Svátek má: Romana

Komentáře

Jaroslav Bašta.

politik a diplomat

Náhradní plán jak začít válku?

V průběhu minulého týdne zazněla dvě znepokojivá prohlášení ukrajinského prezidenta Petra Porošenko týkající se separatistického Podněstří v sousední Moldávii.

Nejzávažnější zaznělo na brífingu po setkání s rumunským prezidentem Klausem Johannisem: „Zvláštní pozornost jsme věnovali událostem v Moldavské republice, zejména otázce Podněsterského regionu. Domluvili jsme se na koordinaci našeho úsilí v Podněstří, abychom pomohli rozmrazit tamní konflikt a pomohli suverénnímu a nezávislému státu obnovit jeho územní celistvost a reintegrovat Podněsterskou oblast do Moldávie.“

Podněsterská moldavská republika vznikla po ozbrojeném konfliktu mezi separatisty a moldavskou armádou v roce 1992. Jde de facto o nikým neuznaný, leč fungující státní útvar se silnou ruskou podporou. Žije tam přes půl milionu obyvatel, z nichž je 300 000 Moldavanů, 200 000 Rusů a 100 000 Ukrajinců. Většina z nich vlastní více pasů různých států. Ekonomika tohoto separatistického území se opírala o okolními státy tolerované (či přímo podporované) pašování, především zbraní a munice, alkoholu, tabáku, drog (tak trochu podunajské Kosovo). Právě přes Tiraspol (hlavní město Podněstří) prodaly v posledních dvaceti letech ukrajinské vlády všechnu moderní vojenskou techniku do Afriky a jinam.

Vztahy mezi Moldavií a separatisty jsou po více než dvaceti letech stabilizované, jediným problémem zůstává odlišný názor na evropskou integraci, Podněstří je ostře proti ní, stejně jako autonomní kumánská Gaugázie, kde včera ve volbách baškana (guvernéra) zvítězila nezávislá, leč proruská kandidátka Irina Vlach.

A v této situaci se sejdou dva velcí sousedé Moldávie – Rumunsko a Ukrajina a začnou hovořit o rozmražení konfliktu v Podněstří. Jak známo, zamrzlé konflikty lze rozehřát jediným možným způsobem – válkou. Názorně to předvedl 8. 8. 2008 M. Saakašvili, když začal ostřelovat spící Cchinvali i s ruskými mírotvůrci. O šest dní později požíral v televizním studiu vlastní kravatu a dnes je ve své vlastní zemi trestně stíhán.

S ohledem na tuto historickou zkušenost lze slova ukrajinského prezidenta interpretovat jako hrozbu válkou nejen Podněstří, ale i Moldávii. Důvodů pro ni může být celá řada. Některé vnitropolitické, jiné přímo geopolitické a další ležící mezi oběma polohami. Po dvojím debaklu v Donbasu vláda v Kyjevě (a prezident zejména) potřebují malou vítěznou válku. Podněsterské ozbrojené síly by mohly být snadným protivníkem. Má to ovšem háček – na separatistickém území je asi 400 ruských příslušníků mírových jednotek (tak jako kdysi v Cchinvali).

Jenže poradcem ukrajinského prezidenta je bývalý gruzínský prezident a ten nepochybně upozorňuje na to, že Rusové do Podněstří nemají tunel, takže se tam tak rychle nedostanou, takže mírotvorci se nevyhnou porážce. Bude-li jim chtít Ruská federace pomoci, její vojska budou muset přejít přes cizí území. A svět bude mít nezpochybnitelný důkaz o ruské agresi. A bude moci začít pořádná válka.

Alternativním vysvětlením může být fakt, že USA opravdu plánují dodávky zbraní na Ukrajinu a chtějí preventivně uzavřít kanál, kterým by moderní výzbroj odtékala do Afriky či Asádovy Sýrie, jak je na Ukrajině léta zvykem.

Jaroslav Bašta