Grygar: Ani letité popírání nezakryje zvěrstva Kyjeva na Donbasu

politika

Titul článku Karla Schwarzenberga Putinův režim je diktatura, ale ne nacistická (Právo 12.5.) vzbuzuje dojem, že autor nesouhlasí s bezbřehou lavinou nadávek proti Rusku, píše Mojmír Grygar v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Grygar: Ani letité popírání nezakryje zvěrstva Kyjeva na Donbasu
Mojmír Grygar
19. května 2022 - 03:20
 
A v závěru říká: „Nepoužívejme pojmy z minulosti, režimy z první poloviny dvacátého století nejdou zcela srovnávat s dnešními nebezpečími, a soustřeďme se na pečlivou analýzu dnešních hrozeb. Nadávky přesnou analýzu nemohou nahradit.“       

V jedné základní věci však zkušený politik podlehl kolektivní psychóze, která je již mnoho let vyvolávána dobře sehranými politickými a mediálními centry. Jedním z nápadných pseudoargumentů tohoto typu je srovnání Putina s Hitlerem. Nevím, kdo přišel s tímto srovnáním první, ale zapamatoval jsem si, že takto charakterizoval Putina německý prezident Gauck, jehož otec, vysoký nacistický funkcionář pověřený významou funkcí v okupovaném Polsku, po válce zmizel někde v sovětském vězení. Gauck s tímto přirovnáním přišel v roce 2014, kdy Putin obsadil Krym; prezident přitom varoval Němce a Evropany, že je nutné zabránit dalším podobným Putinovým eskapádám. Připomněl, že demokratické mocnosti nepodnikly včas rázné kroky, aby zabránily Hitlerovi rozpoutat válku.                                                    

Tvrzení o nerozhodnosti Západu situaci v roce 1938 zcela zkresluje: Anglie a Francie  Mnichovskou dohodou Hitlerovi naopak uvolnily ruce k obsazení Československa a k útoku na Polsko. Když jsem četl Gauckovo varování před Putinem a ruskou agresí, byl jsem zaskočen takovými slovy od muže, který v době, kdy jejich dům obsazovaly sovětské oddíly, byl zapřisáhlým nacistou, členem Hitlerjugend, a jeho matka musela  schovávat nebo ničit jeho sbírku nacistických odznaků, medailí a dalších takových kultovních předmětů. Nevím, jak se oprostil od názorů, které mu vštěpovali rodiče, ani nevím, jakou strastiplnou cestou za ta léta prošel, ale nemohl jsem se zbavit dojmu, že přirovnáním Putina k Hitlerovi v té či oné míře snižuje neodčinitelnou vinu největšího zločince novodobých dějin. Nerozumím tomu, proč Schwarzenberg jde nyní s touto propíchntou kartou do hry, proč zdůrazňuje shodu mezi Putinovým oznámením vojenské akce na Ukrajině a „Hitlerovými proslovy před anšlusem a Mnichovem. Argumentace a emoce byly stejné, byť Putinův projev nezněl tak hystericky jako Hitlerův. Bylo to zatraceně podobné.“                                        

Tento příměr kulhá na obě nohy. Především Putin a Hitler patří k zcela odlišným psychologickým typům: Putin je uzavřený, zdrženlivý, racionální člověk, Hitler je extrovert, agresivní hysterik a paranoik. Nevím, jak mohl Schwarzenberg zahlédnout v Putinově projevu 22. února byť jen střípak hysterie, a dvojnásob nevím, jak mohl v této Putinově řeči a v Hitlerových prohlášeních před anšlusem Rakouska a před Mnichovem vidět shodu v „argumentaci a emocích“. Když jsem sledoval Putinův projev, udivilo mne, že to byl spíš výklad o historických vztazích mezi Velkoruskem a Maloruskem (stranou ponechávám, zda všechny jeho argumenty byly správné) a o příčinách aktuální krize těchto vztahů, než vyhlášení válečné akce. Za Putinovým vnějším klidem se pochopitelně tajily velké emoce, věděl totiž, že jde o historický okamžik a že jeho jednání nebude souzeno mezinárodníim soudem v Haagu, ale soudem dějin. Byl přesvědčen, že touto vojenskou operací zabrání větší válce, většími zlu.


   
Hitlerovo vystoupení před Mnichovem ve Sportovním paláci se vyznačovalo hysterickými výkřiky a nadávkymi na Čechy (jsou omezení, bez dějin, nikdy nebyli samostatní), na Československo (šílený stát, Češi utlačují čtyři národnostní menšiny včetně Slováků), na Beneše (lhář, přisluhovač Francie a Anglie); tento projev patřil k parádním kouskům jeho fanatické demagogie. Lídři jeho sudetské páté kolony, Henlein a K.H. Frank, zahrnovali lorda Runcimana, Chamberlainova pověřence, hrůzostrašnými zvěstmi o tom, jakých zvěrstev se česká soldateska dopouští na bezbranných soukmenovcích. Byl to sekretář britské delegace Dworkin, který pomluvy sudetských nacistů tlumočil ještě v předvečer jednání.
  

Když Putin mluvil o porušení Minské dohody z roku 2015, která měla dát ruskému obyvatelstvu na východě autonomii, západní politici a vyjednavači tento bod smlouvy nebrali v úvahu (v The Economist jsem dokonce četl, že to bylo jen tak načmáráno na papíře), a Putinovo obvinění kyjevské vlády, že po léta dopouštěla ostřelování Donbasu a Luhanska (počet obětí dosahuje 14 000 včetně dětí), nikoho v opakovaných rozhovorech s Lavrovem nepřimělo k zamyšlení a nápravě.
  
Taková jsou fakta a ani dlouholeté jejich popírání je neodstraní. Budou tu stále a budou se vynořovat jako duch Hamletova otce na hradbách s výstrahou: Něco shnilého je v království Dánském!

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)




43 - 9274490247 / 0100

Pro platby ze zahraničí: IBANCZ6201000000439274490247 
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX





Anketa

Který z premiérů podle Vás hájí více národní zájmy své země?