Ale jak jsem brouzdal po webech narazil jsem v USA na primitivismus týkající Tchaj-wanu, jenž mě zaujal více než volební mrňouchání, píše publicista František Roček v komentáři pro Prvnizpravy.cz.
Není neobvyklé, že primitivismus amerických komentátorů si ohledně Tchaj-wanu nezadá s post – inteligencí řady českých komentátorů. Ale letos prozatím vrcholem primitivních názorů v ekonomické sféře v citovaném severoamerikánském konzervativně orientovaném článku je srovnání ekonomické úspěšnosti Čínské lidové republiky v porovnání s Tchaj-wanem.
Stupidita konzervativního autora Douglase Carra (www.nationalreview.com/2022/09) je více než zřejmá z textu o Tchaj-wanu, kde je zvěstováno: „Čínská republika v Pekingu i Tchaj-peji začala po devastaci způsobené druhou světovou válkou a čínskou občanskou válkou zoufale chudých výchozích bodů. Bez zdrojů na svém ostrově dosáhl Tchaj-wan prosperity více než čtyřikrát větší než pevninská Čína.
Slovy Teng Siao-pchinga: „Návrat Tchaj-wanu do vlasti – znovusjednocení země – závisí také na tom, zda budeme dobře řídit naše záležitosti doma... Tchaj-wan musíme překonat, alespoň do určité míry, i v hospodářském rozvoji… Je jasné, že Čína nikdy nepřekoná prosperitu Tchaj-wanu, což podnítí Si Ťin-pchingův posun od svádění k nátlaku nebo k něčemu podobnému…“
John F. Fairbank (zakladatel moderních čínských studií v USA působící na Harvardově univerzitě) v Dějinách Číny vydaných v roce 1992, a česky 1998 v Nakladatelství Lidové Noviny, pokud jde o Tchaj-wan, upozornil na zvláštní okolnosti silně ovlivňující současnou pozici Tchaj-wanu.
Ostrov jako výkladní skříň
„Na rozdíl od ostatních čínských provincií byl Tchaj-wan padesát let pod nadvládou Japonců (1895-1945)… Protože se Tchaj-wan stal první japonskou kolonií právě v okamžiku, kdy se Japonsko ustavovalo jako moderní velmoc, chtěli z něj schopní japonští administrátoři vytvořit jakýsi model ekonomického růstu… Modernizace Tchaj-wanu za Japonců byla mnohem zásadnější než změny ve většině provincií podléhajících militaristům a Kuomintangu. Cihlové venkovské domy a elektrické spotřebiče už v té době převyšovaly normu běžnou v pevninské Číně…“ píše Fairbank (str. 379-381)
Odborník z Harvardovy univerzity dodává, že podpora Tchaj-wanu se stala po ovládnutí Číny komunistickým režimem „jedním z hlavních zájmů Ameriky v období studené války. Americká pomoc a ochrana pomáhala rozvoji Tchaj-wanu.“ (str. 381-382)
Zvláště Fairbank upozorňuje: „Jakékoliv srovnání Tchaj-wanu a pevninské Číny oslabuje faktor velikosti. Kdyby kterákoliv provincie lidové Číny měla stejné výhody jako Tchaj-wan, totiž vysokou koncentraci japonského, amerického dalšího cizího kapitálu, vysokou úroveň veřejné hygieny, vzdělání a kvalifikace, moderní infrastrukturu dopravy, bankovnictví, komunikací a podobně, mohla by být stejně úspěšná (nejpravděpodobnějším kandidátem je Kuang-tung), až na jistý geografický fakt: provincie Tchaj-wan byla jakožto ostrov postupně chráněna britskými, japonskými a americkými námořními silami… ani nebyla zatížena nutností vyhovět potřebám ostatních provincií…“ (str. 383)
Bohužel aktuálnějších komentářů situace se od Fairbanka nedočkáme, protože autor si dovolil v roce 1991 zemřít.
Ale článek Douglase Carra sám o sobě je velmi výmluvným projevem mediální stupidity rámující úroveň americké diskuze o Tchaj-wanu.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
