Na tuto otázku většina úspěšných žen odpovídá ne. Jistě, zastánci kvót přivedou stejné množství souhlasících žen. Obojí je tak důkazem toho, že se v současnosti jedná o uměle vyvolanou diskusi, která má třeba pomoci při rozhodování u volebních uren. Je škoda, že s k těmto hlasům, které podceňují schopnosti žen prosadit se připojuje i kandidátka do Senátu JUDr. Eliška Wagnerová.

Hlasy z praxe
Ty říkají, že ve firmách nezískám lepší manažerský systém, v politickém systému nezískám kvalitnější političky tím, že zavedu nějaké kvóty. Buď umí, nebo neumí. Je překvapující, že lidé, kteří se tváří, že mají blízko k liberálním názorům, prosazují tato socialistická hesla. Určitě to jakémukoliv systému, ať už politickému, firemnímu, nebo nevýrobnímu neprospěje, jestli zavedeme nějaká čísla v zastoupení a budeme na nich trvat. To bychom mohli rozšířit o proporční zastoupení jednotlivých národnostních menšin a mohli bychom vymyslet řadu dalších více či méně nesmyslných konstrukcí. Proč by ženy měly bojovat o kvóty, když jich může být v parlamentu třeba 90%, rozumní lidé proti tomu určitě nebudou protestovat. Přece volby jsou zde od toho, aby si občan vybral svého kandidáta a nikoliv od toho, aby mu stát určoval koho si má zvolit.

Kde je řešení
V propracovaném sociálním systému, který např. matkám ve firmě umožní lepší propojení práce s péčí o rodinu. Musí vzniknout nové firemní jesle, mateřské školky či jiné instituce. Ale také ženy musí mít možnost pracovat doma, popřípadě na kratší úvazek (což je mimochodem v řadě států na západ od České republiky naprosto běžné), flexibilní úvazek by samozřejmě pomohl též. Na naší otázku, jak je tomu například na VUT v Brně, odpověděl prof. Karel Rais, rektor: „Snažíme se na VUT tyto myšlenky rozpracovávat. V něčem jsme relativně daleko, pokud jde o flexibilitu a velikost úvazků, v něčem jsme na začátku. Jako v případě firemní mateřské školky, zde spolupracujeme i s již existujícími školkami. Jsem přesvědčený, že kvalitní lidi nelze rozdělovat podle pohlaví, ale podle jejich schopností. Kdo má zájem, nechť do politického života vstoupí, riskuje zda bude zvolen či ne, a mělo by být jedno, zda je to žena, muž či hermafrodit“.

Pozitivní diskriminace?
Platí, že jakkoliv dobře myšlená, se nakonec může obrátit proti podporovaným ženám. Pokud si žena sama nevěří, pokud má jiné priority než se exponovat v politice či v managementu firmy, pak jsou jakékoliv kvóty nejenom zbytečné, ale dokonce pro celou společnost i často nebezpečné. Kvalitní manažerský či politický systém se nedá „vytlouct“ kvótami, ale kvalitními lidmi, kteří se dlouhodobě připravují na příslušné manažerské či politické pozice. Vkrádá se až kacířská myšlenka, že za kvótami stojí osoby, které si takto chtějí zajistit svoji existenci v systému, kde by v případě čisté soutěže neměly šanci. Ostatně připomeňme si některé aktivity v minulosti, kdy si strany určily kvóty na političky a pak jsme se potkávali s odbornicemi, jako byla Kateřina Jacques, bývalá ministryně Kuchtová a další „zelené dámy“. I když je potřeba říci, že udělaly stejně velkou neplechu v státním systému jako panové bývalí ministři Bursík či Liška. To snad této republice stačilo.

Karel Rais