Svátek má: Milan

Komentáře

Předvolební bizár

Nemám rád slovo „bizár“, tak módní mezi dnešními mladými lidmi. Trochu mi to slovo navozuje výrazy zvukově příbuzné, třeba škvár, cár, spár, zkrátka žádná milá představa.


Když jsem však otevřel povědomě modrošedou obálku s volebními lístky do Evropského parlamentu, nenapadlo mne žádné lepší jednotící slůvko, než právě ten bizár.

Předně: Obdržel jsem kandidátky čtyřiceti stran či hnutí. Celkově má naše země v tomto podivuhodném orgánu rezervováno jednadvacet křesel. Kdybych to tedy jednoduše znásobil, tak dojdu k závěru, že v naší zemi je zhruba osm stovek lidí přesvědčeno, že by měli v EP zasednout, že pro to mají dispozice a schopnosti. Pravda, ne každý subjekt vyslal do boje všech jednadvacet žen či mužů, ale zase nejeden subjekt kandiduje lidí víc, než je v EP pro Čechy místa. Těžko říci, co tím tyto partaje sledují. Že by jejich kandidáti byli tak hubení, aby se vešli dva do jedné sesle?

Na druhou stranu, je velké štěstí, že do EP nekandidují všechny u nás uhnízděné politické subjekty. Jejich seznam najdete rovněž v té obálce. Je jich víc než dvě stovky, většinou se svým názvem vejdou na jediný řádek, jen Petr Cibulka se svým Pravým blokem zabírá volby od voleb víc řádek: letos jsem jich napočítal dvacet osm. To je ovšem poukaz na zápis do Guinessovy knihy rekordů, nikoli na vážný vstup do politické arény.

Je ovšem též pravda, že i z té kandidující čtyřicítky jste patrně o mnoha stranách či hnutích jakživo neslyšeli. Namátkou „Ne-volim.cz“, „Pro Česko“, „Jsi pro?“, „Tvůj kandidát“ (to je rekordní subjekt – kandiduje jedinou osobu). Jistý druh pobavení vyvolá četba celého názvu volebního subjektu „Svobodní, Liberland a Radostné Česko – Odejdeme bez placení“. Mají-li poslední tři slova být esencí politického programu, pak v našich poměrech nelze vyloučit, že se úspěch dostaví. Jiné partaje to pojednávají tak nějak „aby to zůstalo doma“, třeba „Agrární demokratická strana“, za níž jdou do boje Šrámek Pavel, Šrámek Petr, Mittner Ivan i Mittner Vladislav. Pohříchu pouhými dvěma představiteli se hlásí o slovo subjekt s názvem „První republika“. To sice zní slibně, ale i mnohoznačně. Vzhledem k tomu, že subjekt pochází z Liberce, tak zde za oné První republiky, konkrétně v letech 1935-38, ve volbách parlamentních i komunálních vítězila Sudetoněmecká strana K. Henleina. Směřování strany První republika půjde, doufejme, jinudy.

To naprosto jasno máme při pohledu na lístek „Demokratické strany zelených – Za práva zvířat“. O práva zvířat se do EP chystá vyrazit bojovat lako lídr kandidátky paní, která se prezentuje jako „předsedkyně spolku Německý ovčák v nouzi“. Vida, i pejskové budou mít v Evropě zastání, pokud…

Ale i jiní kandidáti se prezentují zajímavými profesemi. Jeden z „Ne-volim.cz“ například o sobě sděluje světu zásadní poznatek, že je „člen petičního výboru za obnovení tratě Lovosice – Teplice“. Lídr téže kandidátky je zase prý „dopravní specialista kolejových vozidel“. Inu, v hnutí mají asi slabost pro mašinky.

To PhDr. Miroslav Sládek, lídr strany nesoucí jeho vlastní jméno, o sobě píše, že je „bojovník proti bezpráví a totalitě“. U známého vzpěrače Zaremby kandidujícího za Dělnickou stranu aspoň opravdu všichni vědí, že byl, jak o sobě popravdě říká, olympijský vítěz. To se nedá vymazat.



Leč dosti humoru, jakkoli nechtěného. Z hlasovacích lístků se dá vyčíst mnoho dalšího, podstatnějšího. Tak například to, kolik se tu vyskytuje sběratelů funkcí. Třeba Piráti nabízejí na své kandidátce do Evropského parlamentu stávajícího poslance parlamentu českého, několik zastupitelů měst a obcí, dokonce „mediálního analytika Kanceláře primátora Prahy“. Hm, opravdu hvězdný tým.

Na kandidátce ODS zakopneme o muže, jenž byl už třikrát ministrem, místopředsedou vlády, senátorem, velvyslancem, místopředsedou strany – jen ta eurotrafika ho zatím míjela. Zatím?

Zajímavé jsou také různé přestupy a přeskoky. Příkladně bývalý předseda Strany zelených Štěpánek kandiduje za koalici TOP 09 a STAN, stejně jako manželka jiného předsedy též Strany zelených (Bursíka). Že by nám konzervativci zelenali?

Z bývalých významných členů hned několika stran se skládá kandidátka České suverenity. Je zde stále se soudící středočeský exhejtman, dva exposlanci sociální demokracie, exsenátor za Zemanovce. Alespoň se nedá říci, že by šlo o lidi politicky nezkušené, že…

Obzvláštní českou specialitou je tendence každého jen trochu veřejně známějšího politika pohádat se se všemi okolo a založit si vlastní partaj. To se přihodilo aktuálně lídrům nových uskupení Hlas (Telička) a Evropa společně (Štětina). Zejména název té druhé zní poněkud sebeironicky; ale třeba jen kalím vodu, když přece za tento subjekt kandiduje i nedávno tolik diskutovaný exšéfík rozhlasové stanice Vltava Fischer. Ten jistě Evropu stmelí - nejméně tak, jako redakci a publikum té stanice.

Tak bychom mohli pokračovat ještě dlouho. Čím déle však hledíte do těch hlasovacích lístků, přepadá vás stále větší marnost. Vždyť je to celé jedna velká loutkohra. Stovky lidí se tu bůhvíproč perou o fleka v instituci, která ještě nikdy v dějinách ničím pořádným ničemu nepřispěla, která nemá bůhvíjaké kompetence, a tedy se od ní nedá nic moc očekávat ani v budoucnu. Ledaže…

Ledaže se do značně už zatuchlých a nehybných prostor této superinstituce po generacích stále stejných voskových tlampačů frází a hesel dostanou v těchto volbách lidé aspoň trochu ještě živí, a třeba ochránci zvířat a odborníci na vláčky. To je jedno. Horší než teď to nebude. To ovšem předpokládá, že k volbám půjde co nejvíc lidí s otevřenou hlavou a vůli ke změně, a ne jen ta stále se ztenčující vrstvička „lepšolidí“ z ghetta. V podstatě jde o to, aby se nesplnilo přání režiséra Hřebejka, který doslova praví: „Chtěl jsem moc poprosit všechny, co si myslí, že do Evropy nepatříme a že bychom měli odejít a že dřív bylo líp, tak moc je prosím, aby k eurovolbám nechodili, a ty ostatní moc prosím, aby přišli.“ V překladu: ať jdou volit jenom ti, kdo volí nás, ti ostatní ať jdou raději na pivo.

Byla by škoda mu vyhovět, co myslíte?

Petr Žantovský