Svátek má: Josef

Politika

Velikost textu:

Jan Schneider: Nebezpečí pro demokracii

Jan Schneider: Nebezpečí pro demokracii

Kádrování je jedním z úhelných znaků, na nichž se láme poznání, zda společnost kráčí k demokracii nebo k totalitě. Pamětníci minulého režimu si ho pamatují dobře, mnozí na vlastní kůži, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jan Schneider.

Jan Schneider
14. března 2019 - 03:20

Proto jsou právě pamětníci právem obezřetní na jeho současné projevy, byť v nových podobách, nicméně se starými střevy.

Zhruba již před sto lety napsal Gilbert Keith Chesterton ve své „Jisté teorii o tyranech“:
„Tyranie vždy vchází nehlídanou branou. Tyran je vždycky opatrný a ze všech sil se snaží, aby se nikoho nedotkl. Tyran je vždy zrádný. Vždy přichází pod záminkou, že chrání něco, co lidé opravdu chtějí mít chráněno – náboženství, veřejnou spravedlnost nebo slávu vlasti. ... Všechny tyranie jsou vždy nové tyranie. Něco takového jako stará tyranie prostě neexistuje. ... Z těchto evidentních historických faktů vyplývá jediné mravní naučení. Hledáte-li tyrany, nehledejte je mezi zdánlivě evidentními typy mužů, kteří utiskovali lidi v minulosti. ... Ať je nový tyran čímkoli, nikdy nebude nosit stejnou uniformu jako starý.“

Kádrováním se dnes zabývá mnoho hospodských žvanilů, ale to je folklór. Podoby zdaleka již ne tak nevinné ale nabývá kádrování u některých „investigativních“ novinářů, kteří se tak agresivně, ale přitom velmi nešikovně snaží odvrátit pozornost od své minulosti, protože na ni ve skutečnosti zjevně navazují.

A zcela nepřípustným projevem je kádrování ve státní správě (neplést s bezpečnostními prověrkami, které dotčené osoby podstupují dobrovolně a které probíhají podle zákona). Někteří funkcionáři totiž znovu uplatňují partajní a ideologická kritéria nad těmi odbornými. K tomu ale rozhodně politické strany nedostaly od voličů mandát, protože většina z nich si pamatuje na dobu, kdy kádrový profil byl důležitější, než ten odborný - a jak to dopadlo! Voliči žádají excellentní státní správu, která by nepřiživovala studenou občanskou válku, trvající tu posledních třicet let, ale přesně naopak, která by dokázala využít všech odborných schopností těch nejlepších z nás, co jsou ochotni za ten leckdy utrápený peníz sloužit ve státní správě.

Proč ten úvod? Protože nyní se odehrál příklad nade vše výmluvný. Ministr zahraničí Petříček ocenil 14 osobností v souvislosti se vstupem republiky do NATO. Neomluvitelně a neodpustitelně přitom pominul architekta našeho vstupu do NATO, tehdejšího prvního náměstka obrany Jaromíra Novotného, přestože jiné jeho spolupracovníky ocenil.

Snad je to tím, že v době příprav vstupu do NATO, kdy byl Jaromír Novotný v jedné z nejexponovanějších funkcí v této republice, měl Petříček zcela jiné starosti, neboť právě odrostl tahání kačera kolem baráku a začal koukat po holkách, nebo co. Takže první možné vysvětlení je, že Petříček Novotného neocenil prostě proto, že o té době lautr nic neví, má špatné poradce a nadto je ve své aroganci spokojen.



Horší by bylo, kdyby Petříček věděl o roli Jaromíra Novotného při vstupu do NATO, ale neocenil ho z ideologických důvodů, kvůli jeho kritickým názorům na vývoj NATO v posledních letech. To by mohlo být způsobeno tím, že Petříček – na rozdíl od Novotného – neví nic o jediném závazku pro naši republiku, vyplývajícím z prvního článku Washingtonské smlouvy, základního dokumentu NATO:
„Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.“

Nebo – a to je nejhorší varianta – to Petříček všechno ví, ale přidal se do řad těch, co základní dokument NATO úmyslně nedodržují, a Novotného neocenil, protože Novotný naopak ctí a dodržuje znění Washingtonské smlouvy. To by ovšem znamenalo, že ministr zahraničí Petříček nectí mezinárodní závazek, jímž je naše republika vázána, což by mělo mít trestněprávní důsledky!

Závěr je tedy takový, že by měl být ministr zahraničí Petříček neprodleně odvolán, a to buď pro naprostou neodbornost, nebo proto, že před odborností dává přednost ideologickému kádrování, nota bene spočívajícímu na trestuhodném paskřivení výkladu základní smlouvy NATO.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)