Elegantní start k nebeským výšinám a potom výbuch, spousta kouře a nezvratný pád do mořských hlubin.

Hry na vyvedení ČSSD ze scestí, na které ji sami zavedli, se chopili ti samí političtí lídři v demisi, kteří přivedli ČSSD na práh politické bezvýznamnosti a během jednoho jediného volebního období dokázali promrhat dvě třetiny volebních preferencí. Lídři, kteří si jako členové politického grémia ČSSD v rozporu se Stanovami ČSSD uzurpovali v předvolebním období prakticky veškerou rozhodovací moc, nesvolávali nebo odkládali na neurčito zasedání P ČSSD a ÚVV ČSSD, připravili, opět v rozporu se Stanovami divadlo ve Slovanském domě, na němž v rozporu snad se všemi pravidly schvalování stranických dokumentů bylo přijato cosi, co mělo název Volební program ČSSD. Program, který se líbil snad jen volebním lídrům. Členské základně a hlavně voličům však už nikoli.

Je bohužel pravdou, že nebýt letité intelektuální genocidy, kterou v roce 2003 po údajné a Zemanem vymyšlené zradě 27 poslanců ČSSD při prezidentské volbě zahájil Miloš Zeman a jeho věrní a která se stala záminkou k vyřizování účtů v ČSSD na všech stupních a všemi směry, kde se obětmi stali zpravidla ti chytřejší, schopnější, pracovitější a úspěšnější, protože byli v ČSSD vždy v menšině, vygradované v letech 2011 – 2017 prostřednictvím bratrovražedného boje Sobotkovců a Haškovců, pravděpodobně by řada současných lídrů v demisi a mnoho a mnoho dalších na všech stupních řízení ČSSD v reálné a regulérní předvolební soutěži nemohla nikdy získat posty, které získala ne díky svým schopnostem a znalostem, ale díky dohodám „mocných“.

A tak vznikla generace rádoby vůdců, kteří nikdy vůdci nebudou, protože nejsou zvyklí o svá místa bojovat, naučili si je vysedět stylem, kdo nic nedělá, nic nezkazí, kdo nic nezkazí, je pochválen, kdo je pochválen, je povýšen, a to až do momentu, kdy v souladu se starým dobrým Parkinsonem dojdou na funkci o jeden stupeň vyšší, než na kterou stačí. A předobraz neschopného, nepřitažlivého, nezajímavého a prohrávajícího managementu je na světě.
 
Paradoxem doby k neštěstí budoucí ČSSD je, že ji v současné době zastupuje v Poslanecké sněmovně až na výjimky parta frustrovaných, poražených, ponížených a neúspěšných lídrů, kteří nemají kapacitu, invenci ani sílu vytáhnout ČSSD prostřednictvím svého politického působení zpět na výsluní. Ostatně symptomatické je, že za první úspěch své práce ve sněmovně označil nový předseda klubu fakt, že z 15 - ti poslanců už má 14 nejméně místopředsedovské funkce – ano, o to v tuto chvíli opravdu jde.

Stejně tak naivní a hloupý pozměňovací návrh k zákonu o státním rozpočtu na navýšení sociálních výdajů o více než 3 mld. Kč, o kterém se voliči nikdy nedoví ve světle péče poslanců ČSSD, ale naopak dá Babišovi větší manévrovací prostor k dalšímu uplácení svých voličů ze státního rozpočtu v roce 2018.


Přestože Stanovy ČSSD jasně říkají, že předsednictvo ČSSD se má scházet 1x měsíčně, lídři v demisi pokračují v praxi roku 2017, nadále se schází pouze sami se sebou a vykazují tak všechny znaky zacyklené elity, která se neradí s nikým a nijak, jen sama se sebou.

A místo, aby těch pár zbylých poslanců ČSSD osnovalo plány, kterak se naplno vrhnou do tolik potřebné permanentní kontaktní volební kampaně a začnou objíždět obce, města a regiony a vysvětlovat těm, kteří se k ČSSD obrátili zády, že jim jako sociálně demokratická strana máme co nabídnout, se po hlavě vrhají do už jednou prokázaného nesmyslného víceboje, kdy chtějí být současně poslanci, ministry a členy vedení strany, takže jim opět nezbude čas na řízení strany a na každodenní práci s voliči, bez které mohou jen těžko nalézat témata, která skutečně voliče ČSSD trápí, v domnění, že jim bude stačit své plány, záměry a cíle sdělovat prostřednictvím médií. Nejde jim o ČSSD, jde jen a jen o ně samotné.

Přitroublé vyjednávání s Babišem o tom, kdo zasedne v jeho druhé vládě, bez jakékoli konzultace a mandátu alespoň od předsednictva ČSSD, které Babiš zlomyslně a jednostranně ukončil s tím, že si počká na sjezd, která parta vlastně vyhraje, protože dle něj neměl vyjednávací tým ČSSD shodné (nikoli programové, ale personální) priority a podmínky, je toho důkazem.

A do toho se veřejnost dozvídá od jednoho z hlavních uchazečů o post předsedy strany, a to po třech letech neviditelného působení v pozici místopředsedy ČSSD, že o tom, jestli vůbec bude ČSSD vyjednávat s Babišem o vstupu ČSSD do vlády, rozhodně až sjezd, který ale takový bod programu nemá a jednání, kterých se sám zúčastnil, už jsou v plném proudu.  

A sjezd se nehodlá, navzdory zdravému rozumu, ani zabývat dalším programovým směřováním strany a hledáním nových témat, přestože ji na podzim čekají krajské volby v Praze, celostátní komunální volby a volby senátní, kde ČSSD obhajuje 13 mandátů.

