Například prostřednictvím anonymních akcií, kdy se nedalo zjistit, komu to doopravdy patří. Zapsáno bylo pouze, kdo je v tu chvíli držel v ruce. Zákonodárci, kteří za tento právní paskvil bojovali v parlamentu do roztrhání těla, teď mají Babišovi za zlé, že jej použil.

Přečetl jsem si zprávu OLAF. Či přesněji, začetl jsem se do ní, ale v druhé části už jsem jen marně listoval detailními právními rozbory předpisů EU a soudních rozhodnutí. Zkuste to sami, dopadnete stejně. To podstatné je nicméně zřejmé. Čapí hnízdo se deklarovalo jako malá společnost, a možná jí i bylo, ale nedá se to zjistit. Je to zamlženo právní formou, která se opírala o anonymní akcie.

Tomu se ale nelze divit, takhle se v Česku podnikalo standardně. Proto to nepřišlo divné ani těm, kdo dotaci schvalovali, ani těm, kdo ji pak zkoumali v auditech. Systém anonymních akcií umožňuje, aby ani záznamy z valných hromad neřekly, komu to vlastně patří. Na valných hromadách prý prezenční listiny ani nebyly třeba, protože hlasovaly akcie.

Kdybych tedy měl označit klíčovou pasáž zprávy OLAF, viděl bych ji v následujícím sporu se znalcem, který roku 2015 zpětně posuzoval způsobilost společnosti Farma Čapí hnízdo získat dotaci pro výstavbu kongresového centra:

„Znalec poskytuje informace o vydání 20 akcií na doručitele společností Farma Čapí hnízdo a.s. a popisuje všeobecné podmínky nakládání s tímto druhem akcií, jejich používání a převádění. Tvrdí, že předložení takovéto akcie na valné hromadě představuje jediný náležitý způsob, jak provést ověření skutečných vlastníků akcií.

OLAF upozorňuje, že v souladu se stanovami společnosti Farma Čapí hnízdo a.s. nebylo zapotřebí, aby akcionáři předkládali akcie, když se účastní valné hromady. Stanovy konkrétně uvádějí následující: "Akcie lze kdykoli převádět, práva spojená s vlastnictvím akcií připadají osobě, která je schopna akcie poskytnout, nebo je schopna doložit - na základě písemného potvrzení o úschově akcií - že tyto akcie byly uloženy na její jméno ve shodě s platnými předpisy."

Znalec dále uvádí, že vlastnictví akcií se může změnit ze dne na den a tyto převody nejsou nikde zaznamenány. Rozhodujícím okamžikem proto je předložení akcií na začátku valné hromady a provedení zápisu o jejich vlastnících. Podle znalce nemůže notář, účastnící se valné hromady, ověřit vlastnictví akcií, neboť mohly být převedeny na nového vlastníka krátce před valnou hromadou.

OLAF chápe povahu akcií na doručitele. Nicméně společnost, která vydala takové akcie a následně si podala žádost o dotaci a také ji dostala, přičemž je pro tuto dotaci způsobilý pouze malý a střední podnik, musí mít na zřeteli své závazky vyplývající ze smlouvy o poskytnutí dotace. Vzhledem ke skutečnosti, že společnost může nabýt nebo pozbýt statusu SME ze dne na den na základě pouhé změny vlastnické struktury a představitelé takovéto společnosti jsou povinni informovat příslušné úřady o této změně a následné ztrátě statusu SME, je zapotřebí, aby uchovala věrohodné záznamy o svých vlastnících. Existují prostředky, jak takovéto záznamy uchovávat, jejich použití nicméně nebylo během procesu vyšetřování u OLAF doloženo.“

Jenže tohle je spor civilizovaného světa s českou právní divočinou, která vznikla k obsluze legislativně nenapadnutelného privatizačního rozkrádání těmi správnými hochy, co spolu mluví. A kdo tahle pravidla nedodržel, nebyl účastník, ale oběť.

