Svátek má: Lucie

Komentáře

Jan Campbell

analytik, publicista

Střípky z Maroka pro dlouhý večer

Maroko, oficiálně Marocké království (arabsky المغرب‎‎, al-Maghrib, francouzsky Maroc, berbersky ⵜⴰⴳⵍⴷⵉⵜ ⵏ ⵍⵎⵖⵔⵉⴱ) je stát v oblasti Maghrebu na severozápadě Afriky.

Jeho sousedy jsou na východě Alžírsko, na jihu Západní Sahara a na severu dvě španělské exklávy Ceuta a Melilla. Ty hrají a budou i nadále hrát důležitou roli v obchodu s migrací do EU. Role exkláv a Maroka bude ještě větší také kvůli jižní hranici EU, vykupování času EU miliardami Euro, snaze rozdělit Libyi, a v neposlední řadě kvůli asociační dohodě EU s Marokem. Prohlášení španělského krále Filip VI. během zasedání NATO v Bruselu indikuje více (viz webové stránky královského domu): Aliance by měla i nadále hrát důležitou roli na jihu, což je region, který je pro nás zvlášť zajímavý a v němž jsou soustředěny některé bezpečnostní problémy, které nás nejvíce znepokojují, a to prostřednictvím politického dialogu a praktické spolupráce s našimi středomořskými partnery a prostřednictvím misí nasazených v Afghánistánu a Iráku, ve kterých je Španělsko aktivní.

Chytře zapomněl král připomenout rostoucí počet migrantů z Afriky na jih Maroka (města Tarfaya a Tah). Problém, který existuje (i dle TV a marockého tisku) je nutné posuzovat v kontextu blížící se konference (10. a 11. prosince v Marrákeši), o které jsem se zmínil v posledním příspěvku Čím je Čína opravdu nebezpečná a formálního přijetí dokumentu - Global Compact for Safe, Orderly and Regular Migration. Rostoucí počet států zpochybňuje podstatu dokumentu, který lze v podstatě srovnat směsí desatera Božího, principů učení Konfucia a Koránu. Chci věřit, že o problému sdělí více veřejnosti premiér Babiš, navštíví li Maroko v příštích týdnech, nejpozději však po ukončení konference a po přijetí dokumentu. Osobně se mi jeví, že rostoucí počet odpůrců dokumentu představuje jejich strach z následků globalizace pro voliče, možnosti octnout se v podobné situaci, ve které se nacházejí migranti, a v neposlední řadě z přípravy dokumentu reprezentanty států. Dokument totiž působí jako siréna a způsobuje sjednocení tzv. populistů a nacionalistů, a paniku, z čehož mají elity strach. Důležitou je a pro mne zůstává nezodpovězená otázka: Kdy a za jakých podmínek se stává stát EU nebo Evropy přistěhovaleckým?

Příspěvek píši v den zvaný Eid Milad un nabi – znám také jako Mawlid (Arabsky: مَولِد النَّبِي‎‎ mawlidu n-nabiyyi), neboli den narození Islámského propheta Muhammad. Narození se oslavuje ve  12-tý den třetího měsíce Islámského kalendáře (od Rabi’ al-awwal). V tomto roce je začátkem 20. a koncem 21. Listopad, dva dny po oslavách Dne nezávislosti (18.11). Během návštěvy Maroka, jsem měl mj. možnost vidět přicházející na oslavy do nově postaveného Mausolea Mohameda V. jednoho z turistických lákadel hlavního města Rabat.

Mausoleum se nachází v blízkosti největšího minaretu na světě, Hassanovy věže, anglicky Hassan Tower, francouzsky Le Tour Hassan. Minaret se začal stavět 1195, je vysoký 44 m a přežil zemětřesení v 1755, které zcela zničilo s ním spojenou obrovskou mešitu. V katakombách mauzolea se nacházejí hrobky marockého krále Mohameda V. a jeho dvou synů, krále Hassana II. a prince Abdallaha. Rabat je hlavním městem od roku 1912, patří do čtyř tzv. marockých královských měst (další: Meknes, Fés a Marrákeš, předražená turistická past, především ve srovnání s Essaouira, kde jsou obchodníci čestnější a zboží až 4x levnější, kde je nejzajímavější přístav Maroka, umělecká atmosféra a výborné pláže. Jižně od Essaouira se nachází nejlepší místo na surfování v Maroku - Sidi Kaouki). Moderní průmyslová centra jsou: Casablanca, Tanger, Udžda a Agadir. Pro snazší pochopení příspěvku nabízím krátký exkurz do novodobé historie, nebo doporučuji samostudium.

