Svátek má: Nina

Politika

Velikost textu:

Kam zařadit Řád národa, ptáme se předsedy Josefa Zicklera

Kam zařadit Řád národa, ptáme se předsedy Josefa Zicklera

Z desítek politických stran a hnutí občané znají jen těch pár, o kterých se mluví v televizi a v rozhlase, píše v novinách a časopisech a natáčí se reportáže a rozhovory. Ostatní politická seskupení znají jen ti, kteří jejich činnost sledují osobně.

Josef Zickler, předseda hnutí Řád národa
8.březen 2017 - 14:00

Jedním z nich může být i hnutí Řád národa. Josef Zickler, který  je předsedou  tohoto politického hnutí,  nám v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz představil  hnutí Řád národa.

PZ: Byl jste to vy, kdo na založení hnutí pojmenovaného  Řád národa přišel a kdy to bylo a při jaké příležitosti se to stalo?
Politické hnutí Řád národa - Vlastenecká unie je projekt připravovaný skupinou osob odvolávajících se na odkazy prvorepublikového bojového spolku Maffie.

Na vysvětlenou musím uvést, že mezi zakladatele spolku Maffie patřil Edvard Beneš, Přemysl  Šámal, Karel Kramář, Antonín  Rašín a také starosta České obce sokolské Josef Scheiner. 

Těmto mužům naší historie se podařilo vybudovat skutečně konspirativní spolek, který řídil zpravodajskou činnost a plnil úkoly směřující ke vzniku Československa.

Samotný projekt vzniku a činnosti politického hnutí Řád národa se před jeho uvedením v realitu připravoval po dobu dvou let.

Spouštěcím mechanizmem bylo zjištění zakladatelů hnutí, že v naší vlasti se začínají absolutně ztrácet tradiční hodnoty a že většinové obyvatelstvo se pomalu vžívá do role anonymních Evropanů a ztrácí vztah k pojmům Čech, Moravan a Slezan. Poslední kapkou před iniciací celého projektu bylo další konstatování, že ztrácíme poslední základní znaky státnosti a to vlastní jazyk, armádu a měnu.

PZ: Řád národa. Jak dlouho a kolik lidí o názvu hnutí rozhodovalo a z kolika návrhů se název hnutí vybíral?
Od samého počátku byl pouze jeden návrh na pojmenování tohoto politického hnutí, a to Řád národa. Tento název evokovala ta skutečnost, že jsme si byli vědomi faktu, že z naší společnosti se vytrácí pevný řád, respektive pravidla,  která jsou potlačována ochranou tzv. naší zvláštní domácí pseudodemokracie.

V rámci ideologie pseudodemokracie byly absolutně rozbity takové hodnoty jako rodinná mezigenerační solidarita, rovnost všech před zákonem, povědomí být užitečný pro společnost a co je nejhorší výchova a odpovědnost za budoucnost našich potomků.

Aby se to vše vrátilo, musí se řídit společnost určitým společenským řádem-pravidly, aniž by byly poškozeny základní principy demokracie. Proto tedy použití slova řád v názvu našeho hnutí.

PZ: Kolik máte nyní členů a kolik příznivců?
Pokud jde o členskou základnu a registrované příznivce, tak se počet pohybuje kolem šesti tisíc. Podařilo se nám dosáhnout takovéhoto čísla, vzhledem k tomu, že jsme se nevydali cestou, v současné době vznikajících, politických hnutí která budují doslova kabinetní politické subjekty, čítající doslova několik jedinců a pak před volbami hrdě vyhlašují, že dají možnost všem osobnostem být na jejich kandidátkách. Přeloženo do češtiny: Nemáme vlastní lidi, tak k nám pojďte na kandidátku.

My jsme se vydali cestou budování klasického politického subjektu, s místními a krajskými organizacemi. Mám dobrý pocit, když na našem celostátním sněmu je delegováno pod určitým klíčem dvě stě delegátů, což některé, na veřejných sítích renomované, politické subjekty ani nemají v celé členské základně. Paradox je v tom, že při svých komentech vystupují tak, jako by reprezentovali celou společnost. Je jasné, že pracovat s členskou základnou je práce nelehká, nicméně velmi důležitá.

