Svátek má: Andrea

Politika

Velikost textu:

Čermák: Vražda Jana Masaryka trochu jinak

Čermák: Vražda Jana Masaryka  trochu jinak

Dnes je to právě 70 let od sebevraždy (vraždy) ministra Jana Masaryka, syna prvního československého prezidenta T.G.Masaryka.

Vladimír Čermák
10. března 2018 - 09:45

Sebevražda (vražda) Jana Masaryka nebyla dodnes objasněna, existuje několik teorií, počínaje sebevraždou a konče vraždou. Nedávno uvedený film v ČT Jan Masaryk nám možná přiblížila a nebo naopak úplně změnila náhled na rozporuplnou postavu poválečného ministra zahraničí Jana Masaryka.

Jako autor řady knih o soudobých i starších dějinách se zájmem sleduji, jak  se vyvíjí  bádání  kolem významných událostí a  osobností nedávných českých dějin, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Vladimír Čermák.

Nedávno jsem četl mimořádně zajímavou publikaci  od Václavy Jandečkové „Kauza Jan Masaryk- nový pohled“ s podtitulem  „Doznání k vraždě a tajný přešetřovací proces StB z let 1950-1951“.   Autorka  je – to by nemělo  s ohledem na výše uvedené  informace překvapovat  - absolventkou VŠE.  Ač  relativně mladá, má za sebou díky spolupráci s Nakladatelstvím Českého lesa v Domažlicích i dvě jiné knihy týkající se poválečného dění  v českém pohraničí v okolí Kdyně, odkud pochází a kde dosud žije. V jedné z nich („Kámen“) týkající se  smutně proslavené akce StB  související s vytvořením pasti na uprchlíky z poúnorového Československa v podobě falešné služebny US-army,  dále pokračuje. Rozpracovává toto téma, takže se již netýká jen té všerubské   služebny,  ale i celé řady dalších,  které  StB v blízkosti hranic s Německem  rozmístila.

O knize Kauza Jana Masaryka již v českých médiích byla veřejnost už stručně informována,  ale – aspoň podle mého názoru - dost povrchně.  Ten, koho  problematika Února zajímá,  si jen povzdechne: škoda že  zdejší profi-historici nedokáží něco podobného vyprodukovat  a  zabývat se s tím spojenými projekty! Kniha  totiž otevřela  zcela nový pohled na to, co se u nás  kolem Února dělo. Případ Jana Masaryka  už byl  mnohokrát předmětem různého vyšetřování. Byly  dokonce  rozpracovány různé scénáře  toho, co se smrtí této  podivné postavy nejen  poválečných, ale i předválečných a válečných českých a československých dějin  souviselo. Ing. Jandečková  řadu z nich ve své knize zmiňuje, ale těžiště  nové knihy je jinde. Jde o  zcela  nový pohled, který se  zdá  nám, kteří se zmíněnou kauzou z různých důvodů již zabývali, neuvěřitelný.


Jan Masaryk

S využitím tradičních  historiografických  postupů předložila autorka  svým čtenářům výklad, který bere dech. Jan Masaryk měl být zavražděn, nebo spíše popraven na příkaz britské tajné služby (IS). Měl to být  trest za zradu, které se dopustil svým jednáním  kolem  vládní krize  před 25. Únorem 1948, během ní i po ní dopustil. 

Možností, jak interpretovat to, co se skutečně stalo, je ovšem více. Autorka to sama připouští. Přiznání se  ing. Bydžovského, bývalého šifranta  MZV a   podezřelého ze spolupráce s IS  k vraždě , vyrazilo v r. 1950 dech  také vyšetřovatelům StB a zdejším sovětským poradcům. To, že nakonec  byl celý případ smeten ze stolu a nahrazen  výkladem smrti Jana Masaryka  jako sebevraždy, bylo pravděpodobně i výsledkem   zmatku, který  zavládl v jejich myslích  v době, kdy se  předmětem jejich hlavního zájmu stal  Rudolf Slánský, do té doby ještě druhý muž v KSČ, který byl označován dokonce  za jejího generálního tajemníka.

Nejspíše si Sověti ověřili přes své zdroje v IS  (Philby a spol.  tehdy pro ně ještě pracovali), že  nikdo v ústředí této špionážní organizace  o příkazu k zavraždění Jana Masaryka (nebo spíše jeho popravě) nic nevěděl. Těžko to mohli z řady důvodů  inscenovat Sověti  sami. Pro ně byl Jan Masaryk oním pověstným užitečným idiotem toužícím  se jim zavděčit výměnou za možnost, že by si  jako nový prezident ČSR  po odstoupení Edvarda Beneše z funkce  konečně vyléčil svůj starý  a hluboký fátrkomplex. 

Výkladů kolem pozadí Masarykovy vraždy je možných více, ale každý z těch novinářů, kteří příště budou chtít znovu tento případ oprášit a vytáhnout  na světlo boží se už bude muset nějak srovnat s fakty, které V. Jandečková předložila k úvaze.   

Bude zjevně potřeba mnoho  dalších šetření, včetně těch, které se budou zabývat  existencí těch starších výkladů  smrti Jana Masaryka. Představa , že to třeba bude ÚSTR , jehož oddělení výzkumu je dnes vedeno lidmi,  kteří k tomu  postrádají  elementární kvalifikaci,  by bylo  hodně naivní.  Jsem si také jist, že občas se vyskytující tvrzení  o tom, že za jeho smrtí byla  nějaká aktivita tehdejší NKVD či dokonce Stalinův zájem, je zjevný nesmysl.

Naši pseudohistorici podporující  propagandistické cíle spojené s vytvářením nových a nových mýtů o nedávných českých dějinách, s tím budou mít určitě problémy. Ostatně stejně jako s jinými mýty, včetně smrti  Edvarda Beneše v září 1948, pozadí Operace Dunaj v Srpnu 1968 anebo množiny nových mýtů těch, které se již nashromáždily kolem Listopadu 1989.  Např. o rozhodující roli disentu v tomto období, o Zdeňku Mlynářovi a Michailu Gorbačovovi atd.  I proto je dobré si knihu Jandečkové  nejen  přečíst, ale  hlavně přemýšlet o tom, co čtenářům i badatelům tímto  způsobem takto předložila.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)