Evropský vliv na území Maroka výrazně zesílil v 16. a 17. století. Sultáni si své mocenské postavení snažili posílit podepisováním smluv s Francií. Jejich postavení však definitivně potvrdila až britsko-francouzská smlouva z roku 1904. V roce 1911 protestovala německá vláda proti francouzské politice v Maroku. Pro výstrahu vyslala do Agadiru dělovou loď Panter. Tato akce nazvaná Skok Pantera do Agadiru vyvolala mezinárodní krizi. V roce 1912, kdy se Maroko stalo francouzským protektorátem, německé hospodářské zájmy byly zabezpečeny, pobřežní část připadla Španělsku a Tanger se stal mezinárodním pásmem. 1919 vypuklo v částech držené Španěly povstání berberského kmenu Rifů, které pod vedením Abd al-Karíma vedlo k vítězství a vyhlášení Rífské republiky v roce 1921. V témže roce se povstání rozšířilo i do francouzské části. Následkem byla francouzská intervence 1925, potlačení povstání a v roce 1926 vzdání se Abd al-Karíma. Od té doby je dokumentována snaha Francie rozdělit obyvatelstvo uplatňováním zvláštní politiky. Výsledkem této politiky byly nepokoje začínající v roce 1930 a vedoucí ke vzniku protikoloniálního hnutí. Do jeho čela se postavil sultán Muhammad V., který byl 1953 donucen v důsledku uplatňování své národnostní politiky odejít do vyhnanství. Jeho návrat si vymohlo obyvatelstvo roku 1955. Evropské koloniální mocnosti nedokázaly udržet své postavení, 1955 byl zrušen francouzský protektorát a o rok později i španělský. V roce 1957 se Muhammad V. prohlásil králem. Od roku 1961 se vlády ujal král Hasan II. a v roce 1972 byla schválena nová demokratická monarchistická ústava.

Maroko v 70. letech obsadilo Západní Saharu a od té doby válčí s povstalci z Fronty Polisario, podporované Alžírskem. I proto nejsou vztahy sousedů přátelské. Na podzim 1975 byla mezi Marokem, Mauretánií a Španělskem uzavřena dohoda o rozdělení bývalé španělské kolonie Západní Sahary. Dohodu odmítla Fronta Polisario, která 1976 vyhlásila Saharskou arabskou demokratickou republiku. 1979 se Mauretánie vzdala nároku na západo-saharské území, do kterého vtrhlo Maroko se stotisícovou armádou a obsadilo téměř celou oblast. Snahu OSN vyřešit problém Západní Sahary marocká vláda ignorovala až do roku 1988. V roce 1989 se představitelé Maroka a Polisario dohodli na příměří, které není dodržováno. Po smrti Hassana II. v roce 1999 nastoupil 23. července 1999 na královský trůn jeho syn Muhammed VI. (1963), plným jménem Jeho Veličenstvo Mohammed Ben Al-Hassan. V jednom z prvních televizních projevů král slíbil, že se zaměří na potírání chudoby a korupci a podpoří vytváření pracovních míst, jakož i zlepšení situace v oblasti lidských práv. Jako všude a prakticky vždy, i v Maroku platí: Sliby, především politiků, jsou chyby. Výsledkem jsou známé protesty, nepokoje, povstání a revoluce, nazývané arabské jaro.

