Svátek má: Nikola

Komentáře

NATO je zastaralé... (a ejhle) …najednou už není

„Řekl jsem, bylo zastaralé. Již není zastaralé,“ řekl na adresu Severoatlantické aliance Donald Trump na tiskové konferenci po dubnovém setkání s generálním tajemníkem NATO Stoltenbergem ve Washingtonu, D.C.

A svůj zvláštní výrok se snažil objasnit takto: „Stěžoval jsem si na to před dlouhou dobou a oni udělali změny a nyní bojují s terorismem.“ (The Washington Post, 12.4.2017).

Není příliš jasné, jak se boji s terorismem podařilo v očích prezidenta USA změnit obraz Severoatlantické aliance tak, že aliance dřív dle Trumpa zastaralá mu náhle zastaralá již nepřipadá. Toto citované vyjádření lze velmi dobře použít jako příklad, jaká je Trumpova osobnost.  Té je často přisuzována v lepším případě nevypočitatelnost, také se však hovoří  o nevyrovnanosti, impulzivnosti či dokonce o malé schopnosti rozlišovat mezi fantazií a realitou. Tvrdí se například, že k vypálení Tomahawků na leteckou základnu Šajrát přiměla prezidenta reakce dcery Ivanky po jejím šokujícím zážitku z videa natočeného Bílými přilbami o dětech usmrcených v Chán Šajchúnu jedovatým plynem. Je však Trump vskutku nečitelnou, nepředvídatelnou či ovlivnitelnou osobou, tedy mužem s vlastnostmi, jež jej handicapují pro  pozici  jednoho z nejmocnějších na této planetě? Nebo  jsou jeho povahové rysy právě naopak jeho silnou stránkou, neboť politická scéna, na níž se Donald Trump pohybuje vykazuje znaky podobné?

Odpověď, proč se o NATO vyjadřuje Donald Trump jednou tak a pak zase onak, může zároveň vysvětlit, jaké jsou jeho pravé priority v úřadu prezidenta USA. Mnohé lze pochopit v souvislosti s aktuální debatou o povinném zvýšení obranného rozpočtu na úroveň dvou procent hrubého domácího produktu (HDP) v těch členských státech, kde tomu tak dosud není.  

Při dubnovém jednání se Stoltenbergem ve Washingtonu, D.C. prezident USA nejen trval  na povinnosti  spojenců přispívat na obranu v určené výši dvou procent jejich HDP, ale – jak zmínil The Washington Post - také (ostatně jako správný byznysmen) požádal Stoltenberga o prověření, jestli by spojenci, za něž Amerika doplácela náklady na jejich obranu, mohli tyto peníze Spojeným státům vrátit.  S Angelou Merkelovou Trump „o ohromných dluzích za silnou a velmi drahou obranu, kterou poskytují Spojené státy Německu“ hovořil již při její březnové návštěvě Bílého domu (pamatujete,  tehdy, kdy se na závěr Merkelová  Trumpa ptala, zda si zapózují před kamerami podáním ruky a on jen zarytě mlčel, koukaje upřeně do podlahy).


Dle dostupných údajů platí USA okolo 70 % aliančních výdajů; rozpočet na obranu mají ve výši 3,61 procent HDP. Stanovený obranný rozpočet dosahují pouze Británie, Estonsko, Polsko a Řecko. Rumunsko by se na tuto úroveň mělo dostat roku 2017, Litva s Lotyšskem v roce 2018. Německo dává na obranu jen 1,19 procent a desítka zemí včetně Česka ještě méně.

O penězích, jež Spojené státy vydávají na tak zvanou společnou obranu s tím, že hradí náklady i za své spojence hovořil Trump již v době své předvolební kampaně. Tehdy populisticky zdůrazňoval, že obranu za nedostatečně platící členské země NATO financuje ze své kapsy americký daňový poplatník.

