Kdysi vůči Židům, nyní vůči muslimům. Je to ale takto prosté? Snese dnešní Pegida jakékoli srovnání s někdejším podhoubím hnědého moru v čele s Hitlerem? Domnívám se, že ne, věřím, že ne. Zatím ne. K tomuto optimismu, alespoň zatím, mne vedou například fakta, která v nedávném článku s věru přiléhavým titulkem Hrozny hněvu, popsala spisovatelka Lenka Procházková.

Ta, na rozdíl od mnoha rychle soudících komentátorů, se na místo činu, tedy na demonstraci Pegidy, rozjela osobně. Co zjistila? Například to, že problém sílícího počtu imigrantů není jediným tématem, které lidi na shromáždění přitáhlo. Píše doslova: „Seznámila jsem se s názorovou pozicí Pegidy. Po přečtení všech devatenácti bodů mi však stále nebylo jasné, proč média mluví o nenávisti demonstrantů k neevropským kulturám, když Pegida hned v prvním paragrafu předesílá, že přijímání válečných a pronásledovaných uprchlíků pokládá za lidskou povinnost. V návazných bodech pak žádá, aby práva a povinnosti uprchlíků byly definovány a zařazeny do Ústavy Spolkové republiky a aby azylové řízení bylo zkráceno a tím umožněna rychlejší integrace po vzoru Švýcarska, Austrálie nebo Kanady a Jihoafrické republiky. Obavy německých obyvatel ze stálého přílivu islamistů totiž souvisejí s mnohaměsíční lhůtou, kterou mají imigrační úřady na prozkoumání každé žádosti o poskytnutí azylu. I když ojediněle dochází k zamítnutí, žadatelé jsou mezitím etablováni u příbuzných a odmítají hostitelskou zemi opustit. Toto česká mainstremová média nerozebírají. Nevěnují se ani skutečnosti, že v Německu je víc než tři tisíce mešit a že do některých čtvrtí ve velkých městech už se policie bojí vkročit, protože tu rozhoduje právo šaríja. V Berlíně se takové čtvrti přezdívá Malý Istanbul.“

Média však nepřipomínají řadu dalších věcí. Například to, že německé firmy hrozí účastníkům demonstrací Pegidy propuštěním.  Že na transparentech demonstrantů byly nápisy „Obamo, zastav přípravy na atomovou válku!“ Nebo „Ruský klidný vyjednávací přístup = záruka světového míru“. Že demonstrace nejsou namířeny primárně proti muslimům, nýbrž proti německé vládě, která je naprosto neschopná řešit většinu problémů, a na tom imigrantském je to asi jen momentálně nejlépe vidět.

Vláda ústy Angely Merkelové se zmohla leda na urážlivou výzvu: „Nenásledujte je, mají v srdci nenávist!“ Tyto hrozny hněvu ale možná sklidí až nějaká příští vláda bez Merkelové. Její odpovědnost je vykolíkována volebním obdobím. Nemyslí za ně. Podobně jako nemysleli na budoucnost ti, kdo přehlížením trpkých hroznů Versailleské smlouvy dopustili radikalizaci německého dělnictva. Jeho politická reprezentace přece vzešla ze sociální nouze a nesla název Německá strana práce. Až Hitler jí předsunul to národně socialistická.

Zatím ještě slovem Volk na transparentech Pegidy je míněn lid. Když se německé a evropské politické elity nevzpamatují a budou názor toho lidu přehlížet stejně arogantně jako dosud, brzy to slovo může znamenat národ. To chceme?