... jež se staly obětí sankcí neodbytně rezonovala s teroristickým útokem, k němuž došlo v noci 22.5.2017 v britské Manchester Areně plné mladých lidí včetně dětí.

V době, kdy se v úterý ráno dne 23.5.2017 teprve sčítali mrtví a ranění poté, kdy se v noci, těsně po koncertu americké zpěvačky Ari Grand odpálil sebevražedný atentátník, běžel v televizi tradiční program provázející tragédii uvedeného rozměru.  

Vedle informací z úst zpravodajů světových médií se k teroristickému činu vyjadřovala vedle britské královny celá řada celebrit.  Politici označili útok namířený velkou měrou proti nevinné mládeži za hanebný, barbarský a děsivý. Takoví, jako například předseda Evropské komise Juncker blábolili cosi o aktu posílení společného odhodlání teroristy porazit. Britská premiérka May zase hovořila o příležitosti semknout se v boji proti zlu.  Politické fráze.   

U nás se na ČT 24 zase řešily praktické věci. Zda jsou na obdobnou událost připraveni pražští hasiči nebo jaký trauma plán má pro takovouto příležitost pražská zdravotní záchranná služba. Bezpečnostní experti v době, kdy ještě nebyl znám konkrétní pachatel  zase dumali, jestli atentát zorganizoval Islámský stát nebo byl dílem teroristického sólisty.

O jedné věci se však v souvislosti s teroristickým útokem v Manchesteru nehovořilo. Ostatně, jak tomu vždy bylo v minulosti u všech podobných ataků.  Pomíjela se otázka, v čem všem může mít islamistické násilí příčiny, kdo nebo co ovlivnilo či přispělo k jeho vzniku.  

Vezme-li se v úvahu masakr v Manchester Areně, nelze mít s jeho pachateli, kteří si za cíl vraždění vybrali nevinné bezbranné mladé lidi včetně těch v dětském věku  ani špetku soucitu. Jestliže islamistický sebevražedný atentátník vidí ve svém činu otevření brány do ráje, ti, kteří jej za jeho provedení právem nenávidí mu naopak přejí, aby se smažil v pekle.  Není se co divit.  Nejen o teroristech, ale i o jejich sympatizantech nelze mluvit jinak, než s nejhlubším opovržením. Přesto by nebylo vhodné přehlížet v jakém historickém kontextu k odpudivému terorismu dochází.   

K zamyšlení nad příčinami teroristického vraždění může inspirovat twitterová zpráva publikovaná 23.5.2017 na Mirror Online.  Zní takto: "Vypadá to, že bomby, které shazovalo britské letectvo na děti v Mosulu a Rakkce, se právě vrátily do Manchesteru."


Ano, je dávnou pravdou, že zlo plodí zase jen zlo.  Lidi jsou náchylní chovat se v duchu toho, co je v biblickém Starém zákoně vyjádřeno známým sloganem „Oko za oko, zub za zub“.  

Není pochyb, že vznik islamistického terorismu ovlivnila agresivní politika Spojených států a jejích spojenců zejména po událostech, k nimž došlo v Americe 11.9.2001.

Byl to někdejší britský premiér Tony Blair, jenž vylhanými informacemi o zbraních hromadného ničení v rukou Saddáma Husajna pomohl Spojeným státům roku 2003 před světem „přesvědčivě“ odůvodnit potřebu vojenského zásahu  v Iráku.  Jak napsal v roce 2003 Daily Mirror, Tony Blair oddaně přispěl k naplnění válečných plánů Spojených států na Blízkém východě, kde vláda G. W. Bushe realizovala jeden z dílčích záměrů pokračující snahy o dosažení celosvětové nadvlády.  Válku v Iráku od počátku provázely oběti nevinných civilistů včetně žen a dětí.  Tato válka přispěla ke vzniku Islámského státu.

Dle studie organizace Lékaři proti jaderné válce zpracované ve spolupráci se sdružením  Lékařů za sociální spravedlnost a Lékařů za globální přežití, dosáhl počet obětí vojenských útoků provedených Spojenými státy a jejich spojenci po  11.9.2001 proti Iráku, Afganistánu a Pakistánu výše 1,3 milionu (z toho na Irák připadá 1 milion).  Spolu s agresí proti Libyi, Somálsku, Sýrii či  Jemenu se faktický počet zabitých odhaduje na dva miliony.

Na vzniku dnešní evropské krize charakterizované pravidelným vražděním nevinných civilistů má vedle Blaira a  G.W. Bushe (a pochopitelně i dalších)  svůj podíl rovněž Madeleine Albrightová,  ministryně zahraničí za vlády amerického prezidenta Clintona. Tato „slavná“ česká rodačka navrhovaná Václavem Havlem za svého nástupce na stolci  prezidenta České republiky byla spolu s prezidentem Clintonem  jedním z iniciátorů „humanitárního bombardování“ Srbska v roce 1999. Za pozornost však stojí, co řekla již v roce 1996 ve vysílání americké televize CBS  moderátorce pořadu 60 minutes Lesley Stahlové, která se Albrightové zeptala, zda embargo uvalené Spojenými státy na Irák po válce v Zálivu stálo za těch půl milionu mrtvých iráckých dětí, jež se staly oběťmi sankcí.  Albrightová tehdy předvedla celému světu bez skrupulí svůj odporný charakter, když moderátorce odvětila, že uvedená cena přijatelná byla, neboť zabránila tomu, aby američtí chlapci museli v poslední dekádě minulého století znovu rukovat do války.

Zabíjet děti je barbarské kdekoli na světě. A je stejně odsouzeníhodné, jestli tak činí islamističtí teroristé nebo váleční zločinci pocházející ze států ctihodné západní demokratické provenience.  Ostatně, potvrdil to  sám americký prezident Trump.  Krátce po své inauguraci v reakci na slova moderátora Fox News, že „Putin je zabiják“ odvětil: „Také my tu máme hodně zabijáků. Myslíte si, že naše země je tak nevinná?“