A to navzdory tomu, že odborné zázemí strany, představované členy odborných komisí, tvoří několik stovek odborně fundovaných expertů. Jejich vliv na rozhodování strany v programových otázkách a tvorbě předvolebních témat je prakticky nulový. Stanoviska komisí, předávaná v posledních letech vedení strany prostřednictvím usnesení komisí, byla soustavně ignorována a komise se obvykle nedočkaly žádné zpětné reakce. Často se jednalo o stanoviska, na kterých pracovali členové komisí s velkým nasazením a dlouho dobu. Mlčení vedení strany bylo nejen nerozumné, ale i nezdvořilé. Ignorování výstupů odborných komisí v praktickém rozhodování vedení strany či ministerstev vedených představiteli ČSSD navíc často vedla k politickým chybám, kterým by vnímání názorů odborníků předešlo.

Podobně tomu bylo i při tvorbě posledního stranického programu, kdy byly názory odborných komisí často zcela ostentativně ignorovány, a tvorba tohoto důležitého dokumentu byla svěřena anonymním externistům. To se samozřejmě odrazilo na nekvalitě posledního stranického programu. Vše, co se dělo okolo jeho přípravy, ukazovalo v plné nahotě zcela formální přístup vedení strany k programovým otázkám. Tento přehlíživý postup vůči odbornému zázemí ČSSD byl ostatně v logice předchozího vývoje, kdy byly programové otázky na posledních dvou sjezdech strany zařazeny až na samý konec jednání a na předposledním sjezdu byly programové otázky moderátorem z jednání dokonce vypuštěny.

Politici ČSSD, působící ve významných funkcích v legislativě i exekutivě, se na jednání komisí odborného zázemí dostavovali v posledním období výjimečně a s formulovanými doporučeními komisí nepracovali vůbec, nebo jen selektivně. I v tomto jednání se často projevoval alibistický formalismus. Aparát ministerstev vedených politiky ČSSD v koaliční vládě 2014–2017 začal i v programových otázkách nahrazovat odborné zázemí strany, což se po odchodu ČSSD z vládních pozic jeví jako mimořádně neprozíravé.

Do práce odborného zázemí strany zasáhlo velmi negativně také byrokratické rozhodnutí o přeregistraci členů komisí v roce 2015, které bylo snad vedeno dobrou snahou o oživení práce komisí, ale jeho nesystémové a formální provedení přineslo jen rozčarování.


Požadované výsledky se samozřejmě touto metodou nemohly dostavit a motivace členů odborného zázemí k dobrovolné práci značně utrpěla. Tento nevhodný zásah byl navíc jedinou pozorností, kterou vedení strany komisím v posledních letech věnovalo. Komise byly ponechány svému osudu a téměř všechny pokusy o rozumnou komunikaci s vedením strany vycházely naprázdno. Naprosto kontraproduktivní potom bylo oslabování zázemí komisí v Lidovém domě.

V činnosti útvarů public relations před volbami, které své výstupy s odbornými komisemi nijak nekonzultovaly, docházelo k závažným zkratům, zkreslením a chybám v komunikaci programových cílů strany na veřejnosti. Někdy se jednalo až o trapnosti. Není divu, že voliči ČSSD se v tom, kdo vlastně je ČSSD, co chce, kam kráčí, koho chce vlastně zastupovat, tak trochu ztratili.

A tak řada zoufalých členů strany dospěla k názoru, že ono je možná docela jedno, kdo ve straně zvítězí, jen kdyby se už konečně začal zabývat úklidem toho svinčíku uvnitř strany - myslím organizaci, finanční zdroje, členskou základnu apod.

Obávám se ale toho nejhoršího, že sjezd opět po dohodách ve stylu, jak ty mně, tak já tobě, navolí takovou sestavu, za které formalismus a alibismus dál pokvete, za které hospodářství strany půjde od pěti k nule, za které se dál bude šetřit na organizační struktuře včetně likvidace okresních sekretariátů a za které se bude dál jen udržovat to chátrání, které prakticky v přímém přenosu zažíváme.

Podle výsledků okresních a krajských konferencí je zřejmé, že ani teď ČSSD nenašla vnitřní sílu, která by byla schopná tento trend zvrátit. Ti, kteří vedli stranu v posledních letech, tak důkladně likvidovali všechny své byť jen trochu potencionální soupeře, že už ve vrcholných funkcích prakticky nezbyl nikdo, kdo by byl trochu osobnost. Takže se sociální demokraté budou smířit jen s tím, co je v nabídce.

Ať už to však bude kdokoli, je velmi pravděpodobné, že vedení strany bude mít opět pouze jako vedlejší „pracovní poměr“ ke svým funkcím v parlamentu či ve vládě……

To však bude znamenat v předvolebním období, kdy ani členové ČSSD nechtějí v komunálních volbách (snad s výjimkou větších měst, kde ale zase mají velmi malou šanci na úspěch) kandidovat pod značkou ČSSD, o nečlenech ČSSD ani nemluvě, jen další pokles volebních preferencí strany do hodnot pod hranicí volitelnosti a blížících se hodnotám politické bezvýznamnosti.

A zejména nevyhnutelné ztráty dalších senátních obvodů a též pozic na pražském magistrátu, většiny malých i větších radnic na většině území ČR budou pro vliv ČSSD na politické scéně a také pro její hospodaření znamenat tak těžkou ránu, která ji může na dlouhý čas srazit mezi politicky naprosto nevýznamné subjekty.

Inu loď, kterou nikdo schopný nekormidluje, začne dříve nebo později připomínat Bludného Holanďana nebo možná spíš Loď komediantů .....