Jistě si mnozí pamatujeme, když Trump v den své inaugurace prohlásil, že se nepředává pouze moc od jedné vlády k druhé, ale předává se moc od Washingtonu, D.C. zpět americkému lidu. Opojná slova, která oslovila nejen obyčejného Američana, ale řadu lidí mimo USA.  Nový prezident ze schodů Capitolu poukázal na to, že zatímco v minulosti Washington. D.C.  vzkvétal, obyčejní lidé jeho bohatství nesdíleli.  Lidé jistě chápali,  že Trump kritizuje mimo jiné i Hillary Clinton. Například pro její vztah k  firmě Boeing.  Roční obrat této obchodní korporace z Chicaga představuje pro zajímavost více než dvojnásobek českého státního rozpočtu a je z poloviny tvořen vojenskými  zakázkami. V článku „For Hillary Clinton and Boeing, a beneficial relationship“ (Prospěšný vztah pro Hillary Clinton i Boeing“), jenž  zveřejnil 13.4.2014 The Washington Post se popisuje, kterak Hillary na svých zahraničních diplomatických cestách často připomínala více prodejce firmy Boeing, než  slovutného státního tajemníka USA.  V roce  2009 například naléhala na ruskou vládu, aby podepsala s Boeingem kontrakt za několik miliard dolarů na nákup desítek letadel.  Poté co Boeing kontrakt za 3,7 miliardy USD získal, obdarovala tato chicagská obchodní korporace  Nadaci Williama J. Clintona částkou 900 milionů dolarů.

Dalo by se předpokládat, že kritiku vzkvétajícího Washingtonu, D.C. (zatímco obyčejný Američan jeho bohatství nesdílel) spojoval Donald Trump i s řečenou firmou Boeing.  The Boeing Company však zřejmě nestrádá ani za jeho vlády.  Jak oznámila agentura Reuters (16.3.2017), do funkce náměstka ministra obrany jmenoval Bílý dům vice-prezidenta Boeingu Patricka Shanahana. Agentura Reuters v březnu 2017 rovněž zveřejnila oznámení Pentagonu o pětiletém kontraktu firmy Boeing na dodávku 268 útočných vrtulníků  Apache se souvisejícím vybavením a službami pro Saudskou Arábii za 3,28 miliardy dolarů.

Prezidentské volby ve Spojených státech probíhaly v době, kdy studená válka, jež začala v souvislosti s ukrajinskou krizí nabývala čím dál mrazivější podobu. Evropou táhly směrem na Východ dlouhé americké vojenské konvoje.  Evropané se rovněž seznámili  s projevem náčelníka generálního štábu U.S. Army, čtyřhvězdičkového generála  Milley vykřikujícího zcela v duchu rétoriky amerického McCarthismu 50. let minulého století, že toho, kdo se bude Spojeným státům protivit, americká armáda zmlátí tak, jako nikdo předtím.  Proto v Česku, jako i v jiných zemích  mnoho lidí Trumpovi fandilo. Byl považován za člověka rozumného, který má rád život, a proto zřejmě nebude nakloněn násilným řešením.  Přesvědčil o tom např. jeho výrok, že invaze do Iráku v roce 2003 byla pravděpodobně nejhorším rozhodnutím v historii Spojených států (rozhodnutí G.W. Bushe přirovnal k „házení kamenů do včelího úlu“). Nespokojenost vyjadřoval Trump i s afghánskou misí.  Mnoho lidí u nás vítalo i jeho přezíravý postoj k NATO.  Spojovali si to s nadějí, že Aliance nebude pořádat v Evropě své nebezpečné válečné hrátky, jež by mohly – třeba jen úplnou náhodou -  přerůst ve válku skutečnou.

Možná, že někteří lidé budou stále chtít věřit, že  Donald Trump má v plánu určitým způsobem Ameriku změnit a tím zlepšit svět.  Domnívám se však, že ani ten největší optimista (a naivka) už nemůže doufat, že se Trump stane mírotvorcem, jenž začne s odzbrojováním.  Trump, ostatně jako žádný prezident USA nemá v úmyslu snižovat zisky mocnému americkému vojenskoprůmyslovému komplexu. Z uvedeného důvodu proto musí Trump logicky vnímat Severoatlantickou alianci jako skvělé odbytiště zbraní, jejichž nákupy navíc budou - na rozdíl od dřívějška - platit větší měrou alianční spojenci.  Takže sem s tou starou herkou NATO, aby měl  byznys nejen Boeing, ale i  další americké firmy jako je Lockheed Martin se stíhačkami F-35, Northrop Grumman s bombardéry SPIRIT,  General Dynamics  se stíhačkami  F-16 a   tanky M1 Abrams, Raython se svými  Tomahawky, Mavericky či Patrioty a další a další!

