedeným bodům.  Vyčerpává se místo toho, aby získávala schopnost ubránit své hranice.

USA považují za své hranice celý svět, ale nakonec se budou muset spokojit s hranicemi v Pacifiku (kam musely ustoupit se svými vlivem) zhruba na úrovni japonského válečného záboru v roce 1942. Pod vlivem USA zůstane směrem na jih Austrálie, Nový Zéland, na severu Japonsko jako spojenecký stát, snad i Jižní Korea, pokud nebude donucena vlivem asijského „okolí“ k neutralitě.

Státy EU ztratí vliv kdekoliv za svými vnějšími hranicemi a na části Balkánu, kde získá vliv Turecko na úkor EU.

3. NATO se rozpouští do operační a koncepční neschopnosti

3.1. Bez ohledu na to jaký je prezidentský kandidát Trump idiot, má pravdu ve svých komentářích, z nichž vyplývá, že NATO bez USA neexistuje.

Velká Británie ztratila schopnost mocnosti na jiné než regionální úrovni, je na tom stejně jako  Francie. Jednání Francie i Velké Británie, pokud se snaží o vlastní politiku, je na úrovni tří katastrof - zasahují:
  1. v nepravý čas
  2. agresivně neperspektivním směrem
  3. bez vyhlídky na úspěch
Jedná se o aktivitu typu snahy o obsazení suezského průplavu (1956), bombardování vojsk libyjského diktátora Muammara Kaddáfího, a angažmá neangažmá v Sýrii.

3.2. Velící struktury NATO již nejsou velícími, ale pouze politickými.
NATO od odchodu většiny sil z Afghánistánu jenom deklaruje své výhrůžky, do některých oblastí vysílá specializovaná komanda, a v omezené míře provádí z bezpečných výšek letecké údery proti některým islamistům.

Summity NATO jsou stále bezvýznamnější, včetně posledního, Varšavského. Summitu ve Varšavě si nikdo nemusí všímat, protože z hlediska strategického (i operačního) je bezvýznamný. Slavnostní rozhodnutí o symbolickém rozmístění mini jednotek NATO v pobaltských státech je pouze politickým gestem, vojensky bezvýznamné.

Strategická a operační schopnost NATO je nulová, tedy statická. Z politických dokumentů NATO není zřejmé, jaká je obranná strategie aliance. Útočná strategie definovaná na summitu v roce 1999 je již zapomenuta, v praxi skončila fiaskem. Defenzivní strategie vzor 2016 není vojensky reálně definována. Politická prohlášení z Varšavy jsou nepodstatná, protože jsou   bez vojenského významu.

Z vojenského hlediska východní (ruský) směr dlouhodobě nepředstavuje hrozbu. Hrozbou je Turecko, středomořská pobřeží států Evropy, Blízký východ a islámské enklávy v západních státech EU.

V asijské oblasti trvalou hrozbou je pro budoucnost oblast Perského zálivu, oblast pod vlivem Pákistánu, Čína.

4. NATO se rozšiřuje formou vypouštění - vyprázdnění

NATO rozšiřuje rozlohu svého teritoria, aniž by nové teritorium mohla naplnit svou vojenskou schopností. Nové státy NATO se stávají součástí aliance s minimální schopností jejich armád, s nepočetnou a zastaralou výzbrojí.

Vyšší mentální schopnost sebezáchovy po vojenské stránce z nových států NATO má Maďarsko a hystericky militaristické až šovinistické protirusky orientované Polsko.

NATO získává prázdný operační prostor bez vnitřního potenciálu. Armády nových členů NATO mohou mít jenom vnitřní defenzívní úlohu s minimem malých vysoce vycvičených  jednotek, ale orientovaných na expediční akce v post-post-post-koloniálních válkách.

Vojenský potenciál nově získaných východních oblastí NATO by musela v případě vážné krize zajistit aliance přesunem jednotek ze starých zemí aliance. Čili posílení jedné oblasti by vedlo automaticky k oslabení jiné. Přitom potenciál NATO byl od 90. let stále oslabován snižováním prostředků pro udržení stavu výzbroje, výstroje, oprav a rekonstrukcí logistických struktur.
 
Silácké pózy směrem do zahraničí mimo alianci vůči silným státům nemůže NATO již zajistit vojensky, ale jenom politickými siláckými prohlášeními.

Sice bylo nasměrováno na Ukrajinu v rámci protiruské propagandy a diverze přes 5 miliard dolarů (oficiálně přiznáno), ale výsledek je varující. Byla sice vyjmuta z ruského vlivu západní část Ukrajiny, ale za cenu destabilizace samotné západní Ukrajiny. Zcela automaticky přišlo NATO o vliv na východní část Ukrajiny, a z tehdy ještě ukrajinského Krymu se stala během pár dnů ruská ohromná poloostrovní vojenská a námořní základna.

Zisk NATO na Ukrajině byl z politického hlediska nulový, z vojenského hlediska pouze získala aliance potenciálně využitelný prostor, ale s východní hranicí obsazenou proruskými jednotkami ochotnými zabít každého, kdo se přiblíží k jejich zákopům.

