Ve středu 11. července 2018 se v rozporu s platným zákonem ve Sněmovní ulici shromáždilo několik desítek lidí. Přítomní policisté umožnili demonstrantům oblehnout hlavní vchod do Sněmovny, v níž probíhalo jednání před hlasováním o důvěře vlády. To, že policie nezakročila, znamená, že kdosi nezákonnou nátlakovou akci zaštítil.
Zatímco poslanci v obležené Sněmovně debatovali o tom, zda absolvování Vojenského gymnázia Jana Žižky je nesmazatelnou skvrnou v životopise zákonodárce, za vraty Sněmovny jim řvoucí a pískající „lid“ předváděl, jak křehkou pozici má v naší republice zákon, když i policisté, kteří jej mají chránit, mohou přijímat a plnit rozkazy k jeho porušení. Průběh středečního večera a noci ukázal i slabost silového ministra vnitra, když nedokázal (zdánlivě nepopulárním) rozhodnutím dát ulici před Sněmovnou jménem zákona vyklidit.
Účel světí prostředky
Chceme - li události středečního večera a noci rozklíčovat za pomoci starého politického a jezuitského sloganu, že účel světí prostředky, musíme postupovat od známého k neznámému. Užité prostředky jsme viděli v přímém přenosu, a nebyl to jen kompars v setmělé ulici, ale i narážky některých opozičních politiků z tzv. Demobloku vyslovené do mikrofonu v jasně ozářeném sále Sněmovny. Z oněch provokujících odkazů na probíhající demonstraci bylo zřejmé, že mezi nezákonným srocením pod okny a některými zákonodárci v sále je souhra. Co bylo účelem toho spektáklu, v němž roli statistů sehrála i nečinná policie?
Vylučovací metodou zjistíme, že záměrem dramaturgie nebylo zvrátit závěrečné hlasování. Podle závazných dohod měla vláda důvěru předem zaručenou (i s rezervou několika nepřítomných poslanců) a zrežírovaný povyk pod okny, přestože trval dlouhé hodiny, nemohl výsledek hlasování ovlivnit. Co tedy bylo účelem oné nátlakové akce?
Průzkum bojem
Myslím, že se jednalo o testování, kdy Demoblok vyslal vládě jasný vzkaz ve smyslu: Pohleďte na tu nezákonnou demonstraci přímo u vrat Sněmovny, kterou média ochotně přenášejí. Tak ukažte, co jste s tím schopni udělat!
Takzvaný průzkum bojem, jehož jsme byli svědky v průběhu středečního večera a noci na čtvrtek, předznamenal, jaké nátlakové prostředky jsou schopni někteří opoziční politici uplatňovat v budoucnu. Současně však tento test naznačil, že vláda, která není schopna ve jménu zákona jednat ani „doma“, jen stěží najde sílu a odvahu k hájení zájmů České republiky a její legislativy na mezinárodním kolbišti.
Do první zrady
Je možné, že důvěra vládě, vyslovená několika poslanci za ČSSD podmínečně „až do první zrady“, brzy vyprší a že podpis pod touto zradou bude patřit ministrovi zahraničí (ČSSD), který v souběžné funkci ministra vnitra porušil shromažďovací zákon, který v roce 2016 on sám signoval jako tehdejší předseda Sněmovny. Tím chci říct, že vědomé porušení zákona, ke kterému v přímém přenosu došlo, nebude-li zahájeno jeho transparentní vyšetřování dle hesla: padni komu padni, může být prvním krokem k předčasným volbám. Neboť nátlakové metody podobné fašistickým jsou s demokracií stejně neslučitelné jako někdejší komunistické praktiky užívané při získávání moci a zastrašování politických protivníků. Každý, kdo tyto metody užívá a každý, kdo jejich užití nezabrání, ačkoliv k tomu má kompetence a oporu v zákonu, patří před soud a nikoliv do zákonodárného sboru, neboť se podílí na vytvoření nebezpečného precedentu.
Démon souhlasu
V setmělé Sněmovní ulici se během nátlakové akce objevily i transparenty s portrétem Milady Horákové. Ženy, jež byla za totalitního režimu v přímém rozhlasovém přenosu odsouzena k smrti. Existují i filmové dokumenty z onoho procesu. To, že se 11. července roku 2018 zneužitá tvář Milady Horákové znovu ocitla před kamerami, aby zaštítila nezákonnou akci, je nejen vrcholně nevkusné ale doslova otřesné. Žena, k jejíž popravě přispěla mediální kampaň, která vyvolala v tehdejší zmanipulované veřejnosti démona souhlasu s trestem nejvyšším, přece nemůže dnes sloužit jako „beranidlo“ při ataku na Sněmovnu a na rozum statisíců diváků, kteří nezákonnou akci sledovali u obrazovek!
Vyhodnocení testu