Otázka, která zbývá:  Zůstane Trump pouze u udržení zisku zbrojařských firem vytvářením virtuálního agresora nebo neodolá a své americké velikášství projeví fakticky? Po událostech s Tomahawky vrženými proti syrské letecké základně Šajrát nevím, nevím.

Trumpovu cestu do Bílého domu provázely často naivní naděje. V oné  eufórii možná uniklo pozornosti, co již koncem roku 2016 uvedl po svém návratu z pracovní cesty  do Washingtonu poslanec za TOP 09 a místopředseda sněmovního výboru pro obranu Ivan Gabal.  O tom, že USA budou trvat na masivních investicích do bojových schopností členských zemí NATO hovořil Gabal dříve, než nový americký ministr obrany Mattis dal v únoru 2017 na bruselské schůzce spojeneckých ministrů obrany ultimátum, že pokud členské země NATO nebudou vytvářet obranný rozpočet ve výši dvou procent HDP, USA utlumí své alianční závazky.  Slova šéfa Pentagonu doplnil o měsíc později na jednání unijních ministrů zahraničí šéf americké diplomacie Tillerson.  Řekl, že na summitu Aliance v květnu 2017 musí dojít k dohodě, že rozpočtu na obranu ve výši dvou procent HDP dosáhnou spojenci buď ke konci roku 2017 nebo vytvoří jasné plány - včetně každoročních cílů - jak svému závazku dostojí.

Česko patří v NATO k tzv. „černým pasažérům“. Na rok 2017 má obranný rozpočet „jen“ 52,5 miliardy korun (asi 1 % HDP). Dle ministra obrany Stropnického by rozpočtu ve výši kýžených dvou procent HDP mělo být dosaženo do roku 2025.  Takový časový horizont Gabal kritizuje a podotýká, že  „na ministerstvu obrany a na generálním štábu jde z velkého nárůstu peněz hrůza a ministr i náčelník generálního štábu jsou asi jediní na světě, kteří říkají, že robustní navýšení peněz nechtějí“.

Pro srovnání: Obranný rozpočet ve výši, kterou na Česku požadují Spojené státy jako příspěvek na tak zvanou společnou obranu odpovídá dvěma třetinám  stávajícího rozpočtu ČR na školství.  

Vyvstává otázka, nakolik je pro Česko významné zvyšovat výdaje na obranu v souvislosti s účastí v operacích out-off-area, tj. těch, které se – v rozporu s čl. 6 Washingtonské smlouvy – odehrávají mimo Evropu nebo Severní Ameriku, jakož v operacích a misích, kde je důvodná pochybnost, do jaké míry souvisejí s kolektivní obranou před údajným agresorem.  Nejen v souvislosti s tím, by měli dostat občané České republiky příležitost vyjádřit se dle svých ústavních práv k členství v NATO v referendu. O projednání návrhu ústavního zákona o referendu o vypovězení Severoatlantické smlouvy, jenž od září 2016 leží v Poslanecké  sněmovně panuje ticho po pěšině a to i od skupiny poslanců-předkladatelů.

Jinak ale pozor na plnění toho ultimáta o splnění obranného rozpočtu, které – podotýkám, prozatím  velmi korektně - dal ministrům obrany členských států NATO v únoru 2017 v Bruselu nový šéf Pentagonu generál James  Mattis, mezi americkými vojáky zvaný „Mad Dog“ (Vzteklý pes). Víte, co Mad Dog řekl iráckým velitelům, když velel americkým vojákům při invazi do Iráku v roce 2003?
„Přicházím v míru. Nevzal jsem si dělostřelectvo. Ale prosím vás se slzami v očích: Jestli se mnou zkusíte vyjebat, všechny vás zabiju!“

Jaroslav Hošek