Svátek má: Marián

Politika

Velikost textu:

Roček: Zklamání ze žvástů v The Guardian

Roček: Zklamání ze žvástů v The Guardian

Dlouho jsem nečetl tak hloupý komentář, jako před pár dny v Britských listech, kde byl uveřejněn výtah z komentáře v The Guardian od jedné prý chytré ženské - Natalie Nougayrède, upozorňuje v komentáři pro Prvnizpravy.cz František Roček.

František Roček
21. února 2019 - 06:20

Výtah z komentáře vyšel s titulkem „Proč se Trump snaží zničit Evropskou unii“. Jenže, na tuto otázku neexistuje odpověď, protože Trump nechce EU zničit. Jenom chce z EU udělat to, co dlouho byla a dosud z části je – vazalem USA.

Ptákoviny paní Natalie

Natalie Nougayrède vzdychá: „Trumpova vláda se snaží zničit Evropskou unii. Nynější návštěva amerického ministra zahraničí Pompea do Evropy byla už třetím pokusem Trumpovy vlády prohloubit rozkol v Evropské unii. Prvním byl Trumpův projev ve Varšavě v roce 2017, plný národoveckého nacionalismu. Druhým krokem bylo, když v roce 2018 uvalil Trump na EU cla a roztrhal klíčové dohody, jako je jaderná dohoda s Íránem a dohoda INF o zákazu jaderných střel středního doletu. Součástí téhož úsilí je Trumpovo povzbuzování brexitérů a jeho rozhodnutí odejít ze Sýrie. Vážně a konkrétně to ohrožuje evropské zájmy.“

Autorka si vybrala k argumentaci více méně náhodně pár událostí. Nejedná se z americké strany o žádné tři kroky, ale o ataky dvou let od začátku Trumpova prezidentování. Nějaké povídání ve Varšavě bylo jenom jednou z epizod, druhým krokem nebylo uvalení cel, protože hraní si se cly je Trumpovo celoplanetární hobby. Likvidace klíčových dohod je také celoplanetární Trumpovo hobby. Místo nich chce Trump v ekonomické oblasti uzavřít se všemi, kdo mu přijdou pod ruku, bilaterální dohodu co nejvýhodnější pro severoamerickou post-indiánskou federaci.

Hodit vidle do jaderné dohody s Íránem byla ekonomická akce – jde o ideální způsob jak s pomocí sankcí mohou USA zamezit svým konkurentům, aby měli zisk z rozsáhlých investic v Íránu a přitom to oslabí i Írán. Čili bude to vypadat, že to je hlavně útok na jaderně zlobivý Írán.

Ani roztrhaná dohoda INF o zákazu jaderných střel středního doletu nějakou EU neovlivní, protože pokud nezaútočí NATO, Rusko směr EU žádné rakety nevypustí. Nemá důvod (ani dostatečnou sílu vzhledem k rozloze Ruské federace) na kohokoliv útočit. Jenom brání přístupy ke své hranici, což je podstatou konfliktu s Ukrajinou.

Jde jenom o obecnou snahu USA rozostřit bezpečnostní prostředí, aby Pentagon mohl lépe prosadit zbrojní ofenzívu. Proto jakékoliv smluvní omezení vyzbrojovacích aktivit se musí pod různými záminkami zrušit. S EU to nemá nic společného. Rozhodnutí pomaličku se odšourat ze Sýrie nemá také nic společného s EU. Odchod Američanů na celkové situaci v Sýrii nic nezmění. Zpočátku si Amíci naivně mysleli, že budou protiváhou ruskému vlivu. Teď již vědí, že jde o zbytečnou investici.

Rumsfeldova báchorka

Autorka píše, že Trumpův mezinárodní tlampač Mike Pompeo leze kamsi východoevropským státům. Protievropská ideologie se prý „plně projevila při Pompeově cestě do Budapešti, do Bratislavy a do Varšavy…  volbou míst, kam cestoval, zdůraznil Pompeo rozdíl mezi zeměmi, které bývaly za železnou oponou, a těmi, které tam nebyly. Připomíná to Donalda Rumsfelda, který před invazí do Iráku v roce 2003 udělal rozdíl mezi tzv. "starou Evropou" (=špatnou) a "novou Evropou" (=dobrou).“

Komentující Natalie aby nevypadala jako úplně blbá, měla si odpustit vzpomínku na Rumsfelda. Ve skutečnosti Rumsfeld v roce 2003 jenom účelově sbíral napříč Evropou ochotné tajtrlíky do koalice pro americkou dobyvačnou válku v Iráku. Vždyť ze staré Evropy měli Rumsfeldovi Amíci velkého (doslova hlavního) spojence Velkou Británii. Přitom společně nejvyšší představitelé obou států záměrně lhali, že v Iráku vyrábějí zbraně hromadného ničení, a je proto potřeba je zničit, a s ním i jejich opatrovníka Saddáma Husajna. O mnoho let později se USA a Britové přiznali k tomu, že v roce 2003 lhali o zbraních hromadného strašení… A jede se dál.

Globalizační nesmysly

Podle Natálie „Evropská unie zápolí o přežití“. Jenže, neuvedla proč a jak podle ní EU zápolí o přežití. Čtenář v to musí věřit, jako věří např. v neposkvrněné početí židovky Marie od úřadujícího židovského Boha.