Vojenští analytici lehce zjišťují, že aliance dosáhla meze svého růstu a produkuje jenom prázdná gesta. Proto je vlastně aliance již obsahově vypuštěna.

5. Vyprázdněné NATO v akci

Součástí NATO je a zůstává Turecko, které se již posunulo do pozice diktátorského státu. Takové státy ještě před pěti lety měla aliance NATO chuť bombardovat s vizí, že tím rozdává světu demokracii.

Aliance nebyla ochotna zastavit v roce 2015 ani v roce 2016 hromadnou (až násilně uskutečňovanou) migraci v davových vlnách statisíců lidí z Asie a severní Afriky přes hranice EU.

Západní státy EU se rozkládají zevnitř tím, že nejsou schopny vypudit nelegální migranty zpět mimo EU. Tím vypouštějí ze svých vnitřních struktur i schopnost efektivně fungovat v NATO.

Západní státy a aliance NATO nejsou schopny ani zastavit infiltraci agresivního islámu na Balkán a do západních států EU.

6. Nová verze NATO

Protože NATO je rozpuštěné a vypuštěné, lze uvažovat pouze o tom, že může fungovat pouze jeho varianta II.

Nová verze NATO (II.):
  • Aliance bez Turecka.
  • Zaminovat kvůli nelegální migraci hranice s Tureckem.
  • Potápět lodě s nelegálními migranty.
  • Vytvořit detenční prostory (využít ostrovů) pro migranty jako uzavřené oblasti na vnějších hranicích EU, a ve vojensky obsazených přímořských oblastech v Libyi.
  • Ukončit prostorové rozšiřování NATO a zaměřit se na vnitřní integraci.
  • Obnovit povinnou vojenskou službu pro budoucí potřeby boje uvnitř evropských států s islamisticky orientovanými migranty.
  • Ukrajinu nechat vyhnít v její bezvýznamnosti.
  • Zahájit spolupráci s Ruskem v protiislámském formátu.

František Roček


Ke vzniku srpnového memoranda lze dodat:
Autor nevěští z kávové sedliny. Již v roce 1998 v odborném časopisu Ministerstva obrany Vojenské rozhledy č.2 vyšla stať „František Roček, Evropa 21. století“. Autor již v roce 1998 upozorňuje, že státy NATO se musí připravit na geopolitickou krizi, která propukne kolem roku 2015. Článek vyšel 13 let před islámskou migrační krizí (invazí) do EU a 14 let před oficiální fašizací Turecka prezidentem Erdoganem.

Citujme z článku uveřejněného v roce 1998:
„Kdy může v 21. století dojít k zatažení Evropanů do rozsáhlejšího konfliktu? Z politicko - ekonomického hlediska lze o možném ohrožení mluvit až po roce 2010, resp. kolem roku 2015. K prvním problémům sice může dojít během následujících čtyř až pěti let, a to především v oblasti muslimských států (od Černého moře, přes Balkán do Středomoří), ale sporné je zda by byla k dispozici síla, která by mohla tak brzy dosavadní západoevropský poklid narušit (pokud si odmyslíme nepříjemnosti s terorismem).
Strašíme-li rokem 2015 jako s mezníkem geopolitické krize, skutečný čas krize může oscilovat kolem tohoto data s chybou několika let. Na scéně se objeví opět skutečné velmoci, a bude otázkou, zda USA zůstanou jedinou supervelmocí. Časové období do propuknutí globální krize lze rozdělit na čtyři období:
  1. období konsolidace - končí rokem 2000,
  2. období integrace - s rokem 2005 budou již zřetelné obrysy dalšího vývoje jednotlivých států z hlediska politického i vojenského,
  3. čas dlouhodobých programů - od roku 2005 plynule až k imaginárnímu období střetu v roce 2015,
  4. příprava na krizi - současně s třetím obdobím se po roce 2010 začne definitivně mocensky formovat profil jednotlivých velmocí. Jejich politici a obyvatelstvo si budou uvědomovat svou vzrůstající sílu a vznášet (z jejich pohledu) oprávněné požadavky a připravovat se na převzetí dominantní role ve svém regionu.
… Děti, které letos nastoupí do základních škol budou kolem roku 2015, obdobně jako generace mladých mužů v roce 1938 a 1939, vystaveny faktu, že se s nimi počítá v nejnepříjemnější lidské práci: v ozbrojeném konfliktu. Není důvod se domnívat, že lidé po desítkách tisíc let opustí hazardní hru s agresivitou jako šancí kolektivního zisku. Z psychologického hlediska se s budoucími konflikty lidé smiřují již dnes.

… s nástupem dalších mocností na scénu světa, je rozsáhlý konflikt kolem roku 2015, pravděpodobný. Lidé hrozbu podvědomě cítí již dnes. Na přezbrojení naší armády pro úkoly 21. století nám zbývá zhruba dvanáct let...“