Svátek má: Leopold

Komentáře

Vladimír Čermák

Nezávislý badatel

Zemanův konec?

Než začnu psát o Zemanovi, budu trochu osobní, abych vysvětlil, proč právě o něm dnes píšu. Zabývám se dlouho a dost často minulostí. Nebývá pro mne snadné vysvětlit ve svém okolí lidem, proč zrovna to považuji za své hobby.


Když se mne ptají, jak jsem se k tomu dostal obvykle říkám,  že jsem  měl rád dějepis, a navíc jsem studoval  historii, zvláště tu nedávnou. O tom svědčí i fakt, že   své knihy z nedávných let  o Únoru, Srpnu, Listopadu či o Bílé hoře, příp. o V. Bilakovi, jsem nepsal  z“musu“, abych se tím  živil. Jen   jsem chtěl lépe porozumět tomu, co se tehdy dělo s lidmi  žijícími  v této společností.  Získal jsem nejspíše něco jako návyk  na  studium toho, co bylo. V  této branži  bývá navíc zvykem se zabývat  více prominenty než „normálními“ lidmi.

Stále si však zakládám na  své nezávislosti, tedy že nepíšu o něčem  a někom  na něčí objednávku. I proto sleduji aktuální dění, i když v tom  jiní  lidé žádné potěšení neshledávají  a i já se už musím k tomu trochu přemáhat.   Inspiruji  se tím ale k přemýšlení  o tom, proč  by se něco mohlo stát, stejně jako proč se zase něco jiného nestane. Někdy neodolám a napíšu do  blogu komentář. Vztahy mezi minulostí  a současností, a někdy dokonce i budoucností představují velmi inspirativní, byť nesnadnou  problematiku.

Tu a tam  moje odhady toho, co  bude,   dokonce vyjdou, ale nepovažuji se za věštce. Nepoužívám  ani  kávovou sedlinu, ani  karty. Médiem je pro mne  mozek a v něm  uložená paměť. Jsem si ale moc dobře vědom, že  to není ten nejspolehlivější  prostředek. Zatím  jsem ale nedokázal najít zatím nic  vhodnějšího pro nahlédnutí do  tajů  blízké budoucnosti. Nikdy bych  se neprezentoval jako prognostik. Zvlášť ne, kdybych přitom fušoval do politiky. Bral bych to jako střet zájmů. Když mě však redaktor webu Prvnizpravy.cz  oslovil, abych mu něco nového napsal, navrhl jsem mu pár témat, o kterých jsem v koutku své duše uvažoval  jako o vhodných  tématech pro komentář. Jedno z nich souviselo s otázkou„ bude-li  spáchán na Zemana atentát, kdy k tomu asi dojde a jak?“.  Proč právě Zeman?  Odpověď – zase v podobě otázky- je celkem snadná: kdo jiný než on a kdy jindy než  v blízké době.

Zeman - to je jen takový kolorit. Jeden z mnoha  charakteristických  jevů v současné české politice a kromě toho také  specifický relikt  normalizace ze 70. a 80.let.  Jediné, v čem kdy  vynikal nad jinými,  bylo  snad  to, že dokázal z lidí kolem sebe vytvářet sítě.  A  uměl občas i  mluvit, resp. jeho slova dávala smysl. Jen  jste si při těch jeho rozvážných proslovech vždycky museli dávat bacha, abyste v nějaké delší pauze neusnuli.  To  vše v té době, kdy to   - a ani dnes to není  - nebylo málo, ale nebylo to zase až tak moc.

K opravdové elitě nepatří,  ani vzhledem, ani myšlením či dokonce chováním. Ale  takových lidí je  málo. A ti  se do odpovědných, tedy viditelných  pozic nedostanou, protože je tam ti  po moci toužící   ctižádostivci  nepustí.  Jde o tzv. efekt bílé vrány.  To je asi největší  a dlouhodobá slabina domácí společnosti.  Když  někdy zaslechnu či přečtu co zase řekl,  vybaví se mi logo vysoké školy ekonomické,  jedné z mnoha špatných   domácích vysokých škol. Zeman byl a je její typický produkt.  Sebestředný a dost  na sebe nadutý, navíc i špatný předvídatel věcí  příštích, který porušil svůj slib, že se do politiky vracet nebude.

