I když české předsednictví podle všeho odvádí velmi dobrou práci, zatím se jedná o “minimum možného” a velkou část odpovědí na energetickou krizi “šijí” národní státy stále málo koordinovaně “domácí jehlou”, píše Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance.
V Bruselu se zatím podařilo najít shodu na třech bodech - energetických úsporách, zastropování zisků pro výrobce elektřiny a na zdanění nadměrných zisků producentů fosilních paliv. Členské státy se konkrétně dohodly na povinných úsporách spotřeby elektrické energie o 5 % v energetických špičkách (10 % dobrovolně celkově), zavedení stropu na cenu elektrické energie dodávanou neplynovými producenty (na 180 EUR za megawatthodinu - zbytek bude odveden národním vládám) a na 33% zdanění mimořádných zisků producentů fosilních paliv (ropa, uhlí).
Neexistuje však shoda na společném zastropování cen dováženého plynu. I když má tento návrh své silné zastánce (15 členských zemí oslovilo Evropskou komisi společným dopisem), současně má i velké odpůrce v čele s Německem - ve skupině skeptiků panují obavy, že plošný strop na cenu dováženého plynu by mohl vést k jeho nedostatku v nejbližších zimních měsících a Evropa by musela řešit daleko bolestivější otázku přídělového mechanismu.
Bez společného zastropování cen dováženého plynu však členské státy samy o sobě přicházejí (podobně jako Česko) s vlastními stropy pro ceny plynu pro koncové zákazníky - spotřebitele a podniky. A to zvyšuje riziko nerovného konkurenčního boje, kde zásadní rozdíl bude hrát “rozpočtová” síla národních vlád. I proto vzbudilo značnou kritiku představení velkého německého obranného štítu proti vysokým cenám plynu v hodnotě 200 miliard eur. Ten byl navíc představen jen den před společným setkáním ministrů energetiky, na kterém Německo společný strop pro ceny dováženého plynu odmítlo.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
