Mohou tedy  zatím být i jiná „pozadí“  a jen tušené vazby. Psát o mimozemšťanech přímo  jako o něčem, co nám umožňuje na této planetě   dosáhnout toho, čemu obecně říkáme RŮST či INOVACE anebo POKROK, jak  také zmíněnému vzestupu někdy říkáme, by také mohlo našince vyloučit z komunity  normálně přemýšlejících  lidí.Faktor XX11 lze tedy považovat jen za jednu ze standardních hypotéz  umožňující zdržet se přesnějšího vyjádření o tom, co je  za  „úspěchy“ lidstva v jeho snaze o přežití, protože o tom, co to je, nic jistého nevíme.

V nedávné minulosti se kolem našeho druhu  a jeho schopnosti přežít odehrávalo tolik  změn a  s nimi spjatých zvláštností, ne-li záhad, že mnozí, kteří o tom přemýšlejí, se nestačí divit, že tady ještě jsme. Pokud však chceme porozumět  tomu proč a kvůli čemu  jsme ještě zde, zda  neexistuje  nějaká jiná hrozba, pak  fakt, že jsme neskončili  třeba v:

• v plamenech třetí termonukleární či v hrůzách efektů pandémií vyvolaných bakteriologickými zbraněmi  (zvláště v 60.- 80tých letech)

• v totalitně řízených, díky náboženství a jiným ideologiemi zakonzervovaných společnostech (typu katolickou církví  a jejími pastýři ovládajícími „stáda“ a „ovečky“  v 17. století)

• v jiných slepých cestách vývoje,

pak  nezbývá nic jiného než aspoň na nějakou dobu - než budeme o něco chytřejší a vzdělanější  - využít faktoru XX11  jako berličky našeho nedostatečného poznávání.  

Výhoda  tohoto faktoru spočívá také v tom, že nemusíme přijmout  tvrzení, které se nám díky náboženským  či jiným  tlakům vnucuje. Tedy že  někdo„nahoře“ dozoruje naše chování a jednání, resp. tzv. bdí nad námi, chrání nás. Někteří  si pod tím představují právě ufony, jiní nějakého Boha.  Jehovu, Alláha či  třeba Hospodina. Nejpravděpodobnější se ale zdá to,  že zde funguje  nějaký – možná hypertrofovaný  -  funkční instinkt sebezáchovy. Přece jen: jsme ještě  tady! Navzdory  všem hrozbám zvnějšku i od nás samých! Jak si to však rozumně  vysvětlit? A je vůbec nutné hledat pro to vysvětlení, když kolem nás se děje tolik zjevných absurdit a paradoxů, svědčících, že nežijeme v logicky uspořádaném a tedy i srozumitelném světě?

Uvedeme jen některé  z nich, které se objevily v médiích minulý týden:

• česká policie  zahájila velkou akci proti údajným vydavatelům  knihy “Základy Tauhídu. Islámský koncept Boha“, který měl napsat A.A. B. Philips, Kanadský konvertita k islámu původem z Jamajky.  Četná média  - ale i policie(!) uvádějí, že právě tato kniha  je hlavní, ne-li jedinou (!) příčinou razie v některých pražských mešitách, kam chodí za účelem bohoslužeb zdejší muslimové  (a také celá řada českých dívek, které v navázání známosti s některým zámožným  cizincem  a v následné konverzi k islámu vidí cestu, jak zplodit a vychovat potomstvo, k čemuž   se jejich čeští partneři- stávající i potenciální – vzhledem  k odlišnosti svých životních strategií nějak nemají). V případě Češek –  využívám zde poznatek opřený o  výsledky jednoho, již deset let starého výzkumu zabývajícího se motivacemi  konverze českých dívek navštěvujících tato (české veřejnosti málo známá náboženská centra)- jde ale o zcela logické chování. Nejde o Boha, jde o rozmnožování se, tedy o jeden z našich nejsilnějších   pudů. Jako každé náboženství, i islám se dá využít i zneužít fakticky k čemukoliv. Tak jako se dá katolická víra v Boha zneužít ve víru v mamon, včetně ospravedlňování české krádeže století v podobě restitučního zákona z r. 2012 iniciovaného  tlupou katolických církevních hodnostářů, nenasytných právníků, zločinných politiků a jiných  elementů. Můžeme  k tomu ovšem doplnit: a proč ne, když se ta společnost  nechává bez  zjevné způsobilosti k sebeobraně okrást? Pravda je, že právě tato krádež byla provedena velmi sofistikovaně a byla dlouhodobě  připravovaná. Patří ke krádežím typu, kdy  zloděj používá staré praxe všech přichycených zlodějů a volá „chyťte zloděje". Vnašem případě prohlašuje “co je ukradené, musí být vráceno“. Problém je jen v tom, kdo co ukradl první. Tehdejší premiér, ministr financí, poslanci i prezident, kteří na tom s preláty spolupracovali (mohli za to mít  něco přislíbeno, třeba další plnící péro do sbírky) ani dnes nejsou  hnáni k odpovědnosti. Nikdo však nešel do ulic, tím méně na barikády. A nikdo se  nesnaží   zrušit  tem zlodějský zákon.

Vraťme se však k policejní akci. Od  zdroje TPZA jsem se dověděl, že stejná kniha byla v USA vydána již v roce 2006 (u nás před dvěma lety), a je tam v běžném prodeji v síti AMAZON buď jako nový výtisk za 10 dolarů, či jako použitý za polovinu. Proč tedy by s tím měla policie, možná i tajné služby  u nás dělat takové manévry a ciráty, když to prodemokratické oligarchii v USA  nevadí? Vždyť to navíc je v rozporu se svobodou tisku!

Něco podobného  se týká inových mediálních absurdit, jako  bylo třeba  vystoupení Standy Grossů před pár dny  v TV. Ani teď  není jisté, za co  a pro co se omlouval,  ale on tvrdí, že už našel Krista.  Co našel doopravdy, a co chce udělat s těmi podvodně získanými penězi  (zneužití vysoké funkce  je podvod, to on jako  byť rychlokvašený právník dobře ví), o tom se mu ale mluvit nechtělo. Chtělo by se říci: čert ho vem. Ať se těmi svými zlodějnami zalkne.

Takových a jiných  paradoxů a absurdit kolem nás je  - a  asi i bude nadále -  dost na to, abychom si připadali jako bytosti žijící v podivném světě, kde je všechno jinak, než by mělo být.

Jen tu a tam se v některých médiích objeví i něco, co  bychom tam nečekali, a co   umožňuje regeneraci našeho smyslu pro realitu. Třeba rozhovor s fyzikem L.M.Kraussem z Arizonské  státní univerzity. Nejsilnější část  tohoto rozhovoru se týká právě původu a podstaty náboženství.  Je v něm  použitovědění, které stojí za to, abychom si ho všimli. Pokud  tímto způsobem  zkusíme sami přemýšlet  o tom, jak je možné, že lidstvo ještě existuje,  možná nám onen „faktor XX11“ nebude dělat takový problém. Prostě je mnoho věcí, k jejichž pochopení nemáme dost vědění. Jak říkal už Shakespeare v Hamletovi:  „Je mnoho věcí mezi zemí a nebem…“  Je jasné, že kdyby  se mezi nás dostal nějaký člověk z minula (a nemusela by to být ani příliš vzdálená minulost), bude mu mnohé z toho, jak žijeme, myslíme, s čím zacházíme (technika  apod.)  připadat jako z jiného světa. Nezbývalo by mu nic jiného  do doby, než se mu podaří doplnit si příslušné vědění, označit to tedy jako „faktor XX11“.

Vladimír Čermák