PZ: Čím si vysvětlujete, že vlastenectví si lidé spojují často s extrémistickými organizacemi, které mají rovněž vlastenectví ve svém  programu. Čím se od nich lišíte a co děláte, aby vás lidé s nimi nespojovali?
Myslím, že zkompromitovat pojem vlastenectví je cílený dlouhodobý proces zájmových skupin. K pojmu vlastenectví si do zájmového souboru cíleně kompromitovaných pojmů musíte přiřadit další hodnoty jako je klasická rodina, tradice, historické odkazy a další.

Cílem je vytvoření prototypu občana Evropy konzumního typu, který bude zbaven takových pocitů, které nejsou pro typologii konzumenta žádoucí.

Ideál zájmových skupin je řídit spotřební, společenský a názorový segment společnosti prostřednictvím mediálních názorů a vzorů. Podívejte se, co je dnes dáváno za příklad.

Řekněme s nadsázkou rozpustilý život rádoby celebrit a to před lidmi,  kteří poctivě pracují a vychovávají řádně své děti.
 
Pro loutkovodiče této dehonestace by bylo ideální pokud by lidé spolu přímo vůbec nekomunikovali a vše řešili přes virtuální sítě.  Pro loutkovodiče je tedy nepřijatelný pocit občana k někomu nebo k něčemu patřit.
Proto jsou nežádoucí pojmy jako klasická rodina, vlast, tradice nebo historické odkazy.

To je, ale pouze jeden škůdce pojmu vlastenectví. Druhou skupinou, která možná nevědomky dehonestuje pojem vlastenectví jsou seskupení,  která  mimo tendenčních hesel, která občan chce slyšet nemají po stránce ideologické nebo věcné co nabídnout a jejich hlavním cílem jsou osobní zájmy ať společenské nebo ekonomické.

Občan po nějaké době tyto skutečnosti odhalí a protože zde bylo prezentováno rádoby vlastenectví, pohlíží na jiné, kteří prezentují postoj vlastenectví, jako na ty kteří se za tento pojem schovávali.

PZ:  V čem se vaše hnutí odlišuje od ostatních politických subjektů v naší zemi?
Především v jedné zásadní věci, jako jediní se veřejně v této zemi hlásíme ke konzervativnímu nacionalismu.

Nestydíme se za takové hodnoty jako vlast, rodina, tradice, rovnost před zákonem a též máme věcně co nabídnout. Pak ještě taková maličkost, ze zásady nikoho nekritizujeme protože máme vlastní cestu. Nejsme příznivci nátlakových akcí jako jsou demonstrace, naší cestou je cesta voleb, tedy rozhodnutí voliče. V orientaci nejsme ani doleva ani doprava.

PZ: Při přečtení slova Řád, se mnoha lidem vybaví církev a církevní řády s přísnými zásadami pro řádové sestry a bratry. Má Řád národa a náboženství nějakou spojitost?
V jedné z předešlých otázek jsem vysvětloval význam slova ŘÁD pro politické hnutí, kde je jednoznačně zřejmé, že toto slovo jako pojem nemá nic společného s pojmem církevní řád.

Řád zde symbolizuje zejména pravidla, která jsou nezbytná pro fungování jakéhokoli systému a platí pro všechny stejně.  Ostatně i v přírodě má vše svůj jasně daný řád, je to jistá forma jistoty o níž se lze opřít a spolehnout se na ni.


PZ: Církevní restituce v podobě, v jaké je prosadila vláda Petra Nečase, jste uvítali nebo máte proti nim výhrady?
Naše stanovisko je k církevním restitucím tedy k úkonům spojených z takzvanou odlukou církve od státu je projevem nejhlubšího opovržení občanem naši vlasti.
 
První kolo akce jak obohatit církev započalo dříve než samotné  restituce. Šlo  o bezplatné převody církevního majetku na obce. Povedený to žert. Doporučuji všem, aby si přečetli předmětné smlouvy.