V tomto kontextu navrhl Muhammed VI. v roce 2011 změny ústavy zahrnující omezení svých pravomocí. Schválila je 98,5% většina v referendu 1. července 2011. Opozice považuje změny za nedostatečné.  S tím souhlasím, již kvůli trvající roli Francie (republika) v životě Marocké společnosti (monarchie), vedoucí ke zvýšenému nebezpečí odporu proti Francii, tím i EU a snaze omezit působení ČLR. Zajímavou pro mne byla nehledaná kritika krále několika intelektuály a obchodníky, spojená s otevřením rychlovlaku TGV (bez možnosti jej skutečně využít), nedodržením slova (prý smlouvy) Rusku a také rostoucí majetkovou a politickou nerovností, včetně korupce u islámských oponentů. Ptali se mne, zda jsem viděl a jak hodnotím skutečnost, že prezident Putin odmítl podat ruku králi. Ke svému štěstí jsem oslavy 100 let ukončení 1. Světové války v Paříži nesledoval na TV a nepodání ruky králi proto neviděl. Proto jsem mohl odpovědět ve mně vlastní formě a s klidem, podle marockého přísloví: Když poslouchám, mám výhodu, když mluvím, výhodu mají druzí.

Podle ústavy je Maroko konstituční demokratickou a sociální monarchií. Ve skutečnosti má největší vliv na rozhodující otázky sám král. Je hlavou státu, vrchním velitelem ozbrojených sil a zároveň i duchovní hlavou muslimského obyvatelstva. Vládne i dnes podle Tahar Ben Jelloun: The power of the word in Morocco beloged to men and to the authorities. No one asked the point of view of poor people or women.     Král má nejvyšší zákonodárnou moc, schvaluje všechny zákony usnesené parlamentem, jmenuje ministry, může rozpustit parlament a vyhlásit výjimečný stav. Jednokomorový parlament má 333 křesel, z nichž se dvě třetiny obsazují přímými volbami na 6 let. Zbývající poslanci jsou delegováni z obecních parlamentů a stavovských organizací. Parlamentu předsedá předseda vlády, Saadeddine Othmani (1956) od roku 2017, bývalý ministr zahraničí (2012 – 2013). Nebudu se divit, budou li oponenti premiéra Babiše jednoho blízkého dne srovnávat jeho způsob vládnutí a plány s jednáním marockého krále, protože ty by premiér měl dobře znát ze svého minulého působení v Maroku.

V Maroku platí všeobecná vojenská povinnost na 18 měsíců. Jednotné právo se rozvinulo z francouzských a islámských zákonů. Pod jeden nejvyšší soud spadá devět pracovních soudů a dále provinční a obecní soudy. Od roku 2015 sestává Maroko z 12 regionů (včetně území Západní Sahary; arabsky جهة džaha). Ty se dále dělí na 62 provincií a 13 městských prefektur. Navzdory fungujícímu systému nepřímých voleb do komunálních rad je reálná moc orgánů místní správy v rukou waliů (představitelé regionů) a guvernérů (představitelé provincií a prefektur) jmenovaných ministrem vnitra.

V roce 2014 mělo Maroko 33 848 242 obyvatel při hustotě zalidnění 73 obyvatel na km². Populace je v Maroku rozmístěna nerovnoměrně. Ve velkých městech žije přibližně 45 % obyvatelstva. Většinu populace tvoří Arabové či poarabštění Berbeři. V řidčeji osídlených částech žijí etnické menšiny – zejména Berbeři (30–40 %) a Haratinové. Berbeři sídlí především v pohoří Rif (Rifové), Atlas a v oázách na jih od Atlasu jako usedlí rolníci v sídlištích z hlíny podobným opevněním (kasbah) v horských oblastech.  Zde jsem mimo jiné viděl růst šafrán a další cennosti. Haratinové (potomci černých otroků) sídlí především v oázách na jih od pohoří Atlas. Obyvatelé Maroka jsou téměř bezvýhradně (asi 98 %) sunnitští muslimové (sunnitský islám je státní náboženství). Zbytek tvoří křesťanství a židovství. Většina Židů a Evropanů však odešla z Maroka po vyhlášení nezávislosti.

