Protože nechali utéct výrazné osobnosti. Protože couvli před referendem o církevních restitucích.  Protože neprosazovali referendum obecné a tím větší moc voličů. Protože se rozhodli jen leštit karosérii stávajícího systému,  ne ho změnit. Protože zakázali osobní kampaně kandidátů, což se ukázalo jako extrémně kontraproduktivní. A taky to tak dopadlo. Nevyčítám voličům Andreje Babiše nic. Jako jediný měl co nabídnout. Zatím to byla, pravda, kobliha. Ale taky hádkami zklamaným voličům nabídl manažerskou představu. Nabídl naději, že by to mohlo všechno být jinak.

Kvůli tomu, že se ČSSD odmítla profilovat jako jasně levicová strana se silnými levicovými osobnostmi, to voliči s levicovějšími pocity hodili komunistům. V roce 2010 volilo komunisty 589 765 občanů, v roce 2013 741 044. V roce 2010 volilo ČSSD 1 155 267 občanů, v roce 2013 už jen 1 016 829. Ti, kteří chtěli ráznou sociální demokracii, propagující srozumitelně politiku pro lidi, měli smůlu. Někteří volili Piráty, a někteří to hodili ANO. Proč ne. 927 240 hlasů.

Pro Piráty to bylo vítězství. Dostali možnost pokračovat.

Pro sociální demokracii je to historické poučení. Spočívající v tom, že musí skončit s amorfními projevy, slizkými manipulátory a nekonfliktními uhýbajícími lídry. Nesmí se bát silných osobností, které mají svůj názor, který, holt, občas nemusí být shodný s předsedou. Typickým příkladem je Marie Benešová. Dalším mohl být Pecina, dalším mohl být Kohout.  Jednota nespočívá v ustrašeném umlčeném přikyvování předsedovi, ale v ujasněnosti základních politických východisek.  Chce sociální demokracie být stranou, leštící kasinovému kapitalismu karoserii,  a nebo ten systém chce změnit za jiný, spravedlivější? Chce zabránit ožebračování lidí? Má se slova socialismus bát? Vzor Fico.

To, čemu novináři říkají „kulturní levice“ a já kavárenská levice, má  na neúspěchu ČSSD lví podíl. Jiří Dienstbier si spolu s Michaelou Marksovou může gratulovat. Americký scénář rozdělení levice a pokračování vlád euroatlantické pravice začal naplňovat.

Vnitřní názorové rozpory přerostly do vnitřních  mocenských konfliktů a osobních nepřátelství. Všechny ty návody koho volit a koho ne, se ukázaly jako kontraproduktivní a nesmyslné. Marksová přesvědčila pouhých 3 283 voličů. Michal Hašek stejně zvítězil. 25 531 preferenčních hlasů mu dalo 20% voličů ČSSD  v jihomoravském kraji. Levice byla vždycky plná konfliktů, ale vždy to byly konflikty idejí, ne konflikty lidí. „Dvojí“ vedení strany je hloupost. Hlavní volební manažer Chovanec  vypadá stejně,  jako vypadala kampaň. Dnes panuje v ČSSD programová prázdnota,  o programových otázkách se nediskutuje. Nikoho v podstatě nezajímají. Stranu vede setrvačnost a reklamní agentury, ne politické ideje a výzvy reality, pádící okolo... Stranu by měli vést ti,  kteří od voličů dostali největší důvěru. Sobotka to už dnes není.

Bleskové označení prezidenta republiky jako viníka situace je od Sobotky jednoduché. Ale co když je to naopak? Vnitrostranickou opozici si prostě vyrobil slabý Sobotka, hřející si v Lidovém domě jedovaté hady a teď sklízí, co zasil. Výsledek Stanislava Humla ve středních Čechách a Marie Benešové na Ústecku o něčem svědčí. Ani jeden neměl být lídrem. A jsou vítězi ve svých regionech. Jak rozhodovaly krajské výbory v jejich nominacích?

