Svátek má: Monika

Politika

Velikost textu:

Jaroslav Bašta: Vstanou nové chalifáty

Jaroslav Bašta: Vstanou nové chalifáty

Tento týden jsme si mohli přečíst v novinách, že Kurdové dobyli posledních 700 čtverečních metrů, které ovládal tak zvaný Islámský stát. Uvážíme-li, že ještě před třemi lety jeho rozloha dosahovala velikosti Velké Británie, jedná se opravdu o významnou historickou událost a velké vítězství.

Jaroslav Bašta
24. února 2019 - 03:20

Nepřipadá mi však, že by tato zpráva vyvolala ve státech koalice, která se na porážce islamistů podílela přílišnou euforii. Spíše obavy, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jaroslav Bašta.
   
Ty vyplývají z prostého faktu, že neznáme osud oněch více než 40 000 bojovníků IS pocházejících ze 110 zemí světa. Dle zprávy OSN jich nejvíce samozřejmě pocházelo z Blízkého Východu a Severní Afriky (cca 19 000 lidí), 7 200 přišlo z Ruské federace, 6 000 ze Střední Asie, 5 900 ze západní Evropy. Není jasné, kolik zahraničních bojovníků padlo a kolik se jich vrátilo již dříve domů. Dokonce ani přesně nevíme, kolik jich je v zajetí a kde.
   
V současné době představuje nejdiskutovanější otázku návrat džihádistických žen a dětí zpátky do jejich vlastí. Západní země se návratu těchto osob obávají, odmítají je přijmout zpět, je-li to možné, zbavují je svého občanství. V Ruské federaci je situace v tomto ohledu poněkud složitější. O repatriaci požádalo více než 7 000 žen, každá s minimálně dvěma dětmi. Způsob zacházení s nimi se v jednotlivých regionech liší: v Dagestánu je zadrží hned na letišti, v Čečně je naopak svěří dohledu rodiny, imámů a tajných služeb. Prezident Ramzan Kadyrov zastává názor, že je třeba aktivně vyhledávat a vracet do vlasti z Iráku a Sýrie všechny ruské občanky a jejich děti.
   
Kardinální otázkou budoucnosti nejen Blízkého Východu a Severní Afriky zůstává, kde dojde k dalšímu pokusu o obnovení Islámského státu, či spíše států. Možností existuje několik. První z nich je samozřejmě znovu v Iráku a Sýrii ,až se vše vrátí do starých kolejí, začnou se znovu prohlubovat mezietnické a náboženské rozpory a státní aparát zeslábne. Tato varianta skrývá pro džihádisty jedno známé nebezpečí: v tamním převážně pouštním terénu se vzdušná a technologická převaha Západu ukázala pro islamisty jako fatální. Stejné nebezpečí by pro ně představovala i jinak příhodně rozvrácená Lýbie.
   
Na základě svých dlouholetých zkušeností džihádistická internacionála velmi dobře ví, že jí zbývají jen dvě další možnosti. Těmi je vysokohorský terén a západní velkoměsta. Afgánský případ názorně ukázal, že v horách Západ válčit neumí. Proto lze uvažovat o tom, že třeba v Tadžikistánu se Islámský stát znovu zrodí jako Fénix z popela. Upozornil na to náměstek ruského ministra vnitra Igor Zubov, který na konci letošního ledna referoval o tom, že do Tadžikistánu k jižním hranicím Ruska bojovníky Islámského státu masově přepravují z Pakistánu „neznámé vrtulníky“.
   


Logiku toto počínání majitelů oněch vrtulníků má, protože nový horský chalifát by kromě Ruské federace ohrožoval i Čínu, protože by se mohl stát inspirací pro muslimskou ujgurskou menšinu. Zároveň by významně rozšířil afgánskou oblast nestability, včetně pašování drog.
  
Nejhorší možný scénář pro Evropskou unii by představoval pokus o islamistické povstání v některém ze západoevropských velkoměst, třeba v Marseille či v Bruselu. Metody válčení osvědčené při dobývání Rakky či Aleppa by v Evropě opravdu použít nešly, protože část tamních obyvatel by džihádisty určitě podporovala, ti zbylí by se stali rukojmími. Naštěstí zatím nic nenasvědčuje tomu, že by džihádistická internacionála v dohledné době něco takového logisticky zvládla.
   
Ale že tom v noci sní, když právě nespí, vůbec nepochybuji.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)