Není v zájmu občanů České republiky, tedy ani v našem národním zájmu, ale ani v zájmu dalších zemí Evropské unie, pokračovat v sankcích vůči Ruské federaci a zvyšovat naši vojenskou přítomnost na její hranici. Musím připomenout jaké velké naděje přineslo skončení studené války. Čerpaly se mírové dividendy, snižovaly se výdaje na zbrojení, rušila se povinná vojenská služba, vojáci opouštěli velká kasárna, šlo se od masových armád k profesionálním. Prudce se snížila hrozba války, ze které měla velká většina občanů do té doby obrovský strach, přišlo velké uvolnění mezinárodního napětí. Mezi USA a Ruskou federací se nastolila a neustále rozšiřovala rozsáhlá bezpečnostní spolupráce.

Ale pak přišly války na území bývalé Jugoslávie a zejména proces expanze NATO. A nastal posun od bezpečnostní spolupráce k novému soupeření, žel na vzestupné úrovni. Do NATO nejprve vstoupily tři země střední Evropy, pak přišlo ještě větší vyostření, vstoupily tři baltské státy (takže NATO dokonce expandovalo na území někdejšího SSSR), dále dva důležité státy na Černém moři, spolu s nimi i Slovensko a Slovinsko. NATO tak nakonec expandovalo na území o celkové rozloze přes jeden milion km čtverečních, když v této oblasti žije přes sto milionů lidí, je tam spousta základen pozemního vojska, vojenského letectva a námořnictva.


NATO se o tisíc kilometrů přiblížilo k západní hranici Ruské federace a výsledkem je obrovský nárůst mezinárodního napětí. V prostoru Baltského moře jsou vojska NATO jen necelých 160 kilometrů od Petrohradu, v oblasti Černomoří využívají letecké i námořní základny, které jsou velice blízko k jižní hranici Ruské federace. V obou těchto oblastech narůstá počet a závažnost vojenských incidentů, které se mohou kdykoliv vymknout politické kontrole, a tak přerůst v přímou vojenskou konfrontaci. Navíc byla v USA během posledních 4 let schválena řada doktrinálních dokumentů, ve kterých se odráží narůstající vojenské sebevědomí USA, které za dobu od skončení studené války vedly čtyři velké válečné konflikty, ve kterých demonstrovaly svoji velkou převahu a vojensko-technologický náskok. Dnes mají řadu vojenských základen v blízkosti západní hranice Ruské federace a navíc se, podle nových doktrinálních dokumentů, připravují na to, aby v případě války co nejrychleji přenesly bojovou činnost hluboko na území Ruské federace. Řada amerických generálů v nedávné minulosti otevřeně řekla nebo napsala, že cílem USA je v případě potřeby vyhrát válku v tomto prostoru.

Není mým cílem dělat obhájce Ruské federace, ani advokáta V. V.  Putinovi. Nebude to jistě ani cílem České republiky. Naším cílem ale musí být varovat před nebezpečným nárůstem vojenského napětí, které může mít nedozírné následky. Naše země by se na ničem takovém neměla podílet. Především by se v rámci NATO měla přiklonit k Francii a SRN, které odmítají další rozšiřování a které dokonce vyzývají k tomu, aby byl zrušen plán, že do NATO vstoupí Ukrajina a Gruzie. ČR by měla podporovat ty členské země NATO, které v přístupu k Ruské federaci chtějí prosadit posun od konfrontace ke kooperaci. Dále by naše armáda v žádném případě neměla být vysílána ani do předsunutých základen NATO, se kterými se počítá na území Polska a pobaltských zemí. Tam by v žádném případě neplnila naše národní zájmy, jenom by se nechala zatáhnout do zvyšování mezinárodního napětí. V žádném případě by se neměla podílet na tak nebezpečných misích.

I tady se nám ukazuje, že NATO hujerství je ještě horší a nebezpečnější nežli EURO hujerství!