Nezanedbatelnými – z hlediska současné migrační situace a politiky EU jsou: 1) Počet Marokánců žijících v zahraničí – přes 2 miliony v západní Evropě. Poznámka: Z hlediska státní příslušnosti tvoří obyvatelstvo země z 99,5 % Maročané, zbytek Mauretánci, Senegalci a Evropané. 2) Kytice různých druhů Islámu a jejich skutečný nebo stínový (fingovaný) boj proti sobě. Potvrdil jsem si zkušenost z Malajsie: Je to arabská tradice, a ne Islám, která potlačuje práva žen. Kultura je ženskou mocí, religie mužskou. 3) Jazyková vybavenost, kterou představuje úřední jazyky arabština a od roku 2011 i berberština. V obchodním styku je značně rozšířená francouzština, na severu země i španělština.

Marocká arabština se podstatně liší od klasické arabštiny či arabštiny moderní, kterou se mluví v Egyptě a státech kolem Perského zálivu. Maročané rozumí arabštině, zejména té egyptské, díky provázanosti televizních seriálů. Berberština, která se t.č. zavádí do školní výuky, se vyskytuje ve třech základních dialektech podle zeměpisné oblasti. Nejběžnější jsou názvy: Tarifit – berberština v oblasti pohoří Rif a severního Maroka, používaná Rify, Zaian, Tamazight – oblast Středního Atlasu a středního Maroka, Tashelhaït, Soussi, Chleuh – oblast Vysokého Atlasu, Antiatlasu a jižního Maroka. Přibližně 25 % obyvatelstva hovoří pouze některým z dialektů berberštiny. Neměl jsem proto lehké domluvit se jasně a srozumitelně.



Od roku 1963 platí všeobecná povinná školní docházka, do roku 2012 se podařilo snížit podíl negramotného obyvatelstva v Maroku na odhadovaných 28%. Největším problémem se mi jeví dostat školství do odlehlých oblastí. Zde vyučují čerství absolventi pedagogických škol. Posílá je sem vláda na první učitelskou zkušenost, trvající 1- 4 roky. Učitelé to nemají lehké. Proti nim stojí cca 60 tisíc islámských škol, 20 univerzit řízených státem a mnou neprověřená omezení dovozu učebnic ze zahraničí, pravděpodobně včetně Souhlasu netřeba. Nejprestižnější je islámská vysoká škola ve Fèsu založená v 859 a velká státní univerzita v Rabatu. Počet privátních vzdělávacích zařízení neznám. Znám ale několik mladých i dospělých Maročanů, kteří nevěří, že Země je kulatá, jsou přesvědčeni, že je placatá, nevěří, že se točí, a nemohou pochopit princip gravitace nebo západ a východ slunce. To mi potvrdil i jeden známý profesor diferenciální geometrie a jeho děti. Pan profesor si mimo odseděl své ve vězení, protože se mu nehledě na znalosti a životní zkušenost nepodařilo přesvědčit policii, že v tašce jím nesená svačina je určena k požití až po západu slunce, ne během dne.

Nedílnou součástí průmyslu je těžba nerostných surovin, zejména fosfátu. Dle Marockého tisku až 75 % celkových světových zásob s odhadem na 60 mld. tun. V exportu fosfátů je Maroko na prvním místě na světě (celkem zaujímá jednu třetinu světového trhu se surovými fosfáty), zatímco v těžbě je na třetím místě za USA a Ruskem. Kromě fosfátů, disponuje Maroko ještě nerostnými zdroji mědi, fluoridu, olova, barytu a železa. V Maroku jsou také menší naleziště zlata a stříbra. Dnes Maroko vyváží písek na Kanárské ostrovy a ryby do EU.

Mohu si proto představit, že premiér Babiš by mohl na základě své minulosti v obchodu a současné politické pozici nabídnout během své návštěvy česko – marockou školu, identifikovat partnera pro prověřený projekt na zpracování odpadů patřící prokazatelně do kategorie obnovitelných zdrojů se všemi certifikáty EU a jako třetí, přislíbit podporu hendikepovaným sportovcům.

Podrobnější informace o hospodářském stavu Maroka nabízí Světová banka. GDP per capita, PPP (2017-01-14), dostupné online a Décret n° 2-15-40 (online). Oficiální věstník Marockého království (Bulletin Officiel - Royaume du Maroc, 2016-11-21), dostupné online ve francouzštině. Maroko je rozvojová země. Statusu Maroka se přibližuje Francie, v podobě Air France a ČSA ve formě operátora Travel Service.