Komentující Natalie kňučí, že Trumpův ideolog Bolton již v roce 2000 v nějakém článku „…útočí na "globalisty", kteří chtějí uvázat národní státy do sítě mezinárodních norem a dohod, které omezují suverenitu. Bolton tvrdí, že demokratický mandát může existovat jen na národní úrovni. Útočí na nevládní organizace a na občanskou společnost a na nadnárodní instituce. Evropská unie je podle něho "hlavním zdrojem globalistické politiky". Bolton identifikuje Evropskou unii jako hrozbu americkým zájmům (loni ji Trump charakterizoval jako "nepřítele")…“

Boltonova argumentace je stejně hloupá jako argumentace komentátorky Natalie. Globalizace je obecný trend rozšiřující se postupně již od starověku do dnešních dnů. Rozvoj globalizace není nic moderního, pouze s moderními technickými prostředky se stal globální pohyb stejně jednoduchý jako deratizace štěnic.

K tomu lze dodat, že technická globalizace začala být americkou „národní“ globalizací po 1. a 2. světové válce, kdy se evropské státy zhroutily do bezvýznamnosti vyčerpané oběma válkami a byly strašlivě zadluženy vůči USA válečnými půjčkami. Taková Evropa se Američanům líbí. Proto je logické, že představitel USA se snaží pro své americké korporace vyjednat dnes dohody s jednotlivými státy ne s EU. To je všední ekonomické predátorství. Slabost Evropy je od 1. světové války součástí vitality USA.

Z tohoto pohledu dnešní silný národní stát je takovým státem, který je schopen se prosadit v ekonomicko – bezpečnostním cirkusu, a není jenom vazalem nějaké koalice, která ho svazuje. Čili národní a globální plány jsou propojeny. Nejsou protiglobalizační, naopak chtějí z globalizace urvat co největší kus globalizační  kýty.



Vzpomínka na Wilsonův globalismus

V souvislosti s mírotvorností a globalizací na americký „národní“ způsob jsem ve své poslední knize „Karneval vítězství“ (AOS publishing, 2018) uvedl v kapitole „Iluze o Wilsonových 14 bodech“:
„Doslova komediální je přeceňování podílu amerického prezidenta Woodrowa Wilsona (1856-1924) na ukončení války a osamostatnění národů ve střední a východní Evropě. Je pravda, že se o to zasadil, ale ne zadarmo.“ Jaký byl skutečný význam 14 Wilsonových bodů? Podívejme se na některé z nich:

„…Bod II.
Naprostá svoboda plavby na mořích, mimo pobřežní vody v míru i ve válce, s výjimkou případu, kdy moře mohou býti zcela nebo částečně uzavřena při mezinárodní akci, prováděné s tím, aby bylo vynuceno plnění mezinárodních závazků.
(Druhý bod je cíleným útokem na dosavadní smluvní a koloniální systém, ze kterého profitovaly dosavadní evropské mocnosti. Cílem bylo otevření všech trhů pro americké výrobce a obchodníky. Ze stejného důvodu požadoval také následující bod.)
Bod V.
Dobrovolná, nepředpojatá a naprosto nestranná úprava veškerých koloniálních požadavků, při níž bude přísně zachovávána zásada, že při rozhodování o všech takových otázkách svrchovanosti musí zájmy národů, o které jde, míti stejnou váhu jako spravedlivé požadavky vlád, jejichž nárok má býti vymezen.
(Znamenalo to, že postupně evropská konkurence, především Francie a Velká Británie, přijdou o své kolonie, což bude pro USA znamenat konkurenční výhodu.)…“

Žvásty o demokracii

Komentující Natalie vyměšuje ze své hlavy podobné žvásty jako Bolton, kterého kritizuje.

Například Natalie napsala: „… Hodnotová základna EU je daleko silnější než hodnotová základna NATO - jejíž součástí byly dlouhá léta autoritářské země jako Portugalsko a Řecko za vojenské diktatury a nyní je její součástí i autoritářské Erdoganovo Turecko...“

Ve své pyšné hlouposti Natálie zapomíná, že historie Evropy nezačíná někdy předevčírem dopoledne.  Velká Británie a Francie byly demokratickými diktaturami, s demokracií značně omezenou podle potřeb vládní garnitury a s tvrdou diktátorskou „demokracií“ v koloniích. Již klasické jsou vzpomínky na koncentrační tábory, jejichž premiéra byla v režii Velké Británie, velký britský humanista W. Churchill navrhoval po 1. světové válce, aby proti zlobivým kmenům na Středním východě britské letectvo použilo chemické zbraně (letecké bomby). Vzpomeňme si na koloniální válku Francouzů ve Vietnamu a v Alžírsku, na francouzsko – britskou snahu o obsazení Suezského průplavu atp. Zabíjecí angažmá měly i belgické a holandské demokratické struktury v rámci marných koloniálních válek, samozřejmě demokraticky.

Fašisté okamžiku

Velkohumanisté jako Natalie mají natolik selektivní paměť, že jsou na pokraji společenské negramotnosti. Jsou to fašisté okamžiku.

Mohu o Natálii psát jako o fašistce na základě definice fašismu v nejširším pojetí jako „svazku - fasces“ osob prosazující netolerantní odmítání lidí na základě určitého rozdílu. Např. fašistickou tendencí je i nekompromisní prosazování islámu jako jediné pravé víry (islamismus). Islamismus je tedy formou fašismu. Stejně devastující může být též striktní vyžadování jedné ideje, kterou ještě nikdo neumí přesně popsat, natož definovat (ale nazývají ji demokracií) jako tvrdě prosazované normy, jak to činí chudák Natalie.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)