Petr Žantovský: Otevřený dopis Sinclairu Lewisovi

OTEVŘENÝ DOPIS

Vážený pane Lewisi, opustil jste tento svět jako pětašedesátiletý před pětašedesáti lety. To vlastně vůbec není důležitá informace. Jen mi napadlo porovnat čas, který Vám byl vyměřen, s časem, který následoval.

29. května 2016 - 07:00
 Důvod je vlastně prostý. Jak víte, a Vy určitě lépe než mnozí jiní, dějiny se umí zatraceně nepříjemně opakovat a lidé v nich bývají po všechny časy stejně nepoučitelní. O tom jste ostatně napsal horu knih a dali Vám i Nobelovu cenu za ty knihy. To se ještě literární cena dávala za literaturu, a ne jen za politické postoje či proklamace jako dnes, ale to jen na okraj.

Napsal jste horu knih, ve školách se z nich učí, pokud vůbec nějaká, leda tak Arrowsmith či Krev královská. Skoro nikdo už neví, že jste uměl napsat i docela napínavý příběh Past na muže či úchvatnou satiru Muž, který znal Coolidge. Zvlášť ta druhá by mohla sloužit kdejakému troubovi i dnes a u nás jako zrcadlo, kam až lze dojít v nekonečné touze přihřát svou malost ve světle velkých a svou bezvýznamnost povýšit tak trochu ukradeným významem těch významných. Pro mne však jste už řadu let především autorem knížky U nás se to stát nemůže. Vyšla česky, pokud vím, jen jednou, v září 1936. Od té doby už nikdy, ani po válce. Pokud vím. Přemítal jsem, proč tomu tak je. Kniha je to přece silně angažovaná, protifašistická, protitotalitní… Kdo ji četl, ví, že jde o metaforu vítězství mocného brutálního zla v maloměstsky konzervativní Americe. Tam se prý přece nemůže stát, aby národ oblbnul nějaký křikloun Adolfova střihu. Nikdo by přece nedokázal Američana postavit proti Američanovi, navíc jen tak, bez důvodu, jen pod vlajkou z nějakých brožurkových mouder vyčtené propagandy. Američan se přece nesníží k tomu, aby fízloval, bonzoval, udával, prostě do neštěstí uvrhal jiného Američana. Kam by Amerika došla. Jeť rájem lidskosti, svobody a volnotržních ideálů. Tak jaký fašismus? Jaká totalita?

A vida, přece se to stalo. I tam, kde prý se to stát nemůže (avšak pan autor dobře věděl, že může, právě proto vetkl do čela té knihy onen název). Jako by viděl do zítřka, rozhodně ne jasného a zářivého. Pro něj tím zítřkem byl nejen evropský Adolf, ale zástupy malých amerických tentononců, kteří „znali Coolidge“ a potřebují se předvést světu v celé svojí velikosti. A netleská-li se jim dostatečně, inu, to se vymyslí nějaký ten Výbor pro neamerickou činnost. Nebo Patriot Act. Nebo cokoli, co dělí občany na plnoprávné a bezprávné, na lepší a horší, na pravdu a lásku či lež a nenávist (odněkud nám to heslo asi bude povědomo, že…).

Nu a od tohoto dělení na jedny a druhé je velice blízko k sepisování seznamů, vyvážení nepohodlných za nějaké dráty, střežení, mediální denunciace, exkomunikace, čas od času opepřené nějakou tou justiční vraždičkou – ve jménu dobra, jak jinak.

Amerika dnes je zemí, která vede po celém světě sedm válek. Je zemí, která doposud má v čele jediného prezidenta, jenž dostal Nobelovu cenu za mír jen proto, že slíbil, že ukončí tři války, co zdědil po svém předchůdci. A ejhle, laureát té ceny nejen neskončil tři války tehdejší, ještě stačil zahájit a do krvava rozjet čtyři nové. Stal se tím pádem prezidentem s největším válečným skóre v amerických dějinách. Inu, kdysi se Nobelova cena míru dávala vskutku za mír, nikoli za válku. Průkopníkem, který dostal poprvé tu cenu za vraždění, byl jakýsi Arafát, avšak to, pokud vím, nebyl Američan.

Otevírám s tímto vším vědomím, že dějiny se nejen opakují, ony se přihoršují, Vaši knihu, vážený pane Lewisi, a nedá mi to, abych závěrem svého dopisu neocitoval alespoň jediný odstavec, ze strany 268 českého překladu. Je v něm totiž esence nejen Vaší doby, ale i té naší a bohužel asi všech. Protože vždy a všude se „to stát může“. Neměli bychom na to zapomínat.

„Nejen pošetilé, přímo šílené se zdálo vydávat se nebezpečí mučednictví ve světě, kde fašisté pronásledují komunisty, komunisté sociální demokraty, sociální demokraté každého, kdo za to stojí; kde „árijci“, kteří vypadají jako Židé, pronásledují Židy, kteří vypadají jako árijci, a kde každý státník a duchovní chválí mír a zároveň bez obalu prohlašují, že kdo chce mír, musí se připravovat k válce.“

V plné úctě

Váš vděčný čtenář

Petr Žantovský


Anketa

Který z premiérů podle Vás hájí více národní zájmy své země?