Česká společnost je po dvojích volbách a neobvyklá kombinace  jejich výsledků vyvolává řadu otázek.

Vládní koalici tvoří tři strany, z nichž každá ve volbách dopadla jinak. Jako celek lze říci, že strany vládní koalice volby vyhrály. Krajské volby vyhrálo hnutí Ano, ovšem s výsledkem kolem 21% při volební účasti 35%. Velmi úspěšná byla KDU a zcela propadla ČSSD. Senátní volby jednoznačně vyhrála KDU a propadlo Ano a debakl utrpěla ČSSD.

Výsledky současné vlády nejsou špatné, státní rozpočet je v tomto roce v dobré kondici, důchodcům se přidalo, rostou platy, HDP, klesá nezaměstnanost. Ovšem tyto výsledky je třeba zrelativizovat přihlédnutím k předchozí zločinecké a neschopné vládě, takže každá normální následná vláda musela být úspěšná. Navzdory těmto výsledkům hlavní strana vládní koalice ve volbách propadla. Příčiny je proto třeba hledat jinde než ve výsledcích vládnutí, kterými se ČSSD chlubí. Příčin je jistě celá řada, chci však upozornit na jednu z možných příčin. Vyprazdňování politiky a rozpouštění legitimity ČSSD.  

Rébusem těchto voleb jsou příčiny zcela odlišných výsledků politických stran jedné vládní koalice. U krajských voleb můžeme operovat s regionální politikou, ale proti tomu hovoří skutečnost, že hejtman jihomoravského kraje Michal Hašek po většinu volebního období byl ve výzkumech hodnocen jako nejlepší hejtman. Vnesme do řešení rebusu další proměnou-církevní restituce. Drtivá většina národa byla proti církevním restitucím a přesto KDU-ČSL garant církevních restitucí a politický reprezentant katolické církve se stal v senátních volbách jednoznačným vítězem.  


ČSSD ve svém volebním programu slibovala nápravu církevních restitucí, avšak po volbách tento slib smetla ze stolu a alibisticky si přizvala k jednání o vládě KDU-ČSL. Hypotézu o vlivu církevních restitucí na legitimitu ČSSD naznačuje obhajoba pozice jihočeského hejtmana sociálně demokratickým kandidátem Jiří Zimolou, který prosazuje alespoň zdanění finančních náhrad církvím.  

Příznivci ČSSD byli šokováni metamorfózou Lubomíra Zaorálka po převzetí ministerské funkce na růžového K.Schwarzenberga. Sociálně demokratická strana s ministry Zaorálkem a Dienstbirem na palubě nemůže plout dopředu, ale může jít jen ke dnu. V otázce migrace občané slyšeli opatrné a oportunistické našlapávání předsedy ČSSD a po brexitu sociálně demokratický ministr občanům vysvětloval, že nemohou v referendu rozhodovat, protože jsou hloupí.

Voliči nejsou homogenní skupina, ale celkový elektorát je strukturován podle zájmů a dalších znaků. Tato struktura není strnulá, ale přelévá se a proměňuje. Každá strana musí počítat s vývojem svého elektorátu, tedy i ČSSD.

Domnívám se, že volební debakl ČSSD je důsledkem toho, že svým chováním tato strana ztrácí u svých voličů legitimitu. Přestože její volební potenciál je mnohonásobně vyšší než KDU-ČSL, tak volby prohrála. Slibovala nápravu církevních restitucí, slib nesplnila a volič si to pamatoval a ČSSD mu nestála za to, aby šel k volbám. Malý elektorát KDU charakterizovaný pozitivním postojem k restitucím byl uspokojen tím, že KDU-ČSL restituce ubránila a její legitimita u jejích voličů stoupla a proto jim stálo za to k volbám jít. Při extrémně nízké účasti a radikálně odlišném chování segmentů elektorátu, volby vyhrála málo početná skupina stoupenců církevních restitucí, jejichž strana se chová konzistentně a jejími voliči je proto potvrzována její legitimita.