Média totiž představovala v těchto režimech  těžký paradox. Měla sice informovat  čtenáře tisku, posluchače rádia či televize atd. o tom, co se děje, ale zároveň  měla i další, trochu jiný a skrytý úkol: zamezit, aby se některých událostech občan vůbec  něco dověděl, resp. abychom se my  všichni, včetně řadových soudruhů, dověděli něco, co jsme se dovědět podle nich nikdy neměli. Obvykle to dopadlo přesně opačně. Režimním médiím jsme nevěřili v ničem, a tamtěm jsme naopak věřili i to, co jsme jim věřit neměli. Vypadá to složitě. Ve věku internetu, blogů apod. by to měl být  takřka neřešitelný úkol, a to nemluvíme o tiché poště fungující za bolševika.  Přesto to tak nadále funguje. Tzv. prodemokratické režimy jako je ten český, už zvládly jak to obejít, a jak nás zmanipulovat.

Jestliže v minulých časech  tím "škoditelem"  byl  hlavně Hlas Ameriky či Svobodná Evropa  upozorňující na události, o kterých v domácích médiích někdy nebyla ani zmínka, v dnešní době  si našinec musí prolétnout  nejdříve různá média, blogy, škálu internetových médií, atd. aby  zjistil, co se podle  tzv. veřejných médií má a nemá dovědět. Našinec to  dělává rád, protože ví, že majitele těchto médií to štve. Zvlášť když pak sdělí svá zjištění na nějakém blogu jako činím teď já. Možná ani netuší, že existuje nějaká evidence těchto škoditelů, a že se mu to čas od času také  může vrátit  zpět jako bumerang. Jednou jste tak třeba zařazeni jako přispěvovatel do levicových blogů, a pak si už v těch oficiálních, které se považují za veřejnoprávní či soukromé, ale vždy tzv . správné, ani neškrtnete. Třeba když vydáte nějakou knížku, tak  o ni  v těchto materiálech nenajdete žádnou recenzi. Ani positivní ani tu hanlivou. Prostě žádnou. Nejspíše panuje v těchto kruzích domnění, že Vám to musí vadit, protože lidé píší knihy přece proto, aby byli známí a slavní.  Musím jim tímto  sdělit: nevadí. Vadilo by mě jen to, kdyby to nikdo nečetl. Na recenzentech až tak nesejde. Byli a jsou úplatní a hlavně: bojí se.  I když: pokud takovou recenzi nemáte, nemůžete mít ani  jistotu, že si toho někdo všiml, zvlášť když o té Vaší chybí zmínky i v jiných knihách, kde  téma je podobné, a kde dobře víte, že jejich autoremVaše kniha čtena byla. Nenajdete ji však ani v citacích, ani v seznamu použité literatury. Měli byste nejspíše - ale nemusíte- znejistit, zda vůbec existujete.   Dříve se tomuto  říkalo "být na indexu", což byl velký vynález katolické církve, která se tímto způsobem (seznam zakázaných tiskovin  se oficiálně udržel  až donedávna, i když fakticky nejspíše trvá v této instituci pořád) snažila udržet pod kontrolou  vývoj myšlení. Neudržela, i když tím  hodně   brzdila vývoj. Hlavně svůj vlastní. O tom by se ovšem dalo psát hodně, ale vraťme se k původnímu tématu komentáře: proč česká veřejná i jiná média tak usilovně  zadržují informace o tom, co se děje v Gaze před českými uživateli médií? Co to má za smysl, když víme  odjinud, že se tam dějí věci, které by se dít neměly?

Je to snad demonstrace síly těch, kteří zdejší média vlastní?  Zcela určitě, ale to je jen část toho, o co tu jde. Dává se tím hlavně najevo, kdo tu dnes opravdu vládne, kdo má ty správné KOULE, jak tomu někdy říkají.