Air France ve svém aktuálním bulletinu, neznámému v ČR například kvalitní cestovní kanceláři Letuška píše:  Dear Customer, An exceptional situation related to an industrial dispute by sorters maintenance teams has significantly degraded the baggage management at the Rossy-Charles de gaulle airport and does nit allow us to provide you on time baggahe delivery upon your arrival….Travel Service, operující pro ČSA, je pravděpodobně pod vedením pouze chamtivých. Neplatí poplatky za přistavení, které by mělo být běžné u národních aerolinií. Proto letadlo přistává na okraji letiště. Doba přistavení schodů a dosažení haly letiště, kontroly a terminálu na další let trvala přes hodinu. A to jsem znalý letiště, fyzicky zdatný běhu a domluvit se. S ohledem na zkušenost a pravděpodobné zpoždění odletů, obyčejný cestující by měl požadovat od cestovní kanceláře minimálně dvě hodiny na tranzit a odlétat bez kufru, pouze s ručním zavazadlem. Tak to dělám celý život, nehledě na délku pobytu, kvůli zmenšení různých druhů rizika. V mém konkrétním případě kufr pro zaměstnance velvyslanectví, který jsem vzal, nedorazil. Místo kde byl bylo rychle zjištěno komputerem, ale převzetí muselo být osobní, třetí den po příletu. Air France na místě nedostavuje. Takové jsou dnes služby ne nízkonákladové společnosti.

Nejpopulárnějším sportem v Maroku je fotbal. Sledování zápasů marocké a španělské ligy je oblíbené u mužů vysedávajících v kavárnách. Maročtí atleti tradičně slaví úspěchy v běžeckých disciplínách na středních tratích. V Marocké Sahaře probíhá každoročně zřejmě nejtěžší běžecký závod na světě, zvaný Marathon des Sables. Oblíbeným pro nejbohatší se stává golf. Nehledě na skutečnost, že Maroko se potýká s nedostatkem vody, který bude v představitelné budoucnosti mnohem větší. Dalším paradoxem je skutečnost spojená se sportem hendikepovaných. V těchto dnech (od 20.11) probíhá v areálu Hotel Step v Praze mezinárodní turnaj Metrostav Prag Cup 2018. Tento mezinárodní turnaj tenisu na vozíku kategorie IT 2 organizuje známý sportovní komentátor Jan Slepička. Turnaje se účastní mimo jiné jedna Maročanka a jeden Maročan, oba s tvrdým osudem, vzorovou disciplínou, pílí a odvahou: Najwa Awane a Lhaj Boukartacha.  S Najwou (20 let), jejími rodiči, sourozenci a jejím trenérem jsem se seznámil osobně během návštěvy Maroka v rodinném domu. Lhaje a jeho osud neznám. V den psaní příspěvku ale mohu sdělit, že v singlu Najwa prohrála proti Turkyni, v double hraje se Švýcarkou Nalanie Buob ve čtvrtfinále. Lhaj hraje v semifinále double s Italem Suraj Maurino, v singlu vyhrál první kolo proti Polákovi Kulik, v duelu prohrál proti Nico Langmannovi. Proč se zmiňuji o Najwe?

Najwu pokousal pes pitbull. Tento pes je opravdu pro lidi, kteří mají již zkušenosti s kynologií, výcvikem a výchovou psů. Takových lidí je i v Maroku, podobně jako v ČR a jinde málo.  O to větší je počet vlastníků tohoto plemena. Zdravotní péče, které se dívce dostalo po zranění, byla taková, jaká byla. Výsledkem je ztracená noha, marná snaha o kompenzaci v Maroku, a Nadace pro pomoc postiženým pitbuly. Založila ji rodina mladé sportovkyně. Tu dnes trénuje španělský trenér z Malagy. Soudím, že ze společensko – politických důvodů spadajících do kontextu marockého přísloví: Moudrá žena má hodně co říci, přesto mlčí. Proto i tady vidím lidské pole neorané pro pana premiéra.

