Profesionální, uměle vytvořená revolta lidí. Revoluce na klíč. Revoluce podle manuálů. To, co jsme si mysleli, že je možné jen v severní Africe, na Blízkém východě či v postsovětských republikách, se dnes děje kousek od našich hranic. Umělé svrhávání vlád za účelem ustavení vstřícnějších a poslušnějších režimů. To vše v režii globalistických elit, za přispění sorošovských fondů a sorošovských rychlokvašených rádobyexpertů, s rukojmím médii zmanipulované a nic netušící veřejnosti, která si myslí, že teď konečně vzala věci do svých rukou. Netuší přitom, že je v rukou pevně třímá někdo jiný.

Může se něco podobného stát i u nás? Může a s největší pravděpodobností i stane. Ani slavná "sametovka" nebyla ničím jiným, než přesně takovouto operací všemožných domácích i cizích tajných služeb. A od té doby jsme tu pokusů o vychýlení České republiky zažili nespočet - zhruba každý čtvrtrok jeden. Někdy se je nepodařilo přetavit ve skutečnou změnu, jindy to byl i záměr - nechat tu jakoby veřejnou nespokojenost jen tak probublávat, tu blbou náladu jen tak brblat, prostě tak, abychom jako nevyšli ze cviku a byli vždy v pohotovosti a připraveni se bouřit na povel, až někdo k nějakému takovému skutečnému povelu zavelí.

Proto nás všechny ty iniciativy, nátlakové organizace, nevládní spolky, všechno to vrtění psem, umělé kauzy, mediální kampaně, stávky, demonstrace, nové strany, občanské aktivity, staronové tváře, hesla proti korupci, protesty, petice, randákoviny, happeningy, vládní krize, výzvy, otevřené dopisy a mnohé další nástroje zmanipulované občanské společnosti a zpravodajských a polozpravodajských složek měly udržovat ve střehu a vytvářet dojem, že vše jde od desíti k pěti a že jeden je za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet a že je zde vše rozkradené, zdevastované, zubožené, protože si sami neumíme vládnout a že tomu pomůže jednou acquis communautaire, pak zase přivandrovalý profesor z Ameriky, pak kníže nebo nějaká nadace proti korupci - a pak teprve budeme světoví a půjdeme s dobou, budeme konkurenceschopní, obstojíme v té velké zglobalizované vesnici, nebudeme se muset stydět za zpátečnické názory některých našich politiků a všichni s námi budou mluvit.

Pracovali s námi - obecenstvem - celou tu dobu, podobně jako předskokan, co pracuje s davem diváků ještě dříve, než se zapnou kamery, než přijde skutečný moderátor a než show ve studiu jede naživo - který ukazuje, kdy se má tleskat, kdy dupat, kdy se smát, jak se tvářit, když nás zabere kamera. Hezky nás drželi a drží ve varu, připravené, natěšené, vyhecované, stačí jen odpočítávat, pak mávnout rukou na znamení, že jsme "on air" a budeme zase na povel cinkat klíči nebo - abychom šli s dobou - třeba zvonit vyzváněcími melodiemi našich chytrých telefonů...

Na Slovensku to muselo být obdobné - postupná roky trvající masáž, která měla Slováky přesvědčit, že jejich politici jsou zloději a mafiáni a gauneři a lotrové a kmotři a že přišel čas je vyhnat a dosadit nějaké odborníky, vycvičené krizové manažery, neúplatné úředníky, lidi se zahraniční zkušeností, nejlépe někoho, kdo žil několik let v jú-es-ej (abychom nebyli tak beznadějně provinční). Všechny tyto čůrky, pramínky, potoky a potůčky, toky, řeky, říčky a zurčící vody subverze, to vše se nyní slilo do jednoho velkého proudu uměle vytvořené a uměle nasměrované nenávisti, zloby a hněvu, dodané na objednávku zahraničních elit a zrealizované zahraničními píárovými odborníky. A protože tito experti tak rádi pracují se symboly a obrazy, ještě tomu všemu vymysleli název ´Gorila´, aby obyčejný Slovák nemusel nad ničím příliš přemýšlet a při zaslechnutí tohoto slova v televizních novinách se lidoopsky přidal k nespokojenému vřeštění, hučení a vřískání stáda. Jako cvičená opice. Nemysli, nepřemýšlej, jen se opič - po ostatních. Nadávej, rozhorli se, vyraž do ulic, namaluj si transparent, vem si do ruky řehtačku, klíče, plyšového opičáka, ukaž politikům svůj červený zadek.  

Globalistům zřejmě došly barvy a názvy květin, pročež už revoluce pojmenovávají podle fauny. Takže co čeká nás, vzpurné a problémové Čechy? Jaképak zvířátko nám pan Pehe a jeho zahraniční instruktoři vymyslí? Co třeba operace Orangután, abychom navázali na Slováky? Nebo Krakatice II, abychom navázali na už vyzkoušené? Nebo zůstanou u české tradice a rady z amerických prorevolučních příruček upraví podle českých reálií, takže budeme mít po všech těch psychologických operacích zvaných nepříliš originálně podle kalendářních měsíců, tedy po všech těch Únorech, Srpnech a Listopadech třeba Květen nebo já nevím, kdy to vlastně má vypuknout u nás, jestli před válkou s Íránem nebo až po ní - možná před ní, aby pak nebyl problém přijmout ty uprchlíky ze spřátelené země, kterou pan Vondra tak miluje, což by s nějakou novou vládou "lidu" vzešlou z odkazu Května bylo o moc jednodušší než nyní, i když i ta nynější vláda, co si budeme povídat, je poslušná tak, že by tady snad ani žádnou revoluci nikdo organizovat nemusel, vždyť my na všechno kývneme, máme tam ty hochy z Trilaterály a teď ještě čerstvě odsouhlasenou přímou volbu, takže byste nás mohli klidně nechat na pokoji, když i ten Hrad budete mít brzy pod kontrolou...

Ale to prý nejde. Takto ti pánové neuvažují. Jde o princip. Žádná revoluce jen tak napůl! To by se vám líbilo, švejci jedni - chtít nás ukonejšit a nějak to tu našvindlovat a vyvléknout se z toho. Revoluce bude - a pořádná! A že jsou Češi tak tradičně skeptičtí, nedůvěřiví, rýpaví a do ulic se jim moc nechce, tak to bude muset být ve velkém. Po zlém. Něco jako v tom Únoru, v Srpnu a v Listopadu. Však na ně už něco vymyslíme, jako tenkrát ty milicionáře nebo onehdá ty tanky nebo tudle toho mrtvého Šmída. Něco...

Pro prvnizpravy.cz
Adam B.bartoš