Svátek má: Hedvika

Politika

Velikost textu:

Bašta: Strana války nechce spolupráci mezi velmocemi

Bašta: Strana války nechce spolupráci mezi velmocemi

Na první oficiální setkání prezidentů Spojených států a Ruské federace musel svět čekat více než rok, připomíná v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jaroslav Bašta.

Jaroslav Bašta
22. července 2018 - 03:20
      
Přestože o samotném obsahu rozhovorů mezi Donaldem Trumpem a Vladimírem Putinem víme jen to, co oba státníci sdělili na krátké tiskové konferenci, reakce kritiků politiky amerického prezidenta, jak z řad opoziční Demokratické strany, tak významných Republikánů naznačuje, že dosavadní řád globalizovaného světa se hroutí.
   
Tento apokalyptický tón zazněl již před samotným summitem ve všech „liberálních“ médiích, z nichž některá (např. New York Times) ještě před setkáním znala jeho výsledek a předem tvrdila, že jejich prezident je vlastizrádce a ruský agent. Hlavně proto, že schůzku nezrušil poté, co americké tajné služby v předvečer schůzky obvinily 12 příslušníků ruské vojenské tajné služby GRU z „vloupání“ do e-mailové schránky Demokratické strany. Měly tak ovlivnit americké prezidentské volby ve prospěch D. Trumpa.
   
Prezident Spojených států pak prokázal, že jeho pud sebezáchovy dobře funguje, takže nepřipustil (jak zřejmě doufali osnovatelé komplotu), že mu do čela nejsilnější země světa pomohli agenti cizí moci. Naopak apeloval na zásady práva známé již od dob Římské říše, že každé obvinění má být řádně prošetřeno nezávislou justicí. A Vladimír Putin to (z hlediska Trumpových kritiků) vyhrotil tím, že nabídl v této otázce spolupráci orgánů činných v trestním řízení Ruské federace, které pomohou americkým vyšetřovatelům.
   
To byl zřejmě moment, který přesvědčil Trumpovy odpůrce v USA a „liberální“ média po celém světě, že je skutečně tím vlastizrádcem a ruským (možná rovnou Putinovým) agentem. Dal totiž najevo, že nehodlá pokračovat v dosavadní praxi, která nevyhnutelně vede celý náš svět k jadernému konfliktu.

   
Zatím platilo, že se v případech obvinění Ruska či jeho spojenců postupuje následujícím způsobem: bezprostředně po události západní tajné služby okamžitě označí pachatele, média ho obviní a odsoudí. Politici ho pak potrestají. U slabších států rovnou bombardováním (například Irák, Libye, Sýrie), v případě Ruské federace (sestřelení malajského letadla nad východní Ukrajinou, kauza „Novičok“ ve Velké Británii) nejrůznějšími druhy sankcí.
   
Až doposud se napřed střílelo (obrazně i reálně), pak se začalo vyšetřovat, což je zřejmě ústupek těm, kdož si myslí, že spravedlnost je součástí demokratického zřízení a netuší, že v liberální demokracii k odsouzení stačí pouhé podezření. V soukromém životě – viz hnutí #MeToo, a také v mezinárodních vztazích. Tento postup ve svých důsledcích vedl k tomu, že se vrátila nová verze Studené války a stále více hrozí vypuknutí horkého konfliktu, tentokrát v Evropě.
   
To, že oba státníci v Helsinkách mluvili o nutnosti zachování míru, o jaderném odzbrojování, o nutnosti řádného a nezávislého vyšetřování politicky motivovaných kauz, které zatěžují vztahy obou zemí standartními postupy obvyklými v právním státě, stačilo k tomu, aby byl Donald Trump  v USA i u nás označen za vlastizrádce.

Zdá se, že strana války se uvolňování napjatých mezinárodních vztahů a perspektivy vzájemně výhodné spolupráce velmocí skutečně bojí. My jako občané bychom se naopak měli bát hysterie stoupenců války.
    
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)