Místo  toho, aby se spokojil s tím být  důchodcem na Vysočině, maká už dva roky jako prezident, což jen dokazuje, že nedokázal  prognózovat ani svoji cestu životem. K tomu také patří fakt, že  nám  po sobě  zanechal – jím vychované - následníky jako byl Špidla, Gross a  řada dnes prominentních  socanů, kteří se myšlenkami  původního sociálnědemokratického hnutí nikdy moc nezabývali.  

V každém případě ani on, ani jeho „soudruzi“, jak si také říkali,  však nepatřili  nikdy  k žádné elitě.  Byli vždy nahraditelní, i když byli i horší varianty, např. nedostudovaný hajný z Orlíka.  Je logické se tedy ptát: proč by  právě Zeman měl být  teď tzv. na odstřel?  Kvůli špatným výsledkům  ve výzkumech veřejného mínění? Kvůli  sprosté mluvě? To vše jsou všední banality.  Kdo by tedy z jeho odstranění  z politiky měl mít užitek?  Nejspíše nikdo, kdo k nám - Čechům - patří.

V minulosti české společnosti   sice pár atentátů  na   české politiky spácháno  bylo, dokonce i na prezidenta. O  vraždě Beneše jsem psal začátkem září 2013 právě na tomto blogu,  a vysvětlení jsem našel  v tom, že se příliš zapletl do obchodu se zbraněmi do Palestiny, resp. Izraele (odtamtud Zemanovi  nebezpečí nehrozí, tam  projevuje   ještě větší obdiv a  vstřícnost, než k Putinovi) a přitom chtěl o tom, co mělo zůstat pod  pokličkou, psát do svých memoárů. Benešova vražda  je zdokumentovatelná, byť  se o ní nemluví  a nepíše.

Vraždy vedoucích představitelů se dají  provést mnoha způsoby. Klasicky   jako tomu bylo v Ulici jilmů  před 51 lety v Dallasu nebo dramaticky jako třeba v případě R. Slánského. Ten byl sice jen ústředním tajemníkem ÚV KSČ, ale  prakticky neoficiálním nejvyšším představitelem tehdejšího Československa  (ale kromě toho  že byl se svými početnými podpisy pod hrdelními tresty nad politickými vězni i faktickým  sériovým  vrahem- včetně toho, že   měl nejspíše významný podíl i na vraždě Beneše).

Jak bylo výše řečeno: Zeman  patří ke koloritům  české reality, a představa, že by někdo usiloval ze zdejších lidí o jeho život,  mi nesedí. Vždyť i ty vulgarismy, které v Hovorech z Lán  použil, rozčílili  doopravdy snad jen   učitele či svědomité rodiče, kteří si nechtějí připustit, že prezidentem může být sprosťák.  Což ovšem neznamená, že se o  atentát na  nepříliš povedeného prezidenta nemusí pokusit někdo zvenčí. Ale proč?
Kdy, příp. z jakého  důvodu a jakým způsobem zemře  M. Zeman, o tom nic nevím. Nemám před očima ani konkrétní vizi jeho konce. Mám jen  něco jako předzvěst. Tedy tušení, že doba už jakoby nazrála na  tento způsob řešení současné krize moci v České republice. 

Pokud tímto komentářem přispěji  k tomu, že jeho ochranka zvýší svoji citlivost na to, co by mohlo přijít, budu rád. Nakonec jsem byl jedním z těch, co jej  předloni volili.  Přirozeně až v druhém kole a jen proto, že jsem si nepřál, aby se prezidentem  stal ten druhý. Volil jsem prostě – jak to u nás už bývá - menší zlo.  

Dnes, ve světle   angažmá podivných organizací rozdávajících   červené čtverce na místech, kde má být nějaká manifestace,   je jasné, že zde nemusí jít jen o výstrahu typu „dej si pozor“, ale  může jít o víc.