Maročany ovlivňuje, jako snad každého z nás, i krajina. Ta marocká je nejvíce ovlivněna třemi aspekty – pohořím Atlas, Saharou a atlantským pobřežím. Atlas prochází zemí od jihozápadu (Antiatlas s vrcholy přes 2 500 m n. m.) přes jeho největší část (Vysoký Atlas s vrcholy přes 4 000 m n. m.) až k severu (pohoří Rif s vrcholy přes 2 000 m n. m.) a severozápadu země (Střední Atlas s vrcholy přes 3 000 m n. m.), kde strmě padá do Středozemního moře a pokračuje po pobřeží do Alžírska. Ve Vysokém Atlasu se nachází nejvyšší bod Maroka a celé Severní Afriky – Džabal Tubkal dosahující výšky 4 167 m n. m.

O Maročanech a Maroku se čtenář může dovědět více v nedávno přeložené knize Lvice z Maroka autorky Julia Drosten, ISBN 978-80-249-3710-6, kterou přeložila Blanka Pscheidtová: Maroko 1836. Mladá Sibylla Hopkinsová přijíždí s manželem do severoafrické země, aby tu společně rozšířili obchodní impérium jejího otce. Sibyllu exotická kultura fascinuje. Naplno prožívá pestrý ruch v bazarech, cizí vůně a chvějivý žár nad pouští. Je přesvědčená, že zdejší život je tisíckrát lepší než v prudérní a chladné Evropě. Ale když se její muž zaplete do nekalých obchodů a ona se zamiluje do francouzského důstojníka Andrého, musí prokázat svou sílu a rozhodnost…Ty musí prokázat každý, kdo chce zde obchodovat.

Zájem může vzbudit schopnost, nalévat čaj z konvičky do malých skleniček z velké výšky. I z dobrého půl metru trefí zkušený Maročan hrdlo sklenky. Čajové lístky se v konvičce ponechávají louhovat, a tak má každá další sklenka větší říznost. Marocké přísloví říká, že první sklenka je jemná jako život, druhá je silná jako láska a třetí hořká jako smrt. Návštěva jednoho kořenářství, kde mi namíchali kávu s kořením, jakou (prý) připravují i pro královskou rodinu, byla překvapením. S trochou badyánu, kardamomu, anýzu, pepře, ženšenu, skořice a muškátového květu byla káva novým požitkem. Požitkem a zkouškou empatie bylo pro mne při odletu vysvětlit dámské celní kontrole tzv. arganové zlato. O něj mne prosil můj přítel. Unikátní arganové háje plodí ořechy, z kterých se dělá pracnou metodou arganový olej. Má sytě žlutou barvu, neobyčejné nutriční vlastnosti v kosmetice i kulinářství. Vyhlášenou tradiční pochoutkou je amlou. Směs drcených mandlí, arganového oleje, medu a skořice. Pro obyvatele chudé jihozápadní části Maroka je arganový olej často jediným zdrojem příjmů. Nikde jinde na světě nelze vidět stromy v takovém množství. Jsem vděčný příteli za prosbu, které jsem mohl vyhovět díky porozumění kontroly, a za obohacení, které umožnili, vlastník arganového háje a pole, na kterém roste šafrán, Ahmed et Taleby et Sa Familie Gorges de Tisslit, doprovázející Ahmed ze Sté Passion Voyage a šéf Hotelu Le Safran v Taliouine, Mahfoud Mohamed.

V závěru příspěvku několik slov o Marrákeši a Casablance. Návštěva Maroka, byť i krátká potvrzuje platnost citátu jednoho z největších cestovatelů všech dob, Ibn Battuta (1304 – 1368): Traveling - it gives you home in thousand strange places, then leaves you a stranger in your own land. Co se týče Marrákeše, platí analog: There are certain places on the surface of the earth that possess more magic than others, řekl Paul Bowles, americký spisovatel, který žil 25 let v Maroku. Jedním z těchto magických míst je Marrákeš.

