Svátek má: Vojtěch

Komentáře

Petr Štrompf

publicista

Polední televizní politické meníčko. Za hodně i za málo

Už je jakýmsi folklórem, že v neděli před obědem, při obědě či ještě krátce po něm, k nám promlouvají politici, pozvaní televizními moderátory.

Jak na komerčních stanicích, tak i na té veřejnoprávní. V podstatě takový kolotoč tváří, které s menší či větší obměnou rotují po diskuzních pořadech. Divák už je zvyklý na ledasco a když si dál zvykat nechce, jednoduše přepne na jiný program. Nebo raději už v poledne televizi vůbec nezapíná. K nedělnímu obědu přece patří i ta dnes už poměrně vzácná zbožná, ničím nerušená rodinná chvilka.

Jenomže jsou profese, které si tu zbožnou chvilku klidně odepřou, protože se buď u politických diskuzí buď dobře baví, nebo nevycházejí z úžasu. Především nad tím, jak ten který politik mění své názory, nebo neustále papouškuje naučených pět deset frází a tím pro něj duševní námaha končí. Podle toho to pak v politice vypadá a světě div se, jsou to právě tito politici, kteří do televizních diskuzních pořadů docházejí docela rádi. Protože na vině je většinou moderátor, který si taky donekonečna nemůže vymýšlet nové otázky, a tak buď improvizuje, nebo sbírá cenné minuty vlastním monologem, aby dokázal, že o problémech dneška taky něco ví. Nic ve zlém, vědět něco logicky musí, ale měl by to vědět i pozvaný host. Pozorný divák si po čase ale všimne, že trpí únavou jak hosté, tak moderátoři a zejména divám sám. Proč? Protože unavují i samotné televizní tváře. Žádná rotace změny moderátorů, která by okysličila jinak nebezpečně statické pořady, sloužící jen k tomu, aby byl dotyčný politik aspoň vidět, když už zrovna nedebatuje. A když ano, řekl vše tisíckrát předtím.



To už mu oči padají pod stůl a lze se podivovat, že hlavu nad stolem ještě udrží i moderátor. Kritik pak křičí cosi o duševní hygieně, čili nekoukatelnosti na tyto diskuze. Málo platné, nic z toho si dramaturgie televizních stanic nebere k srdci. Není těžké uhádnout proč. Jsme tu přece sehraná parta, taky trochu trpíme megalomanstvím a hlavně nám do práce nebude nikdo kecat. Koncesionář nás nezajímá, platit musí a my máme své jisté. Právě proto, že jsme sehraná parta.  Komerční stanice jsou na tom úplně stejně, jen s rozdílem absence koncesionářů. Dokud sypou reklamy, pak si budeme před kameru zvát, koho chceme. V pořádku. Reklamy nechť sypou, ale těch amatérů by moho trochu ubýt. Nelze se pak divit, že protřelým politickým mazákům je s těmi milými oduševnělými tvářičkami tak dobře. Jenom divákovi zase moc ne. Nedělní chvilka poezie by místo toho docela bodla.

Petr Štrompf