Témata, která se na summitu i jeho protestním alter egu budou probírat, jsou zásadní pro vývoj světa. Přípravy na protesty v přístavním městě Hamburk jsou opravdu rozsáhlé. Na akce má dohlížet na 20 000 policistů, 18 helikoptér a další specializované techniky.

Už během prvních dnů došlo k několika střetům, a to zejména kvůli tomu, že policie začala vyklízet jeden z táborů, kde protestující kempovali. Stalo se to i přes souhlas vlády s protesty. Policie si rozhodně nebrala servítky ani na prvním středečním protestním pochodu, kterého se zúčastnilo něco přes 500 lidí. Na sobotu je plánována společná demonstrace a organizátoři očekávají až 100 000 účastníků. Dosavadní snahy ze strany policie ale svědčí spíše o snaze potenciální účastníky zastrašit, než dohlížet na klidný průběh.

Různorodost skupin, organizací, spolků a stran, které se na protestech podílejí, připomíná alterglobalizační hnutí z počátku tisíciletí. Sami organizátoři se k tomuto odkazu hlásí a ve svém základním prohlášení říkají: „Víme, že budeme vyslyšeni, pokud se budeme projevovat nahlas a jasně. To bylo dokázáno v Seattlu v roce 1999, při globálních demonstracích proti válce v Perském zálivu, na náměstích v Madridu, Istanbulu, New Yorku a Lagosu, při Blockupy 2015 ve Frankfurtu nebo při pochodech žen po inauguraci Donalda Trumpa.“


Summit G20 má před sebou řadu otázek. Tou hlavní je otázka, co udělat s „rozbitým světem“. Globální kapitalismus přestal fungovat podle starých politických pravidel a jak státy EU, tak USA a Rusko hledají způsob, jak se v současné situaci zorientovat. Bohužel recepty, které zaznívají, jsou špatnou odpovědí. Navíc se summitu G20 účastní i turecký prezident Erdogan, jehož režim nejenže potlačuje kurdskou menšinu, opoziční novináře a akademiky, ale nedávno také zatkl několik vedoucích lidskoprávních aktivistů včetně místní ředitelky Amnesty International. Hlavním problémem, kterému budou zástupci G20 čelit, jsou tak špatné odpovědi na probíhající krizi. Na krizi neoliberalismu se odpovídá více neoliberalismem, na krizi demokratických institucí se odpovídá jejich umrtvováním, nad nástupem sexismu a misogynie se máchá rukou, nad vzrůstajícím nacionalismem a rasismem se přimhuřují oči nebo ho někteří politici využívají pro svůj prospěch.

G20 se na ničem zásadním nedohodne. Za úsměvy a podanýma rukama totiž zuří konkurenční boj o to, kdo a jak povede svět. Bohužel to bude cesta k další krizi. Zbývá tak diskutovat a prosazovat alternativy mimo oficiální summit. Hlavním je ochrana klimatu a zdrojů vody. Na mezinárodní úrovni to znamená uvažovat o sankcích vůči USA např. v podobě klimatických dovozních cel, která zohlední nedodržování pařížské dohody. Dalším krokem je útok na daňové ráje, ve kterých je ukryto podle některých dohadů na 30 bilionů dolarů. To jsou prostředky, které by mohly miliony a miliony lidí dostat z chudoby, hladu a nejistoty. Zatřetí je to pak otázka bezpečnosti, která se nedá zajistit zbrojením. Místo vyvážení zbraní do režimů potlačující lidská práva je potřeba zahájit hospodářskou podporu těchto zemí např. tím, že zahraniční firmy zde budou nuceny platit důstojné mzdy a dodržovat ochranu přírody. Stejně tak v Evropě či USA musí začít rekonstrukce a rozšíření sociálního systému, který nenechá nikoho na holičkách.