Marrákešský trh na náměstí Jemma el Fna se dá popsat jako velký a bláznivý. Proč? Na trhu můžete potkat kejklíře, tanečníky, hudební skupiny z různých koutů země s tradiční gnaua hudbou, pouliční doktory, prodavače talismanů, polykače ohňů i muže s kroutícími se hady v rukou. Ochutnat tu můžete tradiční fazolovou polévku harira podávanou z obřích hrnců, ke které se přikusují datle, opečené klobásky merguez, pastilla nebo jehněčí mozeček na olivách. Na centrálním náměstí je restaurace, která udiví šnečí polévkou. Až sníte šneky, můžete si po vzoru místních natáhnout prázdnou misku k prodavači pro dolití skvostně okořeněného vývaru. Při procházce soukem nezapomeňte si koupit sáček místního vyhlášeného koření raz-el-hanout, které je skvělé na maso i k rýži.

Koutoubia Mosque, mohou navštívit, jako prakticky všechny mešity v Maroku, pouze Muslimové. Přesto pouhý pohled na krásu vytvořenou ve 12. Století dovoluje si udělat malou, za to ale kvalitní představu o této historické lokalitě. Mešity, které lze v Maroku navštívit jsou: Tin Mal Mosque (Velký Atlas), kterou jsem navštívil, Great Mosque (Smara v Západní Sahaře) a dvůr imperiální svatyně – mešity Moulay Ismail (v Meknes), a Hassan II Mosque v Casablanca. Favorit turistů  Majorelle Garden požaduje vstupné, Menara Gardens, ne. Idylické prostředí tvoří orchideje, olivové stromy a podobné. Za návštěvu stojí galerie Matisse Art Gallery (mladých marockých umělců), Light Gallery (mezinárodních umělců), Galerie Re (Maročané a umělci ze středomoří) a Galerie 127, třetí galerie fotografií v Africe.

Charakter města Casablanca popisuje král Hassan II. Jedná se o Mešitu Hassan II: I wish Casablanca to be endowed with a large, fine building of witch it can be proud until the end of time. I want to build this mosque on the water, because God's throne is on the water. Obsah citátu není v protikladu se skutečností bohaté židovské tradice města Casablanca. Nehledě, že Židé žili historicky v tzv. židovských čtvrtích (mellahs) v mnoha marockých městech, včetně Fés a Marrákeš, skutečností je, že dnes žije nejvíce Židů v Casablance. Potvrzují to hřbitovy, košer restaurace, muzea (Musée du Judaisme Marocain), a podobné, včetně konservativní kultury. Ta vyžaduje přikrytí alespoň ramen a kolenou u žen. Setkání s cizinci jsou více formální než s místními. Je běžné se zeptat na rodinu, zdraví apod. Zdraví se podáním ruky, případně políbením (pouze osob stejného pohlaví) prvně levé tváře. Chce-li být žena pozdravena, musí nabídnout ruku, jinak muž pouze kývne hlavou. Držení se za ruce osob stejného pohlaví je výrazem platonického vztahu mezi osobami, homosexualita je zakázána.

Pozvání do rodiny představuje zvláštní zkušenost, které se mi během návštěvy Maroka dostalo. Všeobecně platí, že pozvání by mělo vždy obsahovat pozvání manželky. Musí se očekávat, že v některých rodinách, ne té, ve které jsem byl, musíte po vstupu do domu sejmout obuv, a že rozhovor se odehrává a jídlo se podává odděleně mužům a ženám. Pozornost formou dárku, včetně květin, nikdy však teplého jídla, hostitelům a dětem, se cení. Samotné požívání jídla má svá pravidla, o kterých nebudu psát. Na konci jídla, nebo když je host sytý se říká La, shukrran.  Přesto očekávejte, že budete vyzváni pokračovat v jídle.

Všem, kteří se rozhodnou navštívit Maroko jako turisté, potenciální obchodní partneři nebo politici, doporučuji, nehledě na bezpečnost pro cizince během dne a menší po setmění, se řídit následujícími příslovími: 1) V Maroku nebuď nikdy překvapen. Když uvidíš létat opice, akceptuj, že Allah je schopen všeho. 2) Méně přání znamená šťastnější život. 3) Miluj i tehdy, zraňuje li tě láska, a nenáviď lež, i když ti slouží nebo může sloužit. Souhlasu netřeba.
 
 Jan Campbell