Netřeba dlouze rozvíjet, kdo tenhle systém vymyslel a jak jej do krve hájil. Kolik marných pokusů opozice v parlamentu proběhlo, aby se anonymní vlastnictví trochu narušilo, a jak se vždycky podařilo cestou pozměňovacích poslaneckých návrhů dosáhnout toho, aby skutečný vlastník zůstal ve skrytu nějakého fondu nebo polo tajného seznamu, který nemusí být aktuální. A teď nejvíc křičí ti, kdo prolévali krev za právo neprůhlednosti vlastnických vztahů.

Vyšetřování OLAF muselo nakonec problém vlastnictví obejít úvahou, která se opírá o rodinné vazby:

„Vyšetřování OLAF dospělo k závěru, že rodinné vazby mezi osobami zapojenými do vlastnictví Farmy Čapí hnízdo a.s. a Agrofert Holding a.s. se zdají být takové, že poskytly těmto osobám příležitost působit společně za účelem ovlivnění obchodních rozhodnutí dotčených podniků, což znemožňuje, aby na tyto podniky bylo nahlíženo jako na ekonomicky nezávislé subjekty. Tyto dva podniky lze považovat za "propojené" v rámci příslušných právních předpisů vzhledem k faktu, že pomocí skupiny fyzických osob jednajících společně tvoří jedinou ekonomickou jednotku.“

Byla tu tedy „příležitost“ a podnik „lze považovat“. To bude pro soudy oříšek.

Další výhrada se týká údajů v žádosti o dotaci:

„Vyšetřování dále odhalilo, že představitelé příjemce projektu poskytli nepravdivé informace a zatajili důležité informace před orgánem řídícím operační program, když v roce 2008 podali žádost o projekt a podepsali smlouvu o poskytnutí dotace. Zatajené informace ukazují, že společnost příjemce dotace nebyla znevýhodněna tak, jak je to typické pro malé a střední podniky. V souladu s platnými právními předpisy je tudíž Evropská komise oprávněna takovémuto příjemci odmítnout poskytnutí finanční podpory. Poskytnutí finanční pomoci podniku, jenž není znevýhodněn způsobem typickým pro malé a střední podniky, by bylo v rozporu s pravidly poskytování státní podpory, neboť takováto podpora bude mít zjevně za následek vážné narušení hospodářské soutěže.“

Není znevýhodněn „typicky“, nemá nárok. I s typickým znevýhodněním si tedy budou muset soudy pohrát.

Když to shrneme, OLAF tvrdí, že Farma Čapí hnízdo, a.s., byla společnost s vlastnickým propojením s Agrofertem, přestože to nejde vzhledem k anonymním akciím doložit. Podle OLAF však toto důkazní břemeno leží na žadateli o dotaci. Čapímu hnízdu se vytýká, že nevyvinul úsilí, aby z ním zůstávala papírová vlečka, která takové propojení vyvrací.

Propojení nicméně OLAF odvozuje z příbuzenských vztahů, jenže to je příbuzenství s osobou Andreje Babiše, nikoliv nutně se společností Agrofert. Další formy propojení mezi projektem Čapího hnízda a společností Agrofert Holding a.s. (a společnostmi na něj napojenými) OLAF vidí skrze osoby zapojené do společnosti a řízení projektu Čapí hnízdo, dále skrze záruku za bankovní úvěr, kterou poskytla společnost Agrofert Holding a.s., a konečně skrze nemovitosti, použité během realizace projektu a vlastněné skupinou Agrofert.

To všechno může být pravda, ale proč by to mělo být trestné? Že někdo spolupracuje s určitými osobami? Že někdo získal záruku za úvěr? Že někdo použil i cizí nemovitosti na realizaci projektu a snížil tak jeho náklady?

Tomu se věnoval i mimořádný audit Auditního orgánu Ministerstva financí z května 2016.

V dopise adresovanému bruselskému DG REGIO pak auditoři uvádějí, že prověřili celkové výdaje, potvrzené v daném projektu, a označili je za způsobilé. Rozsah auditu byl však podle auditorů omezen vzhledem k faktu, že jej nemohli provádět také u jiných ekonomických subjektů, než byl příjemce dotace. Podle jejich názoru by byly takovéto kontroly nezbytné, pokud by Auditní orgán měl vyhodnotit, zda jiné společnosti provázané s příjemcem dotace působily na stejných relevantních nebo sousedních trzích, a tudíž by musely být vzaty v úvahu při vyhodnocení jejich náležitosti mezi MSP.