Být ČSSD, nebojím se do vedení pozvat lidi nové, kontroverzní, levicové a takové, kteří budou mít jasné, byť trochu provokativní myšlenky. Kteří budou dělat politiku jako poslání a ne jako doživotní povolání. Vykopnutí Ilony Švihlíkové do SPOZ bylo víc než chyba. Byla to hloupost. Pokus o vykopnutí Marie Benešové byla hloupost také. Nebojím se frakcí, které se vyprofilují v politické proudy. Neměla by se bát ani ČSSD a měla by v tomto smyslu změnit stanovy. Výzva předsednictva, aby Sobotka odstoupil,  je logická. I soužití Špidly a Haška pod jednou stranickou střechou se ukazuje jako nemožné. Jeden bude muset z kola ven.  Vznik liberálně levicové strany Idealisté je tak jako tak na spadnutí. Stejně jako se dá čekat vznik konzervativně socialistické odborářské strany,  protože limity politického vlivu sociální demokracie přivedou odbory logicky k radikalizaci a k emancipaci.

Chcíplé myši nikoho netáhnou, což Miroslavě Němcové ukázal Andrej Babiš naprosto jasně. ODS si svůj osud zasloužila. Tolik sociálních skupin ještě nikdy žádná strana nerozzlobila. Nakonec rozzlobila i své „tradiční“ voliče. Onen „hardcore“ 7,72 % stačil sotva na vstup do Sněmovny. Teď je na čase, aby do svého vedení dala lidi, jako senátor Kubera. Ctrl Alt Del. Diskuse o ODS na ČT 24 vypadá stejně, jako strana sama: Honzejk (od Bakaly, HN) a Tabery (také od Bakaly, Respekt). Jak si ODS ustlala vládami Mirka Topolánka a Petra Nečase,  tak nyní leží. V hrobě.

Komunisté dostali víc hlasů, než ve volbách minulých. Byli jediní jasně levicovým subjektem, ale … i tak to bylo málo. Překvapili Piráti. Nyní už konečně zakotvili v přístavu české politiky a jejich názorům by měly ostatní strany naslouchat. Jsou mluvčími generace,  která jim bude určovat výši důchodu.

Žně mělo Babišovo ANO. Přineslo Naději. Sice nemá jasný volební program a jeho poslanecký klub bude pytel plný nových blech, neznalých parlamentní práce, ale uvidíme. Možná se z nich stane skutečná strana. Možná ne. Zatím mají šok z vítězství poradců PSB,  kteří kdysi pomáhali i Paroubkovi (získal tehdy 32% - o 12 víc než nyní Sobotka). Jen by bylo možná fajn, kdyby si Andrej Babiš našel na místo poradce pro mediální legislativu někoho jiného, než Karla Hvížďalu.  Jakkoliv s ním byl Martin Komárek v jedné redakci. Do roku 1989 zcela jistě. Babiš se nejspíš obětuje – a ministrem financí bude…

Je otázka, jak Babišovo ANO dopadne v dalších volbách. Pokud se dokáže proměnit z podnikatelského projektu v normální parlamentní stranu - může se to stát – bude tu další politický subjekt. Pokud to ale nezvládne,  zasune  zemi do ještě většího marasmu a voliči budou hledat dalšího Spasitele.

Hledání Spasitele je důkazem naprostého selhání tradičních stran. Ty, pohlceny samy sebou a utápějící se ve vnitrostranických bojích o pozice mocenské i ekonomické, nedokážou přitáhnout do svých řad bystré, chytré lidi, kterým o něco jde. Nebo možná nechtějí, protože mají strach o svá místečka.  

Jak říkal Saturnin, život má člověka občas vyhodit na mráz. Na mráz byly vyhozeny strany, které ani nenapadlo, že by si nachladily palec u nohy. Možná je to dobře. Aby zpokorněly otevřely se a přestaly se chovat jako uzavřený kroužek kamarádů, kterým je to, co se děje „tam venku“, úplně jedno.

Voni lidi viděj, kdo se chová jako svině. A voni to tý svini spočítaj, pravil hlas lidu. Stalo se.

Irena Ryšánková