Svátek má: Andrea

Politika

Velikost textu:

Zbořil: Zlaté tele a mamon zašlapaly myšlenku olympismu

Zbořil: Zlaté tele a mamon zašlapaly myšlenku olympismu

<< VIDEO >> Tak nám začala olympiáda paní Müllerová, takhle by mohl oslovit Švejk svoji posluhovačku. Ano začaly největší hry sportu a peněz.

Zdeněk Zbořil
7. srpna 2016 - 01:03

Během uplynulého týdne teroristi, ale nevíme jestli to byli teroristi, opět útočili.

U nás jsme se mohli dozvědět, že, policejní reorganizace, která už má čtyři dny za sebou splnila své očekávání a nevyskytly se žádné problémy.

Veřejnoprávní média, která do Brazílie vyslala početné týmy, chrlí informace o Olympijských hrách, co kdo řekl nebo taky neřekl, jestli si zapálil nebo nezapálil cigaretu...

A co vy na to říkáte pane Zbořile?



Karel Kryl dávno zpíval o „rozkvětu demokracie s kosmetickou vadou“ a dnes by mohl tato svá slova věnovat i „rozkvétajícímu olympijskému hnutí“. Nejde jen o právě probíhající dopingový skandál sportovců Ruské federace, kteří, ačkoli považujeme kolektivní vinu za neslučitelnou s evropskými hodnotami, dostali „kolektivní trest“, protože to vyžadovala politická situace v Evropě a ve Spojených státech. Dokonce nám nejde ani o upozorňování na to, že doping je dnes velký byznys, a že  odvrácenou stranou stejné mince je neméně velký objem peněz, který se točí v „antidopingovém prostředí“.

Chceme se, bez jakékoli víry v nápravu věcí, zamyslet nad krizí kulturní události, kterou oživil Pierre de Coubertine jako tradici pěstování krásy ducha a těla, slavnosti všech, kterým bylo ctí nikoli vítězit, ale účastnit se. Teze o cti účastnit se byla jím doplněna také zakladatelskou myšlenkou „Citus, altius, fortius – Rychleji, výše, silněji!“, která je dnes, bohužel,  chápána jako bojový pokřik na cestě za úspěchem.

Někdy si myslíme, že OH byly v minulosti „čistší“, ale nepropadejme iluzi, že by to byl jen festival všech,    kteří chtějí žít v míru a těšit se vzájemnému porozumění. Už  během úřadování předsedy MOV Avery Brundage (1952-1972)  začala eroze olympijského hnutí a jeho původní myšlenky, ačkoli  se tehdy vylučovalo z OH jen kvůli podezření z profesionalismu. Ani páně předsedova  pověst nebyla nejčistší (v roce 1936 odmítl bojkot her v Berlíně, přestože v Německu už platily rasové zákony a her se nemohli účastnit sportovci „židovského původu“). V Mnichova 1972 odmítl přerušit LOH v Mnichově kvůli vraždě 11 izraelských sportovců, stejně jako nesouhlasil s vyloučením výpravy Rhodesie (Zimbabwe) kvůli apartheidu.

Vad přibývalo v letech studené války a jejího pokračování v 21.století. . V roce 1980 byla rezignace na národní účast „varováním“ Moskvě (kvůli Afghánistánu)   a v Los Angeles (1984) se „pomstil“ sovětský blok. Tím se studenoválečnický spor definitivně přenesl  do olympijského hnutí

Proti v OH v Soulu (1988) protestovala KLDR, Etiopie, Albánie a Kuba. Do Pekingu (2008) se sice jelo, ale i odsud jsme se dozvěděli,  že více než OH by nás mělo se mělo zajímat znečištěné životní prostředí v ČLR a jejím hlavním městě. Čeští politici se také přidali a razantně odmítali svou návštěvu v Pekingu, aby tam nakonec, aniž se trochu zastyděli, dorazili. Sice nemávali tibetskou vlajkou, jak slibovali,  ale podařilo se jim objevit nedostatky v čínské organizaci her  a v „okázalém“ slavnostním zahájení. Londýn 2012 byl ve stínu obav z terorismu a konečně ZOH v Soči, proti kterým vytáhl do boje i prezident Spojených států, a které jedna strana využila k zahájení války o Gruzii, nakonec skončilo objevem hodným Kremlin Watch s.r.o.:  Byly „předražené“. Dokonce  tam bylo daleko k sjezdovým tratím, a když se nedala přehlédnout architektura, našli odvážní čeští  reportéři jednu závadu na toaletách a malé postele v ložnicích.

Letos je to zase stejné, ale možná trochu divočejší. Ministr sportu RF byl na základě udání ruské sportovkyně obviněn, že „řídil systém“ distribuce povzbuzujících prostředků.. Je nám to prezentováno jako trestný čin (neodsouzený) a měla za to být potrestána celá výprava  ruských  sportovců.  Nakonec došlo, navzdory Petře Procházkové,  k symbolické úpravě radikálního rozhodnutí MOV a dokonce jsme se dozvěděli „polotajnou“ zprávu, že bylo objeveno dalších 45 hříšníků. Dodnes ale ještě nevíme odkud jsou a zda byli/nebyli ještě  před zahájením OH potrestáni. Nezbývá nám než hledat v neověřených zprávách, zda mezi nimi nebyli neporazitelní běžci hned z několika afrických států, staré známé firmy z ČLR anebo dokonce i ti mnozí, kteří na hry nejeli kvůli obavám z chřipkového viru. Možná, že i podivuhodně mohutná muskulatura Venuše Williamsové se stane hodnou pozornosti, stejně jako to kdysi to prasklo na půvabnou  Marion Jonesovou, která byla v roce 2008, odsouzená do vězení a na podmínku, protože lhala o tom, že brala stereoidy už na OH v Sydney v roce 2000.

Degradace olympijského hnutí, snížení vznešené myšlenky OH na úroveň ochrany finančních zájmů je téměř tragikomickou záležitostí, pokud bychom nevěděli, že podobně byly deformovány vztahy mezi lidmi bez ohledu na to, kde  žijí a zda se věnují sportu.. Cílem se stalo poklonkování zlatému teleti a  z OH je dnes  scénografické monstrum s dobrými i špatnými herci. Přiznejme  jim ale, že alespoň relativně dobře placenými.

Pokud jde o samotný „doping“,  snaží se stále nově přicházející aktéři tohoto divadla vypomáhat nejen starosvětským „zobáním bobulí“,  ale  i „pracovat“ pod ochranou rafinovaných vědeckých týmů,   které jsou stále rychlejší než ti, kteří jim měli v jejich činnosti bránit. A pokud si umíme představit, že doping a antidoping jsou spojené nádoby,  nejsme daleko od pravdy,  že ti, kteří z toho mají prospěch, nedělají sport, ale ovládají mediální monstra, která slouží za podíl na zisku „špinavým obchodům“, kterým se dnes neprávem říká „sport“.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)