Je tedy o to, zda byla dotací narušena hospodářská soutěž malých a středních firem, kdyby malá firma dělala s pomocí velké firmy totéž nebo něco podobného jak velká (to je ono působení na stejných nebo sousedních trzích) a byla tak vůči ostatním zvýhodněna. K tomu však ve zprávě nacházíme informace, že Čapí hnízdo se zkoušelo živit kongresovou turistikou, ale zachraňovala jej reklama. Tu kupoval Agrofert. To bylo jistě pro Čapí hnízdo příjemné, ne-li existenčně významné. Ale trestné??

V samotné výzvě, ze které pak byla dotace čerpána, jsou malé a střední podniky definovány na základě splnění dvou kritérií, tj. počtu zaměstnanců a výše ročního obratu nebo bilanční sumy roční rozvahy. Uvádí se také povinnost vzít v potaz údaje partnerských a propojených podniků. Podnik má také doložit případné změny v minulosti.

Tady je zřetelný konflikt – žadatel o dotaci vydává za minulost poslední prosinec předchoziho roku, zatímco OLAF předpokládá závěrku za předchozí uzavřené účetní období. Roku 2008 ho nezajímá srovnání s 31. prosincem 2007, ale s účetní závěrkou za rok 2006.

Požadavky OLAF nejsou nesmyslné, a kdyby bylo něco podobného autoritativně vyřčeno roku 2008, budu za to bojovat. Vlastně jsem se do podobných bojů zapojoval, i s vědomím, že nemůžu vyhrát. Český mafiánský kapitalismus už byl ve fázi systémové korupce, jak ji popisuje Vladimíra Dvořáková ve svém poučném traktátu Rozkládání státu. Už grafické zobrazení jeho obálky ukazuje, o co jde, protože se titul dal číst i jako Rozkrádání státu.

Systémová korupce umožňuje získávat výhody nikoliv příležitostným obcházením úřadů s plastovou taškou plnou peněz, ale tím, že mám politiky na výplatní listině, a oni zařídí, aby právo vždycky stálo na mé straně, například správnou formulací předpisů. Korupčník už si nekupuje úředníka nebo politika, ale celý systém. Dvořáková to dokládá třeba zneužíváním děr v zákonech, které nevznikly náhodou:

„Proč poslanci problém, který je dobře znám, neřeší? Odpověď je jednoduchá, protože jim to vyhovuje. Určit si pravidlo podle momentálních potřeb je přece ideální. Z výše uvedeného principu, že demokracie má jasná pravidla, nejasné výsledky, se tak dostáváme k principům nedemokratickým – nejasná pravidla, jasné výsledky.“

OLAF se ponořil do houští, ve kterém je nebezpečno. Proto se zaštiťuje desítkami stránek citací z předpisů a soudních rozhodnutí, které na nás působí jako nesnesitelné byrokratické násilí. Kde však není vůle, tam musí být tlak. Detailní rozbory působící dojmem třepení chlupu podél jsou nutné v prostředí bez důvěry. Z tohohle právního hnusu musíme ven. Zprávu OLAF čtu hlavně jako návod, jak se zbavit systému, který ani v auditech nedokáže poznat, co je správné. Ovšem trestat ekonomický subjekt za to, že se choval podle existujícího práva, to by byla novinka.

Evropská dotace pro malé firmy je podle OLAF jen pro ty znevýhodněné. Musíme to zřejmě chápat tak, že malé firmy se mají chovat správně i tam, kde to české předpisy nevyžadují. Jinými slovy, dostanou příspěvek, aby se mohly chovat sebevražedně vzhledem k české právní divočině. Jsou motivovány, aby překonaly vlastním úsilím to, co není s civilizovaným světem kompatibilní. Jsou vtláčeny do role Dona Quijota a dostávají příspěvek na bodlo, aby mohly zaútočit na větrné mlýny.

Dal bych přednost tomu, kdybychom kompatibilní byli.