Ale má to jistě i jiný smysl, resp. důvody. Třeba tyto následující:

• vyvolává to strach v těch, kteří by si  mohli troufnout  nepsané zákazy porušovat. Takového dotyčného  je pak totiž potřeba  potrestat. Třeba ztrátou zaměstnání a ohrožením jeho existence, což v případě, že jde o novináře, navíc investigativně orientovaného, není planá hrozba

• ukázat, že na právo občana být objektivně a nezávisle informován o tom, co se děje  ve světě kolem nás, lze nakašlat. A zvysoka.  Svoboda slova je  v tzv. demokracii  jen  proklamace  pro blbé

• potvrdit sám sobě, že patřím mezi übermensche, nebo-li nadlidi.  Třeba mám nějaký gen navíc, nebo jiný, lepší, a mohu být považován za příslušníka vyvolené rasy. Tedy něco jiného, než ten póvl kolem nás. Jen já a lidé jako jsem já si to totiž mohou dovolit.  Jde tedy jen o   to, čemu se říká obyčejný rasismus

• eliminací určité problematiky v médiích lze sledovat  nějaký  pro mne důležitý cíl. Pokud vezmu v úvahu, že v jiných společnostech jde o   téma, kterému se jejich média, nebo aspoŇ většina médií věnuje, pak  jde nejspíš o nějaký záměr směrem k české společnosti.  Nejspíše je pro někoho důležité, aby tato společnost tím, co se v Gaze děje, nebyla znepokojována. Třeba tím, že se někde ve velkém vraždí civilní obyvatelstvo, že lze někde okupovat cizí území a tvrdit, že jde o sebeobranu a jiné nesmysly.  V takovém případě je dobré se zamyslet, o jaký záměr by mohlo jít? Není až tak těžké, pokud Vaše myšlení funguje, to uhodnout.

Takových  "smyslů"  této mediální  politiky může být mnoho, ale zatím jsme zde uvažovali spíše o tom, jaký smysl to má pro ty, kteří tuto politiku vytváření umělých vakuí v mediální politice (jde jen o vytvoření prázdna tam, kde žádné prázdno ovšem není) prosadili. Mne jako člověka, který na ni nemá nejmenší vliv, zajímá spíše, co z toho vyplývá pro mne.

Především  to, že bych se proti tomu měl bránit. To dělám i tímto komentářem. Žiji sice v zemi, která je od vraždění v Gaze poměrně daleko.  Ale co je v dnešním věku daleko?  Nechystám se tam ani cestovat, ale   je mi jasné, že tím, že budu k tomu mlčet, dávám do rukou těm, kdo zde vlastní média a dovolují si takovou politiku realizovat, zbraň proti sobě. Jednou  mohou říci: když jsi mlčel  k tomuhle  (je  zřejmé, že oni vědí, že já vím, s tím se dokonce počítá!) - a věděl jsi, že mlčíš  k něčemu, k čemu bys nikdy mlčet neměl - mlč i k tomu, co  tě potká a nemine. Protože jsi se tímto zařadil mezi zbabělce, a se zbabělci se jedná  vždy způsobem, který by si nikdo vůči statečným a čestným lidem nedovolil.

Už z toho jediného důvodu, který jsem zde zmínil, abych nebyl považován za zbabělce, zde říkám

• česká vládo, která se prohlašuješ za suverénního reprezentanta ve věcech mezinárodních vztahů jak mne, tak jiným mých spoluobčanů, jednej! Řekni, že to, co se děje v Gaze je barbarství, že jsou to zločiny proti  humanitě a lidským právům, k nimž se ty přece ve svých prohlášeních hlásíš!. Přeruš styky s těmi, kteří vydávají rozkazy k  takovým akcím. Odmítni s nimi jednat o čemkoliv, pokud  nejsou ochotni přijmout za to vše odpovědnost a  přestat s tím atd.

• vy, kteří se chováte v domácích médiích v rozporu s obecně uznanými pravidly  o zacházení s informacemi, jděte k čertu. Přestaňte nás oblbovat svými manipulacemi  a vyrábět lži.  Snad nežijeme zase v protektorátu?

Těm všem, kteří  to nějakým  způsobem řídí: je to svinstvo, a vy jste svině.

Vladimír Čermák