Předčasná smrt  politika bývá špatným signálem pro okolní svět o stavu společnosti, k níž  ten či onen představitel patřil.  Zvláště pokud se jako v případě švédského premiéra Palmeho nevyšetří, kdo a proč to udělal.  Samozřejmě  něco takového bývá i indikátorem stavu  bezpečnostních složek a poměrně spolehlivě by se tím  potvrdilo, v čem vlastně žijeme.  Mohla by to být efektní výstraha pro každého budoucího příslušníka   vládnoucího režimu v České republice, aby se nepokoušel ani  ze srandy stavět se na zadní.

To  mocenské elity v zemích nárokujících  si  vedoucí postavení v tomto světě nemají ani trochu rády. Zvlášť když třeba  v Uhrách či jinde  dávají najevo, že by  už nemusely šlapat   jako švýcarské hodinky.

Spolehlivěji se dá   odhadnout jen  to, co by následovalo potom. Kromě  mnoha  patetických řečí o tom, jaký byl M. Zeman přes  různé výhrady velikán,  byl by  uspořádán státní pohřeb. Bylo by mnoho  řečí  o tom, jak národu budou chybět  jeho„moudrá“ slova o tom či onom. Spousta lidí by si lépe uvědomila  srab a neštovice, které  kolem nás řádí (v případě neštovic naštěstí  nikoliv ty plané, ale metaforické).  Byl by  nejspíše uspořádán hon na ukrajinské gangy ( a že jich tady je!). Možná budou vyslechnuti i někteří  jedinci s jinými pasy (asi ne americkými), a výsledný efekt  lze předvídat. Nezjistí se nic. Zemanův jmenovec z Nejvyššího státního zastupitelství v Brně bude nucen konstatovat, že nic jistého se neví.

Později ještě vyjdou sebrané projevy tragicky zesnulého prezidenta, a já jen doufám, že tam nebude ten projev z letenské pláně z konce listopadu 1989, který  byl v rámci vzpomínek v ČT na závěr tohoto jubilejního roku před pár dny reprízován. Tehdy ještě ne příliš známý prognostik  v něm shrnul 7 bodů, pro které by měla být realizována generální stávka.  Bohužel většina z těch sedmi bodů patřila do kategorie nepodložených  chimér, které  potvrzují, že  i jeho tehdejší  schopnost prognózovat  další vývoj byla minimální.  Nebo je mezi Vám někdo, kdo byl mohl vzpomenout aspoň na  jednu  pravdivou prognózu nejznámějšího českého prognostika,  kdy se tzv. trefil? (abych se aspoň pokusil o zemanovský bonmot, určitě řekl „Bude hůř“.)  

V každém případě  to bylo ale méně ujeté než Souhrnná prognóza, kterou si jeho budoucí šéf a poradce W. Komárek nechal posvětit od  soudruhů na ÚV  jako výhled pro Československo do roku 2010. Nebylo  tam ani slůvko o konci federace, ale hodně slov o tom, jak  jednou bude socialismus u nás zase vzkvétat. Není se tedy možná co divit, že  právěv době, kdy  Walter Komárek spolušéfoval (s Čalfou a Čarnogurským) vnitru, byly  materiály týkající se jeho ústavu skartovány.

I když dnešní prezident  nebyl  prognostický veleduch, vždy se rád  poslouchal a tedy i mluvil. Mohlo by se proto stát, že někdo jiný, kdo rád poslouchá  jiné, v jeho výrocích uslyší něco, co   tam třeba ani nebylo, ale  nebude se mu to líbit natolik, že  řekne „dost“.  Zeman si prostě o to, co ho čeká,  už možná řekl.  Bylo by dobré, kdyby  mu někdo z jeho okolí domluvil  a vysvětlil  (pokud se mu to ovšem vysvětlit dá), co znamená staré přísloví“ Mluviti stříbro, mlčeti zlato“. Ten dotyčný by mohl  navíc zařídit i to, aby jeho ochranka byla posílena.

Není totiž dobré být občanem státu, kde  se  vedoucí státníci rádi poslouchají a mluví někdy trochu zmateně, ale ještě horší by bylo být občanem státu, kde se vraždí prezidenti.  

Vladimír Čermák