Výsledek je pro občana  tristní. Obec je povinna ze svých prostředků provádět opravy a údržbu kostelíků. Církev je oprávněna k přednostnímu využívání. Obec může využívat pouze v souladu a se svolením církve, která má zpětné předkupní právo. Takže správu kostelníka platí občan a církev pouze využívá . Je to opravdu obchod jak má být.

K nesmyslnosti církevních restituci už mluvil kde kdo. Kde kdo je využil pro volební kampaň. Nikdo ale nic neudělal a nedělá. Bylo to při tom jedno z hlavních hesel předchozích sněmovních voleb ČSSD. Dokonce se zřídila komise, která má pravidelně zasedat. Zasedá podle harmonogramu? Ne vůbec nepracuje. Přestávka mezi pracovním setkáním byla i jeden rok.  Slib voliči nic neznamená. A církevní hodnostáři ty jsou v klidu. Oni nic oni mají věčné sliby. Proč nežiji z peněz farníků? Proč nežijí ze své hospodářské činnosti? Proč to nikoho nezajímá. Naopak proč zanedbávají jim svěřené úkoly při zachovávání tradičních hodnot a ochraně křesťanství jako tradičního náboženství.  Nebudu vyjmenovávat výhrady. Celé restituce je jedna velká výhrada.

PZ: Koho považujete za největší české vlastence? Poohlédněte se klidně tisíc let zpět?
Při této odpovědi nebudu konkrétní. Nejede totiž o personifikaci vlastenců, ale o nalezení ztracené identity občanů se svojí vlastní zemí a její historií.  Naše země má mnoho velkých osobností, na něž můžeme být právem hrdí. Ale naším cílem je, aby byl každý z nás hrdým občanem, který je pyšný na svoji zemi, kterou miluje. Nejde o dogma ani  o ideologii,  ale o pouhé nalezení  toho, co nás všechny spojuje a co má smysl zachovávat , připomínat a dále rozvíjet. V tomto smyslu se tedy bavíme o vlastenectví.

Rovněž  doufám, že v této zemi je ještě pořád dost takových lidí, skutečných vlastenců, kteří prokáží svoji statečnost, ne ve skutečném boji se zákopy a výbušninami, ale ve volební místnosti a budou demokraticky bojovat za to, čemu věří.

Až bude slovo vlastenec opět znamenat společenské uznání, bude v této zemi dobře.

Jsme neskutečně šikovní a pracovití lidé. Připomínejme si to.  Pouze režim z nás vychovává občany propadající beznaději a zahálce. Režim který neuznává jako základní princip, princip zásluhovosti. Chová se  spíše opačně.

PZ: Čím si vysvětlujete, že v knihkupectvích najdete spíše knihy o lidech, kteří  mají podíl na za druhé světové války vyvražďování českých vlastenců než o vlastencích, kteří bojovali za svobodu naší vlasti.
Je to opět věc  o které jsme již dnes mluvili. Absolutně zvrácený hodnotový žebříček.

Začnu někde úplně jinde. Dnes se stydí většina lidí, za to že manuálně pracují. Být sebelepším pracovníkem na obráběcích strojích je skoro společenský prohřešek. To už obchodní zástupce prodávající jakýkoliv šmejd je úplně jiná káva.

Chodit pravidelně do práce také není zrovna in, ale žít na úkor někoho, to je "hrdinské".

Kdo poctivě platí daně je skoro společensky znemožněn, opačný případ je hrdina, který bojuje proti odpornému finančnímu úřadu.

Proč by se tedy měli prodávat knihy o našich vlastencích. Ti nikoho nezajímají, ale jejich kati, to je jiné  kafe.

Proto jsem hrdý na to, že jsem konzervativní nacionalista, který ctí a šíří odkaz právě těch, na které se nás loutkovodiči snaží přimět zapomenout.

(pz, Prvnizpravy.cz, foto: z